Přestože teď počasí houbám moc nepřeje, nasbírali organizátoři výstavy téměř dvě stovky druhů hub včetně jedovaté muchomůrky zelené. Zato na muchomůrky červené, které jindy běžně používají na dekoraci před krupárnou, letos neměli štěstí a našli je až třetí den čtyřdenní výstavy Houby Podorlicka poblíž Bystrého.
Bizarní houbou, která byla k vidění a o níž se v Dobrém zajímaly školní výpravy, je květnatec Archerův - snadno poznatelná houba s třemi až osmi (nejčastěji čtyřmi až šesti) červenými rameny připomínající chapadla chobotnice. Tato houba pochází z Austrálie a Tasmánie.
Po celou dobu výstavy byly přítomni mykologové, kteří zodpověděli nesčetné dotazy návštěvníků a přidali pár zajímavostí.
V houbách se prý tradičně nejlépe vyznaly slovanské národy a dodnes se houbaření oddávají masově a s velkou vášní.

Původně se houby zřejmě začaly sbírat z důvodu hladu, naši předkové si jimi obohacovali jídelníček a dodnes si na nich pochutnáváme i my. Velkou roli hraje i to, že houby jsou zadarmo a při jejich hledání zažíváme různá dobrodružství.
Navíc chůze ztichlým lesem je jedním z nejlepších způsobů relaxace. Po sbírání následuje zpracovávání hub, které může být další radostnou činností, stejně jako vyhledávání receptů na houbové speciality.
„Nejlepší je, když jdete časně ráno na houby, v poledne, nebo odpoledne donesete houby a do tří hodin do rána je čistíte. To pak ani nemá cenu chodit spát a můžete vyrazit znovu,“ podotkl známý mykolog Ladislav Špatný.
Prozradil i neobvyklý recept na konzervaci hub, které se dají sušit, mrazit i zavařovat. Chutné jsou prý i bedly, respektive jejich sušené klobouky, které na Vánoce namočíme chvíli do mléka, a pak z nich klasicky můžeme připravit houbové řízky.

Pavel Světlík ze společnosti A Rocha zase nabídl nezvyklý recept na úpravu hořkého hřibu, takzvaného žlučáku, žlučníku či hořčáku, jinak nepoživatelného. Hřib je hořký, k jeho identifikaci stačí jen olíznout rozkrojenou plodnici.
„I docela malý exemplář zkazí celý pokrm, i když to není jedovatá houba, ale naopak léčivá. Dá se ale upravit k jídlu. Musíte ho půl hodiny smažit na kostičkách špeku. Vyzkoušel jsem to, udělal jsem smaženici ze třech hořčáků, byla poměrně dobrá,“ řekl Pavel Světlík.
Sušený prášek z hřibu žlučníku lze použít proti žaludeční nevolnosti.
V našem okolí roste mnoho dalších léčivých hub. Některé jsou sice nejedlé, ale nakládají se do alkoholu, vaří se a připravují se z nich tinktury nebo čaje. Z celé řady hub se dělají léky.

V Dobrém byla například z této léčivé skupiny k vidění lesklokorka jehličnanová.
Houby měly v minulosti i další využití, jako například dřevokazná houba troudnatec kopytový. Používal se na rozdělávání a přenášení ohně. Lidé ho také na noc namáčeli do vody s dřevěným popelem, aby změkl, a pak jej kladívkem rozklepali. Tím z houby vznikla jakási látka, tenké plsťovité pláty, se pak sešívaly a dělaly se z nich vesty, kabáty nebo čepice. Jako ozdoba na mužský klobouk zase sloužila outkovka pestrá, která se tak trochu podobá borové šišce.
Jak poznat jedovatou houbu
Sbírat houby k jídlu a určovat podle obrazové publikace je prý vrcholně nezodpovědné. Houbové plodnice jsou barevně velmi proměnlivé a na knižní fotografii špatně rozpoznatelné. Nemusíme se však otrávit jen jedovatými houbami. Jedlé houby se špatným skladováním – například přepravě a zapařením v igelitových sáčcích či nesprávnou tepelnou úpravou také stávají nezdravými.
Z jedlé houby se též stává nejedlá, pokud je přestárlá. Měli bychom tedy sbírat houby, které bezpečně známe, a to do prodyšných košíků, neprodleně je zpracovat – hned po příchodu z lesa a dostatečně dlouho je tepelně upravovat. Opatrní musíme být i při sběru ještě nevyvinutých hub, u nichž nemusejí být dobře patrny hlavní rozpoznávací znaky.