Od svého vzniku na sebe výtvarná skupina Rafani upozornila svými kontroverzními projekty. Například když její členové přetřeli Lennonovu zeď na zeleno a doprostřed umístili nápis Láska. V Orlické přehradě pak utopili obraz zapůjčený z depozitáře Národní galerie, na pražském Václavském náměstí zase zapálili xeroxovou kopii národní vlajky. Těch provokativních počinů mají na triku více. Jedním z jejích zakládajících členů je Luděk Rathouský, jehož oltářní obraz se má stát novou ozdobou v kostele Husova sboru v Dobrušce.

Nahradí plastiku Ježíše a ženy u studny, dílo Františka Bílka, které bylo jakýmsi středobodem jinak prostého funkcionalistického interiéru svatostánku už od 50. let minulého století. Galerie, která sousoší vlastní, letos pořádá velkou výstavu ke 150. výročí Bílkova narození, kde nemůže chybět.

Bylo desítky let součástí kostela i důležitých událostí, které se v něm odehrávaly, i proto místním věřícím chybí. A zatímco první úvahy o tom, co by ho mělo nahradit, se ubíraly tím směrem, že by na jeho místě mohla stanout socha nová, zhotovená studenty výtvarných škol nebo řezbáři, kteří se každoročně účastní řezbářského sympozia ve Skuhrově nad Bělou, nakonec volba padla na oltářní obraz jednoho z Rafanů - Luďka Rathouského.

Církev se otevírá novým trendům

"Řekl mi, že má už dlouho představu, že by rád udělal oltářní obraz. A jestli jsme se nebáli do toho jít? Nebáli," tvrdí farářka Erika Oubrechtová.

"Někdo je na tom lépe, někdo hůře, ale obecně církve jsou v situaci, kdy musí zkoušet nové věci. Chodí k nám stálí členové a poměrně málo se ta církev omlazuje. Lidé mají na církev stereotypní pohled, že to je něco zkostnatělého, že to je něco pro babičky. Já si myslím, že to je špatně. Církev, i ta katolická, byla vždy nositelkou nových třeba i průmyslových a intelektuálních impulzů, kláštery nebyly jen centrem duchovna. A tak i když bychom byli rádi, kdyby nám sochu ve stylu Františka Bílka vytvořili třeba řezbáři ze Skuhrova nebo studenti, došli jsme k tomu, že také potřebujeme nějaký nový impuls, dílo, které by bylo otiskem dnešní doby," vysvětluje.

Jediným požadavkem, který výtvarník dostal, bylo to, aby obraz zaujímal skutečně dominantní část prostoru, kde dřív stálo Bílkovo sousoší. Vznikl obraz o velikosti dva a půl krát tři metry.

Luděk Rathouský se narodil v Broumově, je to malíř, performer a také kurátor galerie Luxfer v České Skalici a vedoucí ateliéru malířství na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. V rozhovoru Eriky Oubrechtové mimo jiné prozradil:

"Asi by mě nenapadlo dělat oltářní obraz pro čistě barokní kostel z 18. století. Kostel má být živý, nemá být jen nějakým skanzenem."

"Ústřední téma je večeře Páně, svaté přijímání. Toto jsou grafiky, které Luděk Rathouský vydal a které vlastně mají oltářní obraz zaplatit," ukazuje jednotlivé listy farářka.

Jak upozorňuje, každá z grafik je originál: "A každá se prodává za tři tisíce korun. Je to autorské dílo a je to i určitý druh investice, jeho cena určitě poroste. Už jsme vybrali asi sto tisíc korun. Obraz je dělaný stejnou technikou. Jsou to roztavené plíšky hliníku, tady je vidět obrys kříže, kalichu a hostie. Myslím, že i tento motiv bude v díle zakomponován. S Luďkem Rathouským jsme se dohodli na ceně 200 tisíc korun. Ale peníze ve finále nejdou autorovi, který se honoráře zříká, chce je poslat Člověku v tísni."

Varhany jak je neznáte

Husův sbor v Dobrušce nezažívá jen bohoslužby, pohřby, svatební obřady či křty, uskutečnilo se tu už několik koncertů. Součástí sobotního programu, který začne v 19 hodin, bude varhanní koncert, který se má stát nultým ročníkem nového hudebního festivalu v alternativním stylu.

"Zvu nejen naše členy, ale i lidi, kteří mají rádi alternativu. Tomáš Hrubiš, který zde vystoupí, hraje na varhany od dětství. Když se řekne varhany, obvykle si představíte duchovní hudbu, maximálně tu vážnou a skončíte někde u Beethovena. Ale vývoj hudby nekončí a jde o to ukázat širší rejstřík varhan. Tomáš Hrubiš na ně hraje hudbu, jako jsou Psí vojáci nebo hudbu Mariana Vargy. Varhanních festivalů je hodně, ale Drone Fest, jak se tento bude jmenovat, by měl být o varhanní hudbě, která není tradiční, je propojená třeba s tou elektronickou, s bicími, je to dnešní živá autorská muzika," prozrazuje farářka.

Ta věří, že otevírání se novým trendům, může znamenat novou vzpruhu.

"Myslím, že doba, kdy lidé pravidelně chodili každou neděli do kostela, je, pryč. Minimálně v našich řadách. Možná katolíci jsou v tomto trochu tradičnější. Nejsem si pak jistá, jestli se dnes dá někdo dlouhodobě nalákat, ale chceme širší komunitě ukázat, že kostel není mrtvá stavba, ale prostor, který žije, nebo když bude mít někdo problém, že tu najde případně nějakou pomoc. Lidé volný čas v současné době prožívají volný čas jinak, ale po duchovnu a spiritualitě prahnou stále, jen hledají jiné cesty, alternativnější proudy," dodává.