Jeho otec byl sedlák, ale žádný omezenec, nevidící dál než za meze svých polí.

Jinak by si jej sousedé po celé předválečné období nevolili za starostu. A jeho soustavně zvelebované hospodářství měl zdědit jediný syn.

Ten však již brzo okusí jiného ovoce – rovenskou jednotřídku měl přímo přes ulici.
Vlastní učivo hravě zvládá, nejraději naslouchá výkladům, určeným pro ty starší. A jelikož na osmileté gymnasium není ani pomyšlení, dochází od deseti let každý den šest kilometrů do měšťanky v Dobřanech, kde kdysi působil vlastenecký kněz Josef Liboslav Ziegler.

Za spolužáky má i Němce, mezi učiteli jsou i Židé. Na předválečnou idylu se však valila mračna.
A Rovné se ocitlo přímo na frontové linii. Jenda ale vybojoval svou vlastní bitvu, doslova na kolenou si vyprošuje klasické gymnasium v Hradci Králové. Skládá přijímací zkoušky do kvarty. A zde uprostřed zuřící války nalézá oázu klidu a vědění.

Ale i z ní je vytržen – musí sloužit vůdci v totálním nasazení. A k tomu těsně před osvobozením ještě udeří záškrt.
Ale zdá se, že zlo bylo přemoženo a čerstvý maturant se zapisuje ke studiu sociologie na Karlově universitě v Praze.

Nový seriál každou sobotuOd ledna najdete na stránkách Rychnovského deníku vždy v sobotním vydání nový seriál o historii obce Rovné nedaleko Dobrušky. Vzpomínky a střípky z historie bude vyprávět Jan Škoda mladší, syn tehdejšího kronikáře a tak trochu spisovatele v jedné osobě.

Studium dokončí s výbornými výsledky, jenže sociologie je rozhodnutím geniálního Stalina prohlášena za buržoasní pavědu a Masarykův ústav práce, kam měl nastoupit, uzavřen.
Ale nelituje – otevírá se mu kouzelný svět pohyblivých obrázků na střední průmyslové škole filmové v Čimelicích, kde mezi naší filmařskou elitou nachází asyl. S uvolněním pak opět plný optimismu přichází do Prahy na Ministerstvo školství.
Ač práce jeho očekávání plně nesplňuje, zažívá zde tu báječnou atmosféru pražského jara. Jenže již podruhé v jeho v životě přijíždějí tanky.

Ministerstvo musí opustit a uchyluje se do Státního pedagogického nakladatelství. Práce tady naštěstí není nijak náročná a tak mu zbývá čas i na vlastní tvorbu.
Ovšem nakladatelství nemají o jeho poetické romány zájem, ani před listopadem ani po něm. Vyšla jen malá sbírka básní Pro hlas a dvě ruce. On však vydává vlastními silami – na psacím stroji, později na počítači.

A tak vznikla i kniha Planťáci, napůl román, napůl přísně odborná historická studie, dar svým milým rodákům, z které si nyní budeme na pokračování číst.

Pokusím se citovat s maximální věrností, abych zachoval jazykovou originalitu dílu (i když samozřejmě budu nucen krátit a vypouštět).
A jelikož budu střídat beletristickou i historickou část, možná uvidíte, že mezi suchou rekonstrukcí a básnickou fikcí zas až takový rozdíl není.

Jan ŠKODA, ml.