Vážil si Chaplina, o sport nejevil zájem, na fotbalové zápasy chodil jen v době, kdy psal Muže v ofsajdu, protože ho zajímal fenomén fanouškovství. Technické vymoženosti mu byly zcela cizí. Tak na svého otce Karla Poláčka vzpomínala Jiřina Jelinowiczová.
Připomínala také jeho výrok, jenž jako by shrnul jeho pocity a zkušenosti, které nabyl v manželství: "Rodina je základem státu a otravy."
Byl však ve světě literatury obdivuhodnou osobností. Jaký byl jako člověk a jaké měl zvyky?"Otec byl zdravý jako řípa. Kromě nějakého občasného nachlazení, nepamutuju se, že by kdy stonal. K lékařům nechodil, nepotřeboval je. Mírně kouřil, kupoval si denně deset egyptek. Jeho zvyky byly naprosto pravidelné, chodil pomalu, nikdy nikam nepospíchal. Politicky se přidržoval Masaryka a Beneše. Netoužil po změnách, na povstání a revoluce se díval skepticky. Nebyl ochoten obětovat své pohodlí nějaké ideologii. Nebyl nijak zvláště dobročinný, pomáhal jen svým bratrům, když byli v nouzi. Nebyl ochoten se dívat na cizí utrpění. Obtěžovalo ho to," vybavovala si Jiřina Jelinowiczová ještě řadu let po jeho smrti.
Jako jediná z rozvětvené rodiny unikla holocaustu a druhou světovou válku přežila v Anglii. Proč neodešel i její otec, bylo podle ní důsledkem rysů jeho povahy: "On nebyl muž činu, vždycky se snažil zařídit si to tak, aby se někdo jiný o jeho záležitosti postaral. Neměl rád změny. Nebyl odvážný, nerad něco riskoval."
Dnes si ho jeho rodné město váží. Za svého života se však velkého vděku od místních nedočkal. V Okresním městě a jeho pokračování čerpal ze vzpomínek na Rychnov svého mládí. Čtenářům podal úsměvný pohled na kolorit života maloměsta. Podařilo se mu ho i s jeho protagonisty vykreslit tak věrně, že se v postavách knihy dotyční poznali a Poláček byl obviněn z nactiutrhačství a dlouhá léta se prý v Rychnově nesměl ukázat.
