Za první republiky byly budované vojenské pohraniční pevnosti hýčkanými dětmi. Investovaly se do nic ohromující sumy peněz, aby zemi do budoucna zajistily ochranu před Hitlerovským Německem. Nakonec mu byly po potupném mnichovském diktátu odevzdány. Rány z dob, kdy spočívala v náručí nacistického Německa, jsou na dělostřelecké tvrzi Hanička v Orlických horách dobře znatelné dodnes. Stala se otloukánkem, kdy na ní němečtí vojáci testovali účinnost jedné z tajných zbraní třetí říše, speciálních protibetonových granátů Röchling. To nejhorší však měla ještě před sebou.

Režim v 50. letech se k ní zachoval více než macešsky. Dopustil, aby v roce 1958 do zdejších lesů zajížděl Kovošrot jak do samoobsluhy a ze stropních desek objektů pevnostního systému vytrhával zvony jako velice kvalitní druhotnou surovinu. Tohle řádění napáchalo větší škody než ostřelování za celou dobu německé okupace. Tehdy přišel o jeden ze zvonů i dělostřelecký srub Na Mýtině. Po rozsáhlé rekonstrukci byl znovu zpřístupněn veřejnosti teprve před dvěma lety. Nyní má svůj zvon zpátky.

Z Haničky u Rokytnice v Orlických horách.
Mrkněte, kde se před 50 lety točily Dny zrady. Výstup k Haničce stojí za to

"Zvon se vrátil třetí týden v květnu. Při odstřelu v roce 1958 byla zničena vrchní část, podkladový prstenec tam zůstal, je mírně poškozený, nicméně se podařilo nahoru náhradu technologicky navázat. Vršek je originál odlitek podle původních plánů, je skutečně v parametrech původního zvonu. Jsou dokončené betonáže a kromě toho, že ještě chybí střelecké vložky, se budou provádět už jen nátěry. Kamufláž dělostřeleckého srubu budeme celou přizpůsobovat. Také šedou na pravém zvonu ztmavíme a celý ho přetřeme, i když obrazce zůstanou. Na levém se objeví nově, dobové snímky máme a jsme schopni podle nich dvě třetiny zvonu namaskovat," říká vedoucí Muzea Pavel Minář.

Nová je i výdejní stěna pro kasematní houfnici

Jak doplňuje, do šachty se bude ještě vkládat mezipodlážka. Šachta je totiž příliš vysoká: "Mezipodlážka je ocelový prvek, který nám vůbec umožní dostat se po žebříku do zvonu."

S financováním úprav to přitom Hanička nemá jednoduché, její rozpočet se odvíjí od rozpočtu města Rokytnice v Orlických horách. Do financování výbavy srubu, který byl znovu zpřístupněn po 45 letech, promluvilo nejprve období rozpočtového provizoria, kdy nebylo možné uplatnit mimořádné výdaje, a následný stav nouze kvůli pandemii koronaviru. Také proto se improvizovalo, k originálnímu řešení provozovatelé například sáhli, aby zamezili přístupu k otvorům v podlaze na náboje z houfnic. Místo klasického zábradlí tu postavili ohrazení z muničních beden.

"Tady jsme využili kombinované financování, část byla z česko-polského programu, část z MAS Splav. Uvnitř dělostřeleckého srubu jsou nyní díky zvonu zpřístupněné pasáže, které dřív nebyly průchozí, a máme dodělanou výdejní stěnu pro kasematní houfnici," prozrazuje dále Pavel Minář.

Z místa požáru
Požár ve Štěpánovsku způsobil škodu za 200 tisíc korun

Hanička ve světě moderních technologií

Hanička přitom od letošního roku ožívá i ve světě virtuální reality. S aplikací Visit more se nezadýcháte. Klidně i z pohodlí křesla si vychutnáte pocit, jako byste podzemními chodbami této památky meziválečného stavitelství sami procházeli, zatím v její současné podobě. Moderní technologie přitom nezná hranic, a tak se milovníci vojenské historie mohou těšit na vychytávky.

"Na dalším projektu začínáme pracovat, jde o virtuální realitu vybavení vnitřku. Máme schválenou podporu a budeme tam virtuálně realizovat původní zbraň, komplet hotovo bychom to měli mít do do příštího roku," dodává Pavel Minář.

V budoucnu by virtuální prohlídky mohly návštěvníky přenést až do konce 30. let minulého století, rozhlédnout se po okolní krajině, která byla tehdy vykácená a kde byly rozmístěny protitankové překážky a protipěchotní zábrany. K vidění by mohlo být také to, co mnichovský diktát překazil.

"Rozšířená 3D realita nám otevírá nečekané možnosti. Dovedu si představit, že pomocí počítačové technologie dokážeme vytvořit třeba interiér pevnosti, jak by vypadal v době, kdy měl být připravený k obraně. Můžeme se podívat do dělostřeleckého srubu, který má baterii houfnic ráže 100 milimetrů, do těla otočné výsuvné věže, která v sobě ukrývala dvě spřažené houfnice s dostřelem až 12 kilometrů, jsou to úžasná zařízení, která se na opevnění nikdy nedostala. Vyprávíme o tom, ale tato aplikace tomu dokáže vdechnout život," přiblížil další plány rokytnický starosta Petr Hudousek.

Historie židovského hřbitova v Dobrušce se začala psát už v roce 1675.
Za zdí židovského hřbitova: staletí zmizelé historie Dobrušky i stopy války 1866

TVRZ HANIČKA

Patřila do systému předválečného opevnění budovaného ve 30. letech minulého století proti tehdejšímu rozpínajícímu se Německu. Do podzimu roku 1938, kdy naše armáda musela po Mnichovské dohodě bez boje opustit většinu pohraničního opevnění, bylo stavebně dokončeno celkem 5 tvrzí. Mezi nimi i tvrz Hanička, která ještě nebyla dovybavena. Z hlavní výzbroje tu chyběly především tři 100 mm houfnice určené do dělostřeleckého srubu pevnosti a chyběla i dělová otočná a výsuvná věž se dvěma houfnicemi. Za okupace některé objekty ostřelovalo německé dělostřelectvo, která tak zkoušelo kvalitu našeho železobetonu. Mnohem větší škody však způsobil v 50. letech národní podnik Kovošrot, který tu bez povolení odstřeloval a vytrhával ze stropních desek pancéřové zvony a odvážel je do hutí k dalšímu zpracování.

Další národní podnik, tentokrát Zelenina, se zde pokoušel vytvořit sklady zeleniny a v podzemí pevnosti byl zkoušen i systém spojení pro Pražské metro. V roce 1969 byly prostory zpřístupněny veřejnosti a na podzim roku 1972 na Haničce vznikaly scény do filmu režiséra Otakara Vávry Dny zrady. Později tvrz zabral tehdejším resort Federálního ministerstva vnitra a započal s budováním tajného Objektu Kahan. Práce se zde definitivně zastavily v roce 1993, spolykaly sta miliony korun, ale dokončeny nebyly. V roce 2006 byla tvrz Hanička vyhlášena kulturní památkou.