Jadran Šetlík: Stal jsem se v patnácti letech nejmladším římským paparazzim

Fotoaparát vzal poprvé do ruky ještě jako kluk a láska k němu a zachycování krásy kolem prostřednictvím objektivu v něm přetrvala dodnes. Toto umění posunul ještě dál, ruční technologií přenášené fotografie na plátno evokují pocit malířského plátna malovaného starými mistry. Průřez životní tvorbou významného uměleckého fotografa a portrétisty Jadrana Šetlíka bude v horním patře rodového sídla Kinských v Kostelci nad Orlicí k vidění až do 29. října.

Pamatujete si, kdy jste vzal poprvé do ruky fotoaparát a udělal první snímek?

Ano, pamatuji si to, jako by to bylo včera. Bylo mi deset let a tatínek se tehdy stal dopisovatelem Československé tiskové kanceláře s tím, že budeme odjíždět na několik let do Říma. Tehdy mi můj dědeček věnoval jeho americký fotoaparát značky ARGUS i s exposimetrem. Byl to pro mě velký impuls začít dělat moje první fotografie.

V Novém zámku Kinských v Kostelci nad Orlicí začíná nová sezona

Čtenář reportér

Itálie je zem proslulá nádhernými architektonickými památkami i kouzelnými vesničkami, což je samo o sobě dost inspirativní prostředí. Proč se ale nakonec středobodem Vaší práce stali nakonec hlavně lidé, osobnosti? Nebo to bylo jinak?

Mnohé v životě vzniká náhodou. Jinak tomu nebylo ani v mém případě. Při fotografování římských památek jsem narazil na skupinku paparazziů, kteří právě fotografovali dvě dámy. V tom jsem zaslechl: Claudia Cardinale. Připojil jsem se k nim a začal je také fotografovat. I přes nezkušenost a emoce, které tuto situaci doprovázely, vznikly z celého filmu dvě, tři fotografie, které nebyly ani hnuté nebo rozmazané a Claudia na nich byla zcela k rozeznání. To byl pro mě tak silný zážitek, že jsem začal frekventovat prostředí římských fotografů. Stal jsem se tak v patnácti letech nejmladším římským paparazzim.

Po Claudii Cardinale následovala celá řada hvězd stříbrného plátna šedesátých let: Brigitte Bardot, Anthony Quinn, Jean Paul Belmondo, Ursula Andress, Peter Selers, ale také například Robert Kennedy a mnoho dalších. A toto téma, tedy fotografování lidí, mne doprovází celý život. Po mém návratu do Čech jsem hlavně fotografoval modelky v rámci reklamní a módní fotografie, kdy jsem realizoval desítky reklamních zakázek, celých kampaní i kalendářů.

Jaká z osobností ve Vás zanechala nejhlubší vzpomínky, navázal jste díky Vaší práci s některými i přátelství?

Vzpomínky se váží, řekl bych, ke každé portrétované osobě. Pochopitelně s různě silnými vjemy. Ale pokud bych měl jmenovat pouze jednu osobnost, pak bych zmínil Tomáše Baťu, kterého jsem portrétoval v jeho zlínské vile.

close info Zdroj: Jadran Šetlík zoom_in Portréty slavných. Tomáš Baťa

Přátelství vzniká u mnoha portrétovaných. Je to velmi intimní věc, při které, aby vznikl dobrý portrét, se vám lidé musejí otevřít. Pouze tak já pak mohu „proniknout do jejich nitra“ a následné emoce a jejich charisma přenést na celuloidový pásek filmu. Všechny moje fotografie jsou dělány analogem, tedy na film.

V čem je podle Vás kouzlo fotografie?

Je to schopnost zachytit okamžik, který se už nikdy nevrátí. A jsou zcela nadčasové.

Někdo má raději černobílé snímky, jak je to u Vás?

Dříve jsem hodně používal černobílý film. Hlavně v oblasti uměleckého aktu. Moje současná portrétní tvorba je koncipovaná do charakteru obrazů. Nasvícením, kompozicí, volbou pozadí a v neposlední řadě přenosem fotografické emulze na plátno i jejím opracováním speciálním gelem, kdy konečný vjem pro diváka je spíše obrazový, přesto, že se jedná o klasickou, ručně nazvětšovanou fotografii.

Zmínil jste Vaši specialitu - fotografické portréty. Jaké místo mají v dnešním digitálním světě?

Jak jsem říkal, používám při portrétováni film. Nechci tím nijak negovat “digitál”, ale pro moje pojetí je zcela nepoužitelný. Je příliš technický, plochý i příliš “dokonalý”. Pak přichází takzvaná posprodukce, kde se všechny nedokonalosti v počítači ve photoshopu “vyčistí” a upraví, že z autentičnosti portrétovaného zůstane pramálo…

Portrétoval jste i Františka Kinského?

Doposud ne, ale jsme domluveni, že jakmile přijde v létě trochu klidnější období, určitě budeme jeho portrét realizovat. Dobře totiž víme, že k tomu patří nezbytný klid a pohoda. Na tom jsme se oba shodli.