„Každý příběh, který jsem si vyslechl, byl něčím mimořádný. Může se zdát, že osudy rodin byly podobné, ale není tomu tak. Čím více o tom přemýšlím, přicházím na to, že jsem měl mimořádné štěstí, že jsem nahlédl do 26 jedinečných rodinných příběhů,“ říká průvodce pořadem František Kinský, majitel Nového zámku v Kostelci nad Orlicí, který Deníku poskytl rozhovor.

Jaký z těch příběhů byl asi nejpřekvapivější?
Překvapivých příběhů byla v každé rodině celá řada. Těžko si dokážete představit, jaké to muselo být, když jako dítě na poslední chvíli prcháte s rodiči na korbě nákladního auta za hranice a jste schovaná v dřevěné bedně zasypané štěrkem, jak vám odhalí díl o Dobrzenských.

Po únoru 1948 se toho změnilo hodně. Dřív to byly hostiny, lovy, různé oslavy, které dávaly příležitost k setkávání aristokratů z různých rodin. Vyprávěl vám o nich váš otec či dědeček?
Ano, přesně tak tomu bylo. Rodiny se pravidelně setkávaly při oslavách, svatbách i pohřbech. S ohledem na tehdejší dopravní možnosti se necestovalo tak intenzivně a do tak vzdálených míst jako dnes, a tak se převážně jednalo o setkání v dosažitelném okruhu. Nejdříve se samozřejmě cestovalo v kočárech, až později přišla na řadu auta. Ale například podzimní doba lovu byla skutečně časem velkých potkávání.

Jaké jsou příležitosti dnes?
V současné době se hlavně jedná o setkání při životních jubileích, svatbách a bohužel i pohřbech. V dnešním zrychleném světě fungujeme všichni jinak. Ale jsme v kontaktu přes mobilní telefony a jejich nejrůznější aplikace, máme třeba skupiny na WhatsAppu, kam si posíláme rodinné fotografie a podobně.

Když se člověk podívá na rodokmeny české šlechty, někdy má pocit, že to je jedna velká rodina. Probíráte i vlastní příbuzenské vztahy mimo kameru, když se potkáte s dalšími potomky českých šlechticů při natáčení Modré krve?
Samozřejmě i díky setkávání při natáčení a jemu předcházejícímu důkladnějšímu probírání rodinných historií a příbuzenských vazeb odhalujeme další a další společné příbuzné a opravdu přicházíme na to, že jsme netušili, kolik společných jich vlastně máme.

Která osobnost vám v paměti uvízla nejvíce?
Je těžké vybírat mezi tolika výjimečnými lidmi, každé setkání bylo jedinečné. V první řadě seriálu si určitě vybavím Karla Schwarzenberga a Zdeňka Sternberga, kteří mě oba oslnili svými vědomostmi a pamětí. Ve druhé řadě laskavou paní Eleonoru Bubna-Litic ze sousedních Doudleb nad Orlicí, ve třetí osobitou, přirozenou a zábavnou starohraběnku Marii Alžbětu Salmovou anebo prvorozeného syna Karla Habsburského, automobilového závodníka Zvonimira Habsburg-Lothringena.

Proč padla ve třetí sérii volba právě na Habsburky, kteří nejsou zrovna vnímáni jako příslušníci české šlechty, i když pod jejich nadvládou naše země několik staletí žila?
Právě proto, že jsou historicky spjati s naší zemí a příbuzensky s mnoha významnými českými rody.

Je rozdíl ve vnímání šlechty u nás a za hranicemi?
Jak kde. V Rakousku jsou běžnými občany bez práva nosit titul, v Německu je titul součástí jména, což zaujme. V zemích, které jsou monarchiemi, jsou příslušníci aristokratických rodů vnímáni jako společenská třída. Ale vesměs nikdo nevyčnívá a všichni žijí běžné životy s běžnými denními starostmi.

Baví vás samotného Modrá krev, zažijete při natáčení i srandu?
Určitě se dobře bavím a o zábavné momenty při natáčení opravdu není nouze. Snažíme se, aby se i ty veselé a zábavné střípky na obrazovce objevily. Díky špetce humoru pak, myslím, nejsou příběhy strojené a akademické, ale přirozené.

Původní výběr rodů do třetí série Modré krve byl širší, plánuje se čtvrtá řada a dojde na další rody?
Paní režisérka a současně i autorka scénářů Alena Činčerová na dalších rešerších pracuje. První data České televize po odvysílání premiéry prvního dílu potvrdila další obrovský zájem diváků. Příběh rodiny Salmových se prý stal třetím nejsledovanějším nesportovním pořadem ČT2 od roku 2010 a prý suverénně nejsledovanějším dílem cyklu.