Vyhrát ale může jenom jeden z nich. Vítěze s definitivní platností vyberou hradečtí zastupitelé. Kromě doporučení poroty složené z odborníků dostane tentokrát svůj hlas také veřejnost.

Představujeme soutěžní projekty architektů

Roman Koucký, architektonická kancelář

Současný návrh Velkého náměstí je z našeho pohledu pouze završením „řešení veřejných prostranství na kamenném kopci v zelené rovině Hradce Králové“. Hrazené město rozdělujeme jednou jasnou čarou na část severní a jižní, „část žijící a část reprezentující“. Čára je definována jako prostorová křivka, která výrazným fyzickým předělem definuje protikladné a zároveň neoddělitelné funkce náměstí jako centrálního magického bodu města.
Na sever od čáry znovu definujeme Ulrichovo „hradecké korso“, které se před sto lety přesunulo ze středu náměstí na nové mozaikové chodníky. V nižší „žijící“ části předpokládáme na plochách veřejných prostranství vrstvení všech možných vzorů a materiálů, překrývání tvarů, barev a názorů. Kombinování funkcí, činností, ale také vůní, zvuků, myšlenek a informací. Obrazů a materiálů…

Drobné fasády měšťanských domů, obchody, obchůdky a restaurace v podloubích, setkávání, nakupování, divadlo, galerie a knihovna, auta i pěší, překrývání funkcí, rušný a nepředvídatelný každodenní městský život. Zcela jiný charakter má potom část jižně od „čáry“, část reprezentující. Chceme vytvořit klidnou světlou monumentální plochu, která je důležitá už jen svojí existencí. Je základní deskou, která „podporuje“ významné stavební dominanty tohoto prostoru, je plochou pro shromažďování, bloumání i soustředění. Je zkamenělým pláštěm královny Elišky…

Když se dnes řekne Hradec Králové, tak si většina lidí uvědomí nejspíše salon republiky, Ulrich, možná Kotěra a Gočár, někteří si řeknou Petrof, někteří tereziánské opevnění a jen málokdo si vzpomene na starověkou a středověkou historii i když právě ta je zakódována už v samotném jméně města Hradec „králové“, tedy hrad královnin.

A právě návrší středu města je místo, kam tato historie patří.
A právě Eliška Přemyslovna je nejslavnější částí této historie.
A právě Eliška Rejčka (Richenza) se stala základním symbolem a mottem našeho návrhu.
Proto je celý návrh měkký, něžný a ženský, měl by vyjadřovat ducha vznešeného a elegantního královnina dvora.
Zkamenělý plášť s výšivkou stylizovaných rozvilin (po tisíce let v různých obměnách opakovaný rostlinný ornamentální motiv akantových listů a úponků) se měkce vlní na oblém návrší „jejího hradce“. Bílá, červená a šedá barevnost precizního dláždění připomíná barvy hradce i královny. Kvalitní sytě barevné kameny působí čistě a velkoměstsky.

Základními principy návrhu jsou zejména: dělící linie, pragmatické řešení dopravy, utilitární dlažby „města“, měkký koberec representační části, jemné zacházení s terénem, „stabiliář“.

ARN studio – Ing. arch. Jiří Krejčík

Naše koncepce řešení vychází ze snahy potvrdit historickou stopu tohoto místa a navázat na jedinečnou atmosféru bez historizujících parafrází. Současným výtvarným jazykem reflektovat stav ukrytý ve vrstvách historie.

Spojnice dvou městských bran na západní a východní straně vytvářela od dávnověku hlavní cestu napříč opevněným pahorkem a byla živnou tepnou pro obchod, který vzkvétal především na její severní straně. I v našem návrhu je tato cesta hlavní kompoziční osou, komunikační páteří celého řešení. Vnímáme ji však jako součást rozlehlé plochy náměstí. Její směr je zvýrazněn řadou sloupů a odlišnou strukturou dláždění a podélným odvodňovacím žlabem z kamenných desek Prostor mezi sloupy vymezuje plochy pro parkování osobních vozidel.

Plocha na sever od této osy je území s čilým městským životem, místem pro obchod a shromažďování. Parter v podloubí i mimo něj dává této straně předpoklady pro vznik dalších aktivit, pro posílení vzájemné komunikace mezi lidmi. Slunce v zahrádkách příjemných kaváren přímo vyzývá k posezení a přátelským schůzkám. Na tomto místě může člověk přijít do kontaktu s ostatními lidmi a se společností, jejíž je součástí. Zde může na vlastní oči vidět, prožívat, být viděn a účastnit se.

Plocha na jih od kompoziční osy má více oficiální charakter. Převažují budovy bez obchodního parteru. Je to strana zasvěcená zejména duchovnímu světu. Stávající stromová alej před bývalou jezuitskou kolejí je v našem návrhu revitalizována a rozšířena - vytváříme zde novou promenádní cestu. Jsme si vědomi toho, že z historického hlediska byla zeleň na veřejných prostranstvích ve výrazné menšině. Přesto se snažíme v tomto směru reflektovat potřebu „zobytnění“ velkého centrálního prostoru a tento nový prvek do tohoto místa umístit.

Nová promenáda má přímou vazbu na prstenec terasových zahrad lemující střed starého města. Lavičky a drobný městský mobiliář dávají této straně spíše lázeňský charakter.

ARCH-Z-STUDIO – Ing. arch. Jaroslav Ševčík

Plocha náměstí je rozdělena na dvě základní komunikační celky. Severní stranu kopíruje hlavní silnice a všechny ostatní plochy tvoří oblast pěší zóny, ve které je umístěna stěžejní centrální část náměstí. Tato oblast je definována pohybem chodců, proto byla na základě hlavních pěších tras rozdělena na několik samostatných celků, kdy každému z nich byla přidělena odlišná funkce.
Rozdělení plochy náměstí diagonálními pěšími stezkami také navazuje na jeho podobu z historie, kdy se tyto příčné části vždy také objevovaly. Z východní strany se jako první funkční plocha nachází informační oblast s modelem náměstí a dochovanou studnou. Za ní následuje stromová alej, která tvoří klidovou zónu a také slouží jako optické oddělení parkovací zóny na východě a vlastní části náměstí na západě.

V prostřední oblasti se nachází plocha s monumentálním Mariánským sloupem. Další plochy jsou pojaty jako multifunkční oblasti, ve kterých se dají pořádat různé aktivity a události. Obsahují také kruhové prosklené prvky v podlaze, které slouží jako body pro shromažďování lidí.
Důležitou částí této zóny je také vodní prvek ve formě fontány, která je pojata jako volně přístupná pro lidi. Mohou se v ní procházet, osvěžit se v horkých dnech nebo může také sloužit i jako místo pro dětské hrátky.
Na západní straně náměstí ukončuje celkovou koncepci řada kamenných portálů umístěných v úzké umělé říčce. První čtyři z celkových portálů jsou věnovány jednotlivým důležitým letopočtům svázaným s Velkým náměstím. Poslední portál je ponechán bez letopočtu jako filozofická otázka, co očekávat v budoucnu. Říčka zde znázorňuje plynutí času.

V okolí náměstí jsou umístěny také jednotlivé kruhové body, které na západě zdůrazňují počátek zvolené osy náměstí s vyrytým textem a logem Hradce. Na náměstí v kopečku je v kruhu umístěna informační tabule a na jihozápadní straně je do kruhu pojato i náměstí Jana Pavla II., na kterém došlo k umístění jeho vlastní sochy.
Na hlavní komunikaci j zachován původní kámen, s tím, že dojde jen k jeho srovnání. Na všech cestách i chodnících pěší zóny jsou umístěny žulové kostky o různých formátech. Na okolních chodnících jsou také zachovány původní mozaiky a centrální část bude vydlážděna z velkoformátových pískovcových desek s pravidelnými tmavšími žulovými pruhy, které jsou vždy kolmé k hlavní ose náměstí. Pískovcový i žulový materiál by vybrán v návaznosti na zdejší použití materiálů z historie.

Ing. arch. Alexandr Wagner, Ing. Martin Samohrd

Prostorová kompozice je definována okolní historickou zástavbou s dominantami katedrály Sv. Ducha, kostela Nanebevzetí Panny Marie, Bílé Věže, kaple Sv. Klimenta, Staré radnice, v ploše náměstí potom Mariánským sloupem z roku 1717. Historický sled úprav (dokumentovaný z dostupných podkladů) náměstí je hlavním vodítkem předkládaného návrhu.
Snahou je navrhnout takovou definitivní úpravu, aby vyhovovala systému regulovaného parkování v památkové rezervaci. Cílovým stavem jsou úpravy, blízké historickému stavu, uvolňující plochy po škálu městských aktivit (viz. Mercato a Signoria) a umožňující tak pulsaci mezi jeho rušnými a klidovými polohami. Rušnou polohou rozumíme plochu náměstí při vjezdu od Malého náměstí a ž po křížení ulic Na Kropáčce a Úzká, dále severně průjezdné komunikace k podloubí s řadou obchodů a restaurací.
Zde jsou komunikace a parkoviště výškově odděleny od chodníků, pochůzích ploch. Mezi parkovišti a podloubím zůstala dostatečná plocha pro umístění sezónních předzahrádek. Komunikace i parkoviště jsou dlážděny ze stávajících velkých žulových kostek.
Klidová poloha je celá plocha Velkého náměstí jižně od průjezdné komunikace včetně ulic Karla Tomana a Franušova.

Další dělení je následující:
Trojúhelníková centrální plocha náměstí (s dominantami Mariánského sloupu a objektu kamenné studny) se dvěmi diagonálními pěšími spojnicemi, které sledují hlavní pěší trasy. V křížení diagonál je navržena osvětlená plastika s reliéfem Velkého náměstí (např. pro nevidomé, včetně zvukového doprovodu a nočního nasvícení). Řádková dlažba z pískovcových kostek sleduje křivku protilehlých diagonál. Ty jsou dlážděny hladkou pískovcovou dlažbou.

Plocha od kostela Nanebevzetí Panny Marie po katedrálu Sv. Ducha je navržena jako klidová odpočinková zóna. Zásadním počinem je obnova a rozšíření stromové aleje (17 exemplářů lípy stříbřité), kde jsou umístěny lavičky, stojany na kola, vrácena meteorologická budka. Zde stín přilehlých fasád, koruny stromů a i duchovní poslání některých objektů vytváří příjemnou atmosféru pro posezení s výhledem na hlavní dominanty náměstí.
Dlažba je pohodlná z pískovcových dlaždic. Pojízdná plocha souběžná s touto pěší zónou je oddělena řadou pískovcových patníků.