A vlekaři dál pomalu sčítají už milionové ztráty. Dosavadní kompenzace jsou v ostrém kontrastu s mnohacifernými částkami, které musí vynakládat. Jen účet za elektřinu za prosinec představuje statisícové částky, nynější kompenzace jsou tak pro ně jen drobné.

„Areály mají přitom tak specifické podnikání, že za tři měsíce musí vydělat na zbytek roku a do kompenzací není toto vůbec promítnuto,“ upozorňuje Jan Duffek ze Ski centra Říčky.

Dilema otevřít či neotevřít se pro lyžařské areály s ubíhajícím časem mění v existenční otázku: být či nebýt. A zda zastavení provozu středisek má skutečně takový efekt, když je lidé i přes uzavření hromadně berou útokem, vlekaři pochybují. Uhlídat bezpečnou vzdálenost mezi nimi za takových podmínek, když pracovníci střediska nejsou ve službě, prý není v silách provozovatele. „Kdyby areál byl v provozu, tak dokážete v případných frontách, které se tam tvoří, lidi „uřídit“ tak, aby se minimalizoval přenos viru. Z mého pohledu je to takto mnohem horší, než kdyby areál byl normálně v provozu,“ poukazuje Jan Duffek.

Je dobře, že vláda nyní uznala, že dosavadní kompenzace pro skiareály nejsou řešením a odhodlala se pro ně připravit speciální kompenzační program. Jen aby stačil. Vzhledem k tomu, že do rozpočtu přinášejí každoročně téměř 13 miliard korun, je i v zájmu státu, aby přežily.