Vstupujeme do dělostřeleckého srubu, který zůstal veřejnosti na dlouhou dobu od poloviny 70. let uzavřen, tehdy se tady začal budovat přísně tajný objekt Kahan. Není to tak dlouho, co se zdejším prostorám vrátila podoba z poválečných let a veřejnost sem mohla opět nahlédnout. Na stavu srubu se přitom podepsaly nejen stavební zásahy z dob budování Kahanu, ale i drastické škody, které na objektech pohraničního opevnění způsobily nájezdy národního podniku Kovošrot. Byly horší, než jaké stihl napáchat Wehrmacht během druhé světové války.

Do podzimu roku 1938, kdy naše armáda musela po Mnichovské dohodě bez boje opustit většinu pohraničního opevnění, bylo stavebně dokončeno celkem 5 tvrzí. Mezi nimi i tvrz Hanička, která ještě nebyla dovybavena. Z hlavní výzbroje tu chyběly především tři 100 mm houfnice určené do dělostřeleckého srubu pevnosti a chyběla i dělová otočná a výsuvná věž se dvěma houfnicemi.

Z prezentace aplikace Visit more pro Haničku a Osówku.
Pevnost Hanička ožívá ve virtuálním světě, v budoucnu pozve i na výlet v čase

Žádná z houfnic, jakými měl být dělostřelecký srub vybaven, se nedochovala. Přesto se jedné z nich před nedávnem dočkal. A není jen tak ledajaká. Sáhnout si na ni sice nemůžete, ale přesto tu je. Virtuální realita zpestřuje prohlídky už v několika turistických cílech, ale v tomto ohledu teď návštěvníky na Haničce čeká vskutku unikátní zážitek.

„Jde o součást česko-polského mikroprojektu s partnerem z tvrze Stříbrná Hora, kde si do prohlídkové trasy vytvořili interaktivní krávy. My interaktivní houfnici. Je to krok dopředu. Neřešíte nějaké kulomety, železné, dřevěné repliky. Prostě máte PlayStation, pustíte to a máte 3D animaci houfnice, která střílí, bouchá, vyhazuje nábojnice… Je to špičkově udělaná animace včetně ozvučení,“ popisuje Pavel Minář, vedoucí Muzea Hanička, a za chvíli novinku představuje v praxi.

Stačí zapnout přístroj, prostory se potemní, žárovky se rozsvěcí do červeného režimu a před očima návštěvníků 3D projekcí mohutná houfnice znovu ožívá. Sama se pohybuje, nabíjí se a střílí, po výstřelu se objevuje jemný obláček dýmu… Vše doprovází autentické zvuky. Mimochodem zvuk střelby je dobře slyšet i venku. Funguje na způsob hologramu. Iluze reálné zbraně, která našla své místo v prostorách, kde měla být skutečná zbraň instalována, je dokonalá.

Z cesty na pevnost Stříbrná Hora a její prohlídky.
Poklady Polska: Největší horská pevnost v Evropě leží nedaleko českých hranic

Vznikla v měřítku jedna ku jedné podle plánů té původní: „Podařilo se nám sehnat výrobní plány na houfnici a ty jsme museli nechat překreslit a teprve potom z toho animátoři vytvářeli virtuální realitu. Není to vůbec jednoduché a hlavně to není levné, ale naprosto věrné. Na té houfnici je všecko, pro lidi je to zajímavé a pro nás jako muzeum má tato technologie jednu velkou výhodu. Nemusíte se o tuto zbraň starat, stříkat olejíčkem, nemusíte ji leštit… Je to elektronické zařízení chráněné v určitém drahém obalu. Projekční plátno je jako síť na motýly, kterou, když zhasnu, skoro nevidíte. Je to opravdu jemná síťovina, až je problém, že musíme hlídat, aby nám tím lidé neprošli,“ říká vedoucí muzea.

Jen u virtuální zbraně by přitom zůstat nemělo, vzhledem k rozpočtu na to zatím nedošlo, ale Pavel Minář už plánuje, že by díky možnostem využití této moderní technologie mohlo v budoucnu houfnici obsluhovat šest virtuálních vojáků v uniformách: „S nějakými hodnostmi, dejme tomu, a když si to zaplatíte, tvůrci dokážou dát do hologramu i vaši hlavu. Chtěli bychom cestou interaktivních prvků pokračovat dál.“

Zdroj: Deník/Jana Kotalová

Dřevěnou maketu houfnice z roku 1972, kdy na Haničce natáčel Otakar Vávra Dny zrady, dnes spatříte na Dobrošově. I pro ni by se prý v dělostřeleckém srubu našlo místo. „Říkal jsem si, že bych klidně jednu dřevěnou houfnici vzal zpátky, kdyby ji chtěli vrátit, a v každém tom postavení děla bych mohl historii promítnout,“ uvažuje Pavel Minář a ukazuje prostor v dělostřeleckém srubu, kde by mohla stát a připomenut by tady s ní byl i zmíněný film a herci, kteří si v něm zahráli.

Ze Dne Stráže obrany státu v Rychnově nad Kněžnou. Uprostřed snímku Jan Hrubecký.
Mučili ho nacisté i komunisté. František Kynych ze Stráže obrany státu nezradil

Na druhém stanovišti je nastylizované nabíjení - už nyní tu stojí výdejní stěna, přes níž se munice měla podávat k houfnici, je rovněž zhotovená podle původních plánů. Za ní jsou umístěné speciální držáky na náboje. Na třetím stanovišti je již zmíněná virtuální houfnice, která střílí. Představy jsou i takové, že by po výstřelu obraz houfnice zmizel a místo ní by se před očima návštěvníků objevil historický letecký snímek předpolí na vzdálenost až 12 kilometrů, kam střela měla dosah.

Zdroj: Deník/Jana Kotalová

TVRZ HANIČKA

Patřila do systému předválečného opevnění budovaného ve 30. letech minulého století proti tehdejšímu rozpínajícímu se Německu. Do podzimu roku 1938, kdy naše armáda musela po Mnichovské dohodě bez boje opustit většinu pohraničního opevnění, bylo stavebně dokončeno celkem 5 tvrzí. Mezi nimi i tvrz Hanička, která ještě nebyla dovybavena. Z hlavní výzbroje tu chyběly především tři 100 mm houfnice určené do dělostřeleckého srubu pevnosti a chyběla i dělová otočná a výsuvná věž se dvěma houfnicemi. Za okupace některé objekty ostřelovalo německé dělostřelectvo, která tak zkoušelo kvalitu našeho železobetonu. Mnohem větší škody však způsobil v 50. letech národní podnik Kovošrot, který tu bez povolení odstřeloval a vytrhával ze stropních desek pancéřové zvony a odvážel je do hutí k dalšímu zpracování.

Další národní podnik, tentokrát Zelenina, se zde pokoušel vytvořit sklady zeleniny a v podzemí pevnosti byl zkoušen i systém spojení pro Pražské metro. V roce 1969 byly prostory zpřístupněny veřejnosti a na podzim roku 1972 na Haničce vznikaly scény do filmu režiséra Otakara Vávry Dny zrady. Později tvrz zabral tehdejším resort Federálního ministerstva vnitra a započal s budováním tajného Objektu Kahan. Práce se zde definitivně zastavily v roce 1993, spolykaly sta miliony korun, ale dokončeny nebyly. V roce 2006 byla tvrz Hanička vyhlášena kulturní památkou.

Mohlo by vás zajímat: Mučili ho nacisté i komunisté. František Kynych ze Stráže obrany státu nezradil

Zdroj: Deník/Jana Kotalová