Po čtyři dny se na obchodní akademii svítilo až do podvečerních hodin. Probíhaly tu kurzy, jejichž cílem bylo napomoci studentům s přípravou jak na maturitu, tak na další studium. Lektorem byl někdejší absolvent právě naší školy, Tomáš Lukavec, v současnosti student filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ten si ze své cesty do Ameriky přivezl spoustu poznatků o tom, jak funguje lidský mozek, a rozhodl se nenechat si to pro sebe, ale naopak, přiblížit danou problematiku dalším zájemcům.

Každé studium je náročné na čtení, každý, kdo kdy maturoval nebo studoval vysokou školu, ví, že za krátkou dobu je třeba přelouskat obrovské množství stránek. Proto jsme studentům nabídli kurz rychločtení. Věřte nevěřte, během tříhodinového kurzu si většina přítomných rychlost čtení zdvojnásobila. Navíc – studenti jsou leckdy nevěřící „Tomášové" a rozhodli se toho našeho Tomáše podrobit zkoušce – druhý den mu přinesli knihu od Boženy Němcové a stopli mu minutu čtení. Pak ho podrobili výslechu, zda při té rychlosti postřehl důležité okamžiky v ukázce. Nezklamal. Vězte, že má rychlost 1250 slov za minutu. Toho dosáhl po tříměsíčním tréninku… A jelikož většina žáků zápasí mimo jiné i s cizími jazyky, zařadili jsme do nabídky i kurz s názvem „Jak na cizí jazyky".

Oba dva jsem osobně absolvovala a kromě toho, že studenti v obou případech dostali návod, jak pracovat na svých schopnostech, jak se zdokonalovat v daných dovednostech, jak zvládat slovíčka, aby se nám trvale usadila v paměti, jak si rozšiřovat slovní zásobu, jak zdokonalovat poslech v cizím jazyce, tak se jim dostalo dle mého soudu informace té nejpodstatnější – že vše vyžaduje naše vnitřní rozhodnutí či odhodlání pracovat sám na sobě. Že nic v životě, co má být trvalou hodnotou, nedostanou na zlatém podnosu.   Eva Šreibrová, výchovná poradkyně