Inteligentní hráč, poctivý bojovník, vůdce týmu a kapitán. Tak lze charakterizovat bývalého fotbalistu MIROSLAVA ZEMÁNKA. Jeden z nejlepších fotbalových odchovanců rychnovského regionu se stal kapitánem hradeckých „votroků", v jejichž dresu odehrál 109 prvoligových zápasů a vstřelil tři góly. Jeho kariéru před sedmi roky předčasně ukončilo vážné zranění kolena.

Vzpomenete si na svůj poslední prvoligový zápas?
Na poslední prvoligový zápas vzpomínám rád. Ve 30. kole sezony 2002-03 proti Českým Budějovicím jsem v 90. minutě po standardní situaci vstřelil gól a my jsme i díky této brance zvítězili 2:1.

O dva roky později, v poměrně mladém věku, jste ukončil profesionální kariéru..
Poslední zápas z postu profesionálního fotbalisty jsem odehrál 20. března 2005 v domácím utkání proti Mostu. Do konce utkání zbývalo šest minut, když jsem si při obranném skluzu vahou vlastního těla vyvrátil koleno a přetrhl si při tom křížový vaz. Následovalo několikaměsíční období nejrůznějších vyšetření, léčení a rehabilitací. Stále jsem však nebyl schopen podstoupit plnou zátěž a čím dál tím víc jsem nabýval dojmu, že stávající způsob života je čekání na něco, co třeba ani nepřijde a je to vlastně ztráta času… Bylo mi jednatřicet. S fyzičkou jsem nikdy neměl problém a troufám si říct, že několik let bych ještě byl schopen nejvyšší soutěž hrát. Tím zraněním se však situace změnila a já se musel rozhodnout, co dál.

Přednost před fotbalem dostal „normální" život. Jak těžký či lehký to byl přechod?
S odstupem času jsem za svoje rozhodnutí odejít od fotbalu rád, ale úplně jednoduché to nebylo. Atmosféra prvoligových zápasů z pozice hráče je nenapodobitelná a docela dlouho mi chyběla, stejně tak i atmosféra hradecké kabiny. Dnes pracuji šestým rokem ve firmě Škoda Auto, v závodě Kvasiny, kde jsem zaměstnán v oddělení Plánování a řízení výroby.

U fotbalu jste zůstal a vykročil jste na trenérskou dráhu…
Jsem živým příkladem rčení: „Nikdy neříkej nikdy". Vždy jsem tvrdil, že trénování není nic pro mě a dnes mám za sebou šest let trenérské práce. V současnosti mám s kolegou na starosti rychnovskou starší přípravku. Musím se přiznat, že výchova těsně předpubertálních výrostků mě někdy stojí dost sil, ale kluci nám dělají většinou radost a je na nich vidět, že se už něco naučili. Nemám ambice a asi ani talent z nich vychovat nějaké superfotbalisty, ale snažím se tu práci dělat tak, aby je to bavilo a nikdo z nich nemohl jednou říct: „Kvůli Zemánkovi jsem měl špatné základy a pak už jsem neměl šanci to nikdy dohnat".

Kráčí syn ve vašich stopách?
Patří rovněž mezi naše svěřence. Zda u fotbalu vydrží, nevím, ale zatím ho tahle hra až tolik nebere a mnohem raději chodí na badminton, který hraje, myslím, docela obstojně.

Fotbalová horečka v těchto dnech stoupá. Pozornost všech fanoušků je upřena do Polska, kde v pátek odstartuje ME. Nechává vás to klidným, nebo patříte k těm, kteří se nemohou dočkat?
Na EURO se samozřejmě těším, ale nijak to nepřeháním. Nepatřím mezi fanoušky, kteří si zapnou televizi s otevíracím zápasem a vypnou ji až po finále. Zápasy si vybírám, většinou jich shlédnu tak třetinu.

Vypravíte se na nějaký zápas našeho týmu?
Určitě ne, nijak zvlášť mě to neláká.

Jak a kde si fotbalový přenos nejvíc vychutnáte?
Postupem času jsem se utvrdil v tom, že nejsem náměsťový ani hospodský typ. Při účasti na hromadných sledovačkách totiž vždycky zjistím, že si z daného zápasu vlastně nic podstatného nepamatuji. Mnohem raději si tedy zápasy vychutnám v klidu doma, i když připouštím, atmosféra tam není taková.

Co říkáte vyhlídkám našeho týmu? Kam může dojít?
Myslím, že tahle parta splnila svůj úkol pro tento reprezentační cyklus tím, že na závěrečný turnaj postoupila. Na to, o jak nezkušené mužstvo se v podstatě jedná, je to myslím velký úspěch. V minulosti mělo české národní mužstvo ve svém středu hodně hráčů, kteří pravidelně nastupovali ve velkých evropských klubech a soutěžích. Dnes tomu tak není a já se obávám, že v konfrontaci s evropskou špičkou to bude znát. Takže osobně žádný extra výsledek nečekám. Na druhou stranu šťastný los základní skupiny nám jistou šanci dává, já budu samozřejmě držet palce a budu moc rád, když se ve svém odhadu spletu.

Určitě budete pozorně sledovat „východočeskou stopu". Jaroslav Plašil a Václav Pilař budou základními kameny záložní řady. Co říct na jejich adresu?
Jarda patří dlouhodobě ke stabilním hráčům české reprezentace a vzhledem ke svým zkušenostem by to měl být s Tomášem Rosickým a Petrem Čechem hlavně on, kdo bude tahounem našeho mužstva. Jeho kariéra je hodně zajímavá a asi málokdo dokáže reálně vyhodnotit, co tenhle kluk jako fotbalista dokázal ode dne, kdy se v šestnácti letech přestěhoval z Třebešova do Monaka. Václav Pilař je hodně zajímavý typ hráče, osobně takový v české lize nepamatuji. Pokud se mu daří, je v podstatě neubránitelný, navíc odvede obrovské množství práce i v defenzivě. A hlavně – vzhledem ke svému věku a tomu, jak to má v hlavě srovnané, má obrovské předpoklady se stále zlepšovat a vyrůst v hráče evropského formátu.

A co soupeři ve skupině? Můžete je stručně charakterizovat?
Jako pro každý pořádající tým bude i pro Polsko podstatné, jak se dokážou domácí fotbalisté vypořádat s tlakem, který na ně jejich fanoušci vyvinou. Pokud si s jejich velkým očekáváním poradí, patří určitě k favoritům naší skupiny. Na Rusko jsem hodně zvědavý. Až na výjimky mají ve svém středu pouze hráče z domácí ligy a od té, přiznám se, nevím co přesně čekat. Každopádně jejich prohlášení jsou zatím hodně sebevědomá. Řecko? To bude asi opět sázka hlavně na defenzivu. Žádný oku lahodící koncert od nich nečekám, ale tím nechci snižovat jejich kvality. Účel světí prostředky a Řekové před osmi lety díky tomuto stylu dokázali vypálit rybník celé Evropě.

Kdo podle vás patří k největším favoritům na zisk titulu? Kdo může být černým koněm šampionátu?
Španělsko, Nizozemsko, Německo. Nejvíce bych to přál prvně jmenovaným, jejich fotbal mě moc baví. Obávám se však, že branky Davida Villy budou, stejně jako v případě Barcelony, chybět. Navíc pro zranění bude chybět i kapitán Puyol. Takže kdybych si měl vsadit, tipl bych Nizozemce. Na černé koně moc nevěřím.

Na koho z hráčů konkrétně se nejvíce těšíte?
Nejvíc určitě na Xaviho s Iniestou. Tihle borci dokázali v mých očích povýšit fotbal na úplně jiný level a sestřihy z jejich akcí by povinně měli pouštět všem, kteří o sobě prohlašují, že umí hrát fotbal.

Tipnete si výsledek úvodního zápasu našich reprezentantů s Ruskem?
Jak už jsem naznačil před chvílí. Našim hráčům budu moc fandit, ale jsem realista. Tipuji porážku 0:2 a přeji si, ať jsem vedle jak ta jedle!

VIZITKA

MIROSLAV ZEMÁNEK
Datum a místo narození: 31.12.1974 v Rychnově nad Kněžnou.
Ženatý: Manželka Lenka, syn Tomáš (11), dcera Veronika (6).
Hráčská kariéra: 1980-86 Velešov Doudleby, 1987 – 1989 Baník Vamberk, 1990 – 1991 Velešov Doudleby, 1992 – 1997 FC Spartak Rychnov nad Kněžnou, 1998 – DAC Dunajská Streda, 1998 – 2005 SK Hradec Králové.
Největší úspěchy: Člen sestavy sezony 2001/02 podle médií. „Není to nic, s čeho by se měl někdo posadit na zadek, ale já to za úspěch považuji," řekl s úsměvem Miroslav Zemánek.
Vzdělání: Absolvent VŠ ekonomické v Praze
Oblíbené jídlo a pití: Bramborový salát s kuřecím řízkem, voda.
Oblíbený zpěvák či skupina: Beatles.
Životní krédo: Štastná rodina.