Pětadvacetiletý kuchař Václav Hvězda a o pět let starší číšník David Rott z hotelu U královny Elišky mají tu čest starat se o spokojené žaludky české výpravy v druhé polovině mamutí akce. „Nadšení nás opustilo. Až teď nám začalo docházet, do čeho vlastně jdeme,“ tvrdí shodně.

Čeho se bojíte?

Václav: Musím se přiznat, že je to můj první let. Ale víc než letadla se trochu obávám chaosu na letišti. Zpátky navíc letím o den dřív sám, zřejmě nebylo místo v letadle. Musím se chytit nějakého Čecha.

David: To ti pak bude jedno, jestli vystoupíš v Praze nebo v Brně…

Václav: Jasně. Hlavně když budu v Čechách.

Snili jste jako malí kluci o tom, že poletíte na olympiádu?

Václav: Napadlo mě to. Ale že se to stane díky profesi, to se nedá naplánovat.

David: Mě to ani nenapadlo.

Jak dlouho pracujete v oboru?

Václav: Šest let.

David: Já dvanáct.

Nominace do Pekingu musela být jako blesk z čistého nebe…

David: Vrátil jsem se z přednášky o vínech. Byl jsem plný zážitků, tak jsem je vyprávěl kolegům. A v té době přišel mail s touhle nabídkou. Ředitel se ptal, jestli do toho nemám chuť a já neváhal. Jenže pak došla informace, že půjde pouze o zajištění kuchyně. Nakonec to dobře dopadlo. Ale bylo to opravdu velké překvapení.

Václav: V mém případě to bylo na vážkách, jestli mě vezmou nebo ne. Jedu díky našemu šéfkuchaři a řediteli, kteří se dohodli. Původně jsem měl být náhradník, ale to už neplatí.

Na tuhle chvíli čekáte rok. Jak jste se připravovali?

David: Šlo spíš o kuchaře, na placu není co trénovat.

Václav: Zkoušeli jsme pokrmy či rauty ze zúženého sortimentu. Některé ingredience v Číně neznají. Jako třeba máslo. Co šlo, to putovalo lodí. Byly toho čtyři tuny, ale včetně porcelánu a skla. Dělali jsme třeba mušle svatého Jakuba plněné lanýžem nebo telecí panenku v palačince.

David: Je dobré, že nepojedeme do úplně neznámého prostředí. První tým je v olympijské vesnici už od 24. srpna.

Co si s sebou berete?

David: Moc toho není. Do letadla může každý vzít jen zavazadlo o váze dvaceti kilogramů. Třeba jen boty musíme mít dvoje pracovní a také dvoje civilní, a ono to pak rychle naskakuje.

Václav: Já navíc můžu vzít jen osmnáct kilogramů. Vezu totiž dva kilogramy kypřícího prášku. Jsem zvědavý, jak to budu vysvětlovat v Pekingu na letišti, protože tohle tam nemají.

David: Maximálně ti ho seberou a vyhodí.

Václav: Nechal jsem si kvůli tomu sehnal překlad názvu, který mám na tom pytli nalepený. Uvidíme, jestli mi to bude něco platné.

Co vám na to řekli doma?

Václav: Mají trochu obavy. Ten prášek mi omýlají každý den.

Čím musíte projít po příletu do Pekingu?

David: Doufáme, že nás bude někdo čekat na letišti. Pak budeme muset na zdravotní testy. Doufám, že všechno dobře dopadne. Kdyby jeden vypadl, tak máme velký průšvih. To se prostě nesmí stát, náhradník by se tam dostal pozdě…. I když jsme zvyklí na bojové podmínky…

V čem se liší vaše práce na olympiádě ve srovnání s jinými akcemi?

Václav: Nemělo by to být jiné. Sice bude jiné prostředí, ale vaření je stále stejné. Jedeme tam odvést dobrou práci, aby naši hosté byli spokojeni.

David: Máme za sebou spoustu akcí. Svjo práci umíme. Budeme dva dny vypomáhat a pak už musíme být samostatní. Celý tým musí být samostatný.

Znáte další lidi z týmu?

David: Měli jsme pár mítinků, abychom si řekli určité věci. Mluvili jsme o ničem, protože nikdo z nás neví, jak to tam bude ve skutečnosti. Jsou to lidé jako my. Žádní truhlíci.

Jak dlouho vlastně trvá cesta?

David: Je to dvanáct hodin letu s pětihodinovou čekačkou v Istanbulu. Nejdůležitější bude nastoupit do správného letadla.

To je dost. Čím si budete krátit cestu?

Václav: Bereme si na cestu bylinky na bolavý žaludem. Letíme přes noc, takže to vidím na spánek. No a počítám i s nějakou hudbou a televizí.

Máte zprávy z Číny jak třeba vypadá kuchyň?

Václav: Viděli jsme fotografie. Je tam málo místa na hotové výrobky a chladicích boxů. Její vybavení je skromné, musím si s sebou vzít i cedník. Říkají tomu čtyřhvězdičkový hotel, ale občas jim prý po kuchyni proběhne nějaké zvíře. Ale Číňanům je to jedno.

Které sportovce byste chtěli potkat a na jaký sport ve svém volnu se těšíte?

David: Volna si moc neužijeme. Jede se od rána do večera. Ale těším se na Šebrleho. Jeho maminka bydlí ve Smržově a já tam odtud pocházím. Osobně se ale neznáme.

Václav: Já bych chtěl vidět Kosteleckého, ale ten už tam nebude. A asi taky Šebrleho. Ze sportů bych si vybral atletiku a plavání.

Máte signály, že je někdo z našich sportovců extrémně náročný?

David: O tom jsme neslyšeli. Jsou zcestovalí a zvyklí na ledacos.

Václav: Budeme vařit především česká jídla. Ale třeba i sushi. Bude tam hodně vip hostů. Uvidíme, co se bude dít na místě.

Chystáte nějaké netradiční zpestření pro naše sportovce?

Václav: Ano, chceme je rozptýlit. Budeme třeba pořádat soutěž v pojídání arašídů hůlkami. Zájemci si po naší instruktáži budou moci zkusit něco uvařit. Bude záležet na náladě osazenstva.

David: Může se tam objevit kdokoliv. Snídaně a obědy jsou časově omezené, ale bylo nám řečeno, že když bude třeba v salonku nějaká celebrita do tří do rána, tak jim nemůžeme říct, že zavíráme. Bude to opravdu velká improvizace, žádná lehká práce.

Připravovali jste se nějak na pekingský smog?

Václav: To snad ani nejde.

David: Budeme pracovat v klimatizované místnosti, takže nás se to ani moc netýká. Snad jen při přejezdech z našeho hotelu do českého domu. Budeme jezdit metrem.

Sportovci otřásla vražda amerického turisty. Neobáváte se o zdraví?

David: Je to ohromné riziko. Neznáme zemi ani mentalitu tamních lidí. Stát se může cokoliv a kdekoliv na světě. Teroristický útok snad nehrozí.

Máte za vaši práci slíbenou nějakou mimořádnou odměnu?

Václav: Přivezeme si nové zkušenosti a zážitky.

David: To nám nikdo neřekl. Je to spíš o prestiži. Vždyť komu se to podaří být jedním z osmnácti českých kuchařů nebo číšníků na olympiádě.

Sledujete vůbec hry v Číně? Koho vidíte jako adepta na další medaili?

David: Určitě Romana Šebrleho.

Václav: Také Šebrleho, ale bude záležet na jeho momentální formě. A pak by to mohl skokan Bába.

Počítáte po návratu s dovolenou na aklimatizaci?

David: Budu mít tři dny, ale mám je nabité akcemi. Čeká mě mimo jiné svatba kamaráda, kterému bych měl jít za svědka.