Především půjčky na stavbu domů, které dosahují stovek tisíc korun, nepříjemně zasáhnou do života mladé rodiny. Mnozí lidé se přecení a přicházejí o majetek, na který si půjčili.

„Pevně doufám, že tohle nebude můj případ. Rozhodl jsem se postavit dům. Přiblížila se třicítka a rekapituloval jsem svůj dosavadní život. Oženil jsem se s dlouholetou přítelkyní, dostavěli jsem rodinný domek a pořídili si miminko. Když se ale blížil porod, rozhodl jsem se vzít si další úvěr na dostavbu. Finančně si nestojím špatně, ale nakonec jsem se dostal do situace, kdy splácím dvacet tisíc měsíčně. Jde o přechodný stav na pět let. Zbývají nám dva roky, pak už budeme platit polovinu,“ prozradil třiatřicetiletý Aleš K.

Musí hodně počítat

Přiznal však, že počítal s manželčiným příjmem. „Zapomněl jsem na to, že vlastně bude muset nastoupit na mateřskou a že přijdeme o dalších sedm tisíc korun. Navíc provoz baráku je také vyšší, než jsem plánoval. Sice nejsme totálně na dně, ale musíme hodně počítat. Zvládáme platit, ale musíme si hodně věcí odpustit. Dokonce si troufám říci, že určitou záchranou v našem rozpočtu je manželka, která kojí naši dceru. Máme známé, kteří měsíčně investují další stovky korun do umělé výživy. Prostě každý další výdaj mimo plány nás dostane do finančních potíží. Určitou rezervu mám. Ale kdybych třeba ze dne na den musel jít koupit novou ledničku, tak na ni nemám.“ Rodina si vede účetnictví. Peníze má rozdělené. Počítá s částkou na benzin, na provoz domu, samozřejmě mají kolonku na jídlo.

V jejich případě se zdaleka nejedná o krizi, kdy by půjčky platili dalšími úvěry. Může se však stát, že dlužník ztratí svou dobře placenu práci, a tím rodinu vystaví velmi reálné možnosti, že přijde o novou střechu nad hlavou.

„Jsem dost tvrdohlavý a pomoc u své rodiny zatím nehledám. Musím však přiznat, že mi rodiče nabídli peníze, abychom situaci lépe zvládali. Ovšem do takového problému jsem se dostal sám a vyřeším si ho. Kdybych ale opravdu přišel o práci, žiji s vědomím, že mi moje i manželčina rodina s placením hypoték pomůže. Je to pro mě však nejkrajnější řešení,“ zdůraznil Aleš.

Do kina si zajdou

Jeho manželka, osmadvacetiletá Radka, ví, do čeho šli. „Samozřejmě i takové peníze se dají splácet. Na druhou stranu se dostáváme do stavu, kdy si často musíme přiznat, na tohle teď nemáme, což se nám dříve nestávalo.
Některé věci do domácnosti a doplňky. Zkrátka ještě počkají. Nemáme třeba skleněné lustry, ale jen papírové za pár korun. Nám se líbí. Vždy záleží na přístupu k věci. Jsme zadlužení, ale ne na dlouho. Abych to dokreslila, nejsme na tom zcela nejhůř, například každý měsíc chodíme do kina. Takže si sice odříkáme, ale žijeme.“

V prvním čtvrtletí počet poskytnutých hypoték oproti loňskému roku klesl. Někteří ekonomové říkají, že hypotečnímu boomu dochází dech.
Podle Aleše Michla, analytika Raiffeisenbank, ale ještě není čas na ukvapené závěry. „Zatím máme data jen za první čtvrtletí. Byl bych proto velice opatrný s hodnocením,“ uvedl Deníku.
Na úbytek podle něho měla zřejmě vliv Česká spořitelna, která udělala změny v distribuci, a prodej hypotečních úvěrů tím mohl klesnout. „První čtvrtletí bývá vždycky o něco horší a je třeba si počkat na druhé a třetí čtvrtletí, abychom mohli hodnotit,“ dodává. Úrokové sazby jsou v současnosti poměrně vysoké. O několik málo let zpátky byly nižší i o dvě procenta. Návrat do těchto úrovní ale asi nehrozí. „Jakkoliv se zdá sazba vysoká, stále je nejnižší v Evropské unii. Podle mého názoru v příštích dvanácti měsících zřejmě úrokové sazby dolů nepůjdou. Očekávám buď setrvalý stav nebo zvýšení,“ uvedl Aleš Michl.
Podle něho na úbytek hypoték neměla vliv ani hypoteční krize. U nás se totiž hypotéky nedávaly každému tak jako ve Spojených státech. Banky si své klienty prověřovaly a stále prověřují.
Hypoteční trh v loňském roce zaznamenal třicetiprocentní nárůst. V plusových číslech by se měl udržet i letos. Odhady hovoří o deseti až dvaceti procentech. ⋌(vj)