Svoji premiéru v kamenném kině si zde odbyl dokument Štace Miloně Čepelky režiséra Patrika Ulricha, natočený u příležitosti umělcových 85. narozenin. Dokument symbolicky orámovala jím oblíbená hudba. Ještě před filmovou projekcí zahrála oslavenci dechová kapela Valanka a vůbec nebylo těžké ho přemluvit, aby se chopil mikrofonu a přidal se v písničce Čtyři páry bílejch koní. Po skončení „Štací“ následovalo Šansonárium – šansony o životě a smrti, lásce a nenávisti, o radosti i smutku, vycházející z básní Miloně Čepelky, k nimž hudbu napsal, a klavírního doprovodu zpěvačky Báry Šampalíkové se ujal, právě Patrik Ulrich. Sklidili uznalý potlesk publika a poklonu za krásně zhudebněné balady vyslovil i autor básní.

Ale zpět k dokumentu. Během pětapadesáti minut se před očima diváka ve vzpomínkách odehrají mnohé z důležitých okamžiků života Miloně Čepelky, zavede přitom na „svoje“ místa a také nechá promluvit své kolegy z Divadla Járy Cimrmana – Zdeňka Svěráka, Petra Bruknera, ale i ty nové – Ondřeje Vetchého, Miroslava Táborského nebo pokračovatele rodinné tradice Josefa Čepelku. Miloň Čepelka se netají ani tím, kde a v jaké poloze se mu nejlépe píšou básně či prozaické texty – k překvapení mnohých je to vleže na koberci.

A protože se jedná z části o dokument humorný, ocitujme verše, které herci DJC „složili“ na Liberecku a které zazněly ve filmu i během besedy v Dobrušce: „Ještěde, Ještěde, ještě to „de“, dnes to ještě „de“, Sněžko, Sněžko, zítra už těžko.“

Přejme tedy Miloni Čepelkovi, ať často a ještě dlouho vidí před sebou Ještěd!