Z pětadvaceti tisíc lidí, kteří žili na konci 19. století v Orlických horách, zbyla v současnosti jen pětina. Největší odliv obyvatelstva hory zažily po druhé světové válce a ačkoli se do nich život postupně navracel, některé vesnice na svou dřívější velikost a význam mohou jen smutně vzpomínat. Někde se daří turistickému ruchu, místo starousedlíků obsadili vrcholy hoteliéři, sezonní zaměstnanci a milovníci zimních sportů. A tak se například Deštné, ve kterém žije necelých šest stovek stálých obyvatel, během zimní sezony nafoukne o dalších několik set lidí.

Ne všude je to stejné. Orlické Záhoří, ve kterém před sto lety žilo půl třetího tisíce lidí, se stále potýká s nedostatkem obyvatel. Loni jich tu žilo jen 187. Důvodem je nedostatek pracovních příležitostí. Dříve místní pracovali v zemědělství a také v lesnictví. „Většinu lesů tady vlastní státní podnik, a ten místní nezaměstnává. Jejich tendry vyhrávají velké firmy z daleka. Ostatní menší vlastníci místním práci dávají – ale z padesáti lidí, kteří se dřív lesnictví věnovali, jich dostává práci jen kolem deseti. V zemědělství je to ještě horší. Většina chlapů jezdí do kvasinské automobilky. A další lidé pracují ve službách,“ prozradil starosta Záhoří Vojtěch Špinler.

Záhoří proto sází na turistiku. Chtělo by postavit nový ski-areál Jadrná. Několik let bojovalo s odpůrcem stavby, nyní s úřady. A Jadrná i pracovní příležitosti, které by s sebou přinesla, zůstává jen na papíře. Obci se však nedávno podařil jiný kousek – zatím otevřela alespoň nový osvětlený běžkařský okruh.

Život se vrátil i do Bartošovic v Orlických horách, kde před válkou žily více než dva tisíce lidí – konkrétně do Neratova. V padesátých letech tu zůstali jen dva stálí obyvatelé a rozbořený kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl zničen na konci druhé světové války střelou vojáků Rudé armády. V 90. letech začala jeho obnova a kromě toho v Neratově začalo fungovat i komunitní sdružení.

Města se doháněla

Co se demografie týká, zajímavý byl i vývoj pod horami. O post největšího města okresu se od začátku 20. století až do čtyřicátých let přetahovala tři nejvýznamnější podorlická města – Rychnov, Kostelec a Dobruška. První z nich si však vedení nikdy vzít nenechalo. I když někdy mělo namále. Jen několik let po vzniku Československa je od sebe dělil rozdíl několika málo set obyvatel. Konkrétně Rychnov a Kostelec k sobě měly nejblíž v roce 1930. První z měst to druhé převyšovalo jen o 400 obyvatel.

Začátkem 80. let Rychnov překročil hranici deseti tisíc obyvatel a začal jasně dominovat. Svůj status nejlidnatějšího města okresu, které přesahuje pětimístnou cifru, už si nikdy vzít nenechal. Nyní v něm trvale žije 11 tisíc lidí. Jenže další tisíce tvoří nepřihlášení dělníci, často ze zahraničí, kteří pracují v nedaleké průmyslové zóně. Jejich počet trápí i další obce – Kvasiny či Solnici. Problém to vnáší krom jiného i do nakládání s odpady. Tisíce lidí bez trvalého pobytu neplatí poplatky, ale odpad produkují.

Židé činili až 30 procent

Na Rychnovsku žila v minulosti početná židovská komunita – například v Dobrušce nebo Doudlebách nad Orlicí. Ta se radikálně ztenčila po druhé světové válce. V Doudlebách žili Židé více než 250 let. Byli prominentní skupinou obyvatelstva, která se věnovala hlavně obchodu, a tvořili až 30 procent místních obyvatel. Nejvíc Židů – čtyři stovky – žilo v Doudlebách kolem roku 1850. Po požáru, který zničil značnou část gheta, mnoho z nich odešlo do dalších měst v regionu – Kostelce nad Orlicí či Vamberka a někteří zamířili i do Ameriky. V roce 1930 v Doudlebách žili jen dva Židé, o několik let později byli oba deportování do koncentračních táborů a zabiti. Kromě synagogy připomíná židovskou historii i několik domů.