Je čtvrtek pozdě odpoledne a do posledního místečka zaplněný kostel svatého Havla v Rychnově nad Kněžnou skýtá neobyčejný zážitek. Chrámem se rozléhají melodie smyčcových nástrojů v podání nejprve té nejmladší drobotiny, střídají je o něco odrostlejší děti až po ty nejstarší studenty a studentky zdejší základní umělecké školy. Koncert naděje je výjimečný už proto, jaké hudební nástroje na něm znějí. Hned několik z nich se totiž zrodilo v dřevomodelářské dílně věznice Odolov. Vytvořili je sami odsouzení.

"Housličky - to pro mě bylo něco úplně nového. Hodně jsem se toho naučil a přináší mi to také potěšení, protože to je krásná práce a celkově z toho mám dobrý pocit, když se teď ještě na ty nástroje hraje," prozrazuje jeden z tvůrců David Giňa, který si v odolovské věznici odpykává nepodmíněný trest za maření úředního rozhodnutí.

close Z Koncertu naděje v rychnovském kostele sv. Havla. Design z Odolova info Zdroj: Deník/Jana Kotalová zoom_in Z Koncertu naděje v rychnovském kostele sv. Havla. Design z Odolova

Houslařskému řemeslu by se jednou rád věnoval i na svobodě. Nebyl by první, komu tato zkušenost otevřela nové obzory.

Čtyři hudební nástroje

"Koncert je poděkováním věznici Odolov," říká ředitelka rychnovské základní umělecké školy Kamila Hájková, podle níž lze tuto neobvyklou spolupráci vnímat jako naději z mnoha pohledů. Nabídka z věznice v Odolově Hájkovou zpočátku dost překvapila, ale je z ní nadšená. Vždyť zdejší žáci a studenti se nyní mohou těšit už ze čtyř hudebních nástrojů ze zmíněné dílny.

První byly už letos na jaře housličky pro Fanynku Beranovou, viola pak potěšila Verunku Ročkovou, tentokrát to byly další housle a hudební nástroj, který dostal v odolovské dílně pracovní název "violoid". "Je to speciální nástroj - zmenšená violka. Je pro žáky, kteří jsou ještě moc malí na to, aby dosáhli na malou violu. Zní jako viola a nástroj má i violové ladění," vysvětluje mluvčí odolovské věznice Gabriela Šafářová.

Spolupráci s rychnovskou základní uměleckou školou odstartoval nový projekt nadačního fondu Českého rozhlasu Kdyby tisíc klarinetů.

"Většinou žáky nebo studenty hudebních škol, kteří potřebují nějaký hudební nástroj a nemohou si ho sami opatřit, spojuje s těmi, kdo jim je mohou darovat. Naši odsouzení tuto výzvu zaslechli. Zaujala nás Františka, žačka hudební školy v Rychnově nad Kněžnou, která potřebovala housličky. Nakonec to dopadlo tak, že přijela se svojí paní učitelkou a paní ředitelkou k nám do věznice do dílny, kde si ze tří housliček mohla vybrat. A při té příležitosti se domluvila i další spolupráce na koncert. A věříme, že to určitě bude pokračovat i dál," říká Šafářová.

300 opravených a 100 zcela nových nástrojů

A na Koncertu naděje kromě žáků základní umělecké školy zahrál na violy vyrobené právě v Odolově i současný zaměstnanec věznice Pavel Staněk, vystudovaný violista a bývalý profesionální hudebník. Vzhledem k jeho dřívější profesi byl příchod Pavla Staňka před lety do Odolova poněkud zvláštní, ale nakonec se ukázal jako velmi šťastný.

Za posledních patnáct let se v dílně podařilo opravit už přes 300 hudebních nástrojů a stovka dalších zcela nových tu byla postavena. "Kupovali jsme z internetu rozbité nástroje, opravovali je, dávali jsme je do hudebek nebo jsme je testovali na mých kamarádech v orchestrech. Postupně se spolupráce rozrostla, že k nám začali jezdit houslaři, například houslařský mistr Prokop. A začali jsme se zdokonalovat. Aby naše manufaktura obstála, musíme se Zdeňkem Hetlejšem umět tvořit nástroje, protože ti lidé se nám tam neustále mění," popisuje Staněk.

Dřevomodelářská dílna v Odolově funguje už od roku 1994 a zpočátku se v ní vyráběly dřevěné hračky, didaktické pomůcky pro mateřinky, dětské domovy, nemocnice a školy. Zhotovují se stále, a to i pro ty speciální.

"Za to, že umíme hudební nástroje a zabýváme se celou touto problematikou, můžou moje děti a hudební škola v Úpici, kde jsme začali spolupracovat na stavbě xylofonu. A postupem času si člověk říkal, že nic není nemožné. Když nám jednou přistály v dílně k práci rozšlapané housle, řekli jsme si, že je zkusíme opravit," vzpomíná pedagog volného času v odolovské věznici Zdeněk Hetlflejš.

"Výroba smyčcových nástrojů se neustále zdokonaluje, ale zároveň se začíná furt odznovu, protože se mění lidi. Je to v podstatě motor, který nás žene. Mám všechno postavené na bázi absolutní dobrovolnosti a zájmu, a proto to také funguje. Baví to i mě," dodává.

Obdarovaných základních uměleckých škol v regionu je už celá řada, ale nástroje putují i do těch vzdálenějších, jako v Hlučíně či v Hlinsku.

Terapie pro život i pro duši

Pro vězně není práce v dřevomodelářské dílně nijak honorovaná. "Je to aktivita, při které se snažíme, aby se tito lidé něco naučili, často právě v dřevomodelářské dílně objeví nějakou svoji zručnost. Musí to chtít a být schopni akceptovat, že to není práce za peníze. Momentálně máme zařazeno v té stabilní partě dílny čtyři vězně s tím, že se k nim ještě odpoledne nebo o víkendech přidávají někteří další. Je to záležitost, která přináší obrovský smysl a je to i určitá forma terapie. Ověřují si při tom, že to opravdu dlouho trvá, než se vyrobí něco takto vzácného a že musí překonat spoustu překážek, osvědčit vytrvalost. Nezhroutit se z toho nebo nezničit všechno, když se zrovna něco nepovede. Musí se vrátit o krok a někdy taky o tři kroky zpátky," přibližuje Šafářová, jak taková "terapie" funguje.

Je to také dobrá průprava pro úspěšný návrat do společnosti. Ti, kteří dřevomodelářskou dílnou věznice v Odolově prošli, se tam vrací jen výjimečně.

"Terapeuticky funguje i to, když se vězně, kteří pracují v dřevomodelářské dílně, snažíme brát do těch školek, kde předáváme hračky, ale i do "lidušek", kam darujeme hudební nástroje. Zažívají, když ten nástroj vezme do ruky dítě a rozezní ho, častokrát i ukápne i slza. Je to emočně nabitý okamžik," doplňuje mluvčí věznice.