Rychnov nad Kněžnou – Jaromír Schejbal je z Rychnova nad Kněžnou a filmování se věnuje téměř čtyřicet let. Jeho doménou jsou dokumentární filmy nebo reportáže. Na letošním filmovém festivalu představit svůj snímek Samotář, popisující život osamělého muže v zapadlých končinách českého pohraničí.

Jak dlouho znáte osobu pana Mertlíka z Orlického Záhoří, o kterém vypráví váš dokument, a jak jste se o ní dozvěděl?
Vím o něm asi tak dva roky. Na samotné natáčení jsem se musel připravit, než se mi podařilo se k němu dostat blíž. Kontakt mi zprostředkoval hajný Líbal, který ve filmu také vystupuje a pravidelně pana Mertlíka navštěvuje.

Proč jste se rozhodl natočit o tomto člověku film?
Natáčím dokumenty o zajímavých lidech z širšího okolí, to je přesně má parketa. Z těch lidí již řada zemřela, o to je cennější každý takový film, který se mi podaří natočit.

Vizitka autora

JAROMÍR SCHEJBAL
* 25. 4. 1947 v Rychnově nad Kněžnou

Členství ve sdruženích:
Východočeské volné sdružení pro amatérský film a video

Ukázka z dosavadní tvorby:
Jedno je málo, deset moc
Kozey Dechinson
Mladý starý muž
Modely versus realita
Přátelské setkání modelářů
Samotář
Shybka
Telešot
Vozatajské mistrovství

Jak bylo natáčení obtížné?
Docela hodně, protože pan Mertlík nemá lidi v oblibě. Tvrdí, že byl i několikrát vykraden a připraven o staré fotografie a tak podobně. Měl jsem ale štěstí a podařilo se mi natočit ho venku. Jinak příliš nevychází. Do svého obydlí nikoho nepustí. Dokonce ani zmiňovaného hajného nebo jeho kolegu z polské strany, kteří mu pomáhají.

Víte něco víc o životním příběhu tohoto muže?
Nějaké útržky znám. Snad byl i v uranových dolech v Jáchymově a možná i jeho působení během války by bylo zajímavé, ale do toho jsem jít nechtěl. Bylo by to na celovečerní film. Mne zajímalo to, jak žije v současnosti a daří se mu bránit okolní civilizaci.

Jak dlouho trvalo samotné natáčení a byl jste na to sám?
Zabralo to celý rok a kousek. V dokumentu jsou vidět všechna roční období. Natáčel jsem sám. O to také amatérské filmování je. Dělám si režii, kameru, zvuk, střih a tak dále.

Jak dlouho se účastníte festivalu Rychnovská Osmička?
To přesně nevím, ale takových pětadvacet let určitě. Samozřejmě jsem některé ročníky vynechával.

Máte již nějaké plány napřesrok?
Když jsem jezdil na hory točit film Samotář, hajný Líbal mi doporučil ještě jednoho podobného člověka. To je zatím ve fázi připrav, ačkoliv většinu materiálu mám již natočenou. Ten člověk je naštěstí více komunikativní než pan Mertlík.

Co nejvíce oceňujete na festivalu Rychnovská Osmička?
Hlavně je tu příjemná atmosféra. Na druhou stranu mi vadí, že Rychnováci na ní příliš nechodí. Bývaly doby, kdy se lístky na festival těžko sháněly. Je také škoda, že se termín festivalu o týden posunul a překrýval se s festivalem ve Frýdku–Místku, který je velice vyhledávaný. Řada autorů tak byla na něm.

Jaký z promítaných filmů se nejvíce líbil vám osobně?
Byl to polský dokument Jubilatki. Oceňuji především střih tohoto filmu. Také se mi líbili snímky Petra Barana a Eduarda Mocka.

Věnujete se i jinému žánru než je dokument?
Točím také reportáže a dříve jsem dělal i hrané filmy. Tam je však problém dostat tři lidi v jednu dobu na stejné místo.

Který z vašich filmů byl nejúspěšnější a jakou cenu si nejvíce považujete?
Asi to byl dokument „Jedno je málo, deset moc“. Vedle druhé ceny na Rychnovské Osmičce z roku 2008 si vážím i ceny O. Sieberta za režii. Z filmů na super 8mm filmových pásech to byl snímek „Bez práce nejsou koláče“. Každý film je jiný a má své kouzlo. Něco se povede lépe, něco hůře.

Co je pro vás filmování?
Jedním slovem seberealizaci. Nechci v důchodu koukat z okna. Třeba v neděli jsem natáčel vítání občánků.

Co nejraději sledujete?
Určitě dokumenty. Na televizi se dívám hlavně kvůli nim nebo dobrým českým filmům.

Máte nějaký cíl?

To se nedá říct dopředu. Člověk prostě na někoho zajímavého narazí a řekne si, že o něm chce něco natočit. Nedá se to plánovat.