Jiráskovi se holandské příjmení pro hlavní postavu - českého vlastence - příliš nezamlouvalo, a tak ho poupravil. Zřejmě ještě větší slávu pak Hekovi přineslo televizní zpracování z počátku 70. let. Seriál F. L. Věk natočil František Filip podle scénáře Otto Zelenky a získal si srdce mnoha diváků, kteří dychtivě sledovali životní cestu hlavního hrdiny - Františka z Dobrušky.

Měl ještě dvě starší sestry a bratra. Jako desetiletý odešel za vzděláním do Prahy a tady v knihovně pravděpodobně kláštera křižovníků - strážců Božího hrobu u sv. Petra a Pavla Na Zderaze začal poznávat svět literatury. Jak zmiňuje v životopise F. V. Heka Josef Johanides, přístup do ní mu otevřela příhoda, kdy náhodou přivedl k životu zdánlivě mrtvého klášterního knihovníka. Tuto scénu mohli diváci vidět i v televizním seriálu.

Mladý Hek se po zrušení kláštera v Praze protloukal, jak se dalo. Nakonec se vrátil do Dobrušky. Jak dále upozorňuje Josef Johanides, ne všechno se událo tak, jak Hek sepsal v pokročilém věku ve své autobiografii.

Rodný dům F. V. Heka v Dobrušce stále stojí a je dnes jednou z muzejních expozic. Tady najdete nejen vybavení kupeckého krámu a domácnosti. V roce 2020 sem přibyly i nové upomínky na slavného rodáka.

Pamatujete si, jak v seriálu Radoslav Brzobohatý coby student František dostává darem od Wolfganga Amadea Mozarta dva stříbrné dvacetníky? V rodině národního buditele F. V. Heka se tato památka předávala během staletí z generace na generaci a nakonec doputovala až z Frýdku-Místku do Hekovy rodné Dobrušky. Jednu z těchto mincí z pozůstalosti svého čtyřikrát pradědečka Františka Vladislava Heka darovali městu sourozenci Jan Šebelík a Jarmila Nikliborcová.

Podle vedoucí dobrušského muzea jde o dvaceti-krejcar: „Podle dobových hodnot to byla přibližně denní dělnická mzda.“

A do Dobrušky se dostala rovněž Hekova knihovna. Také ona v rodině přecházela z generace na generaci, další pokračovatelé, kteří by ji převzali, však nejsou. „Chceme, aby dál sloužila lidem a aby připomínala odkaz našeho předka,“ vysvětlili sourozenci důvod, proč se upomínky rozhodli věnovat Dobrušce.

Kromě toho Hekovi potomci městu věnovali také čtyři skleněné poháry s broušenými motivy.

Z Františkovy rodné chalupy se Hekovi přestěhovali už v roce 1773 do domu č.p. 17 na náměstí, což připomíná nápis na něm.

„Dne 7. ledna 1790 mu otec postupuje kupecký obchod a 18. ledna 1792 se Hek žení s devatenáctiletou místní rodačkou Marií Annou Ježkovou,“ zmiňují v publikaci Dva dobrušští občané v české krásné literatuře spoluautoři Josef Ptáček a Jaroslav Šůla. Jejím tématem je literární život F. V. Heka podle Aloise Jiráska a M. M. Čudové-Novotné (Babičky) podle Boženy Němcové ve světle jejich skutečných životních osudů.

Během deseti let se Hekovým narodilo šest dětí, ale jen tři se dožily dospělého věku a svého otce přežila pouze nejmladší dcera.

Už od 90. let byl Hek literárně činný. Roku 1794 se ujal funkce radního protokolisty a jak dále píšou autoři zmíněné publikace, postupně se stával váženou osobností. Měl široký záběr zájmů včetně hudby, kterou i komponoval.

Františkovi se dařilo až do pohromy, která nejen jeho postihla 9. května 1806. Dobrušku zachvátil velký požár. „Uhořelo okolo 13 lidu a obyvatelé na žebrotu uvedeni. I já vzal jsem nenabyté škody, a po ohni neměl sem kde bych na svém hlavu sklonil. Škoda má byla na sedmnáct tisíc zlatých. Domů shořelo 266 a mnoho stodol. Byloť to přehrozné neštěstí…,“ zaznamenal sám Hek vzpomínku na tuto ránu.

Na Hekův dům spadla tehdy hořící báň radniční věže a oheň ho připravil o všechno. Navíc mu přibyly dluhy. Aby jeho strastí nebylo málo, podruhé a ne naposledy ho ožebračil v roce 1811 finanční patent. Potřetí to byla dražba v roce 1822.

Řada nepříjemností Hekovi vyvstala z výkonu veřejných funkcí, které zastával, a z intrik jeho nepřátel. Zabýval se například prodejem biblí, naneštěstí byly tištěné společnostmi, které byly jako protestantské v Rakousku zakázány. Vyšetřování ustál, ale při důkladném výslechu roku 1821 se přel se o každou formulaci a jak zmiňuje Josef Johanides, za protest proti nepřesnému protokolování byl odsouzen k trestu vězení. Řadu potíží si způsobil i sepsáním pamfletu namířenému proti místním mocipánům. Vyšetřování se táhlo až do pozdního jara roku 1922.

Už o rok dříve Hekovi zemřela manželka. Náhrobek s jejím jménem byste nalezli u kostela sv. Václava.

close Náhrobek manželky F. V. Heka. info Zdroj: Deník/Jana Kotalová zoom_in Náhrobek manželky F. V. Heka.

„Ztratil ženu, majetek, domov, byl po mrtvičném záchvatu a bylo mu třiapadesát let. Byl na tehdejší poměry už starý muž. Ale Hek přes těžké podmínky neustal ani v buditelské a vlastenecké práci, v literární a dokonce ani v hudební tvorbě,“ uvádí Johanides.

Svou rodnou Dobrušku Hek opustil v roce 1823, cestoval z místa na místo. Nějaký čas žil v Janských Lázních, pobýval ve Vrchlabí, Ochranově a osadě Nízké v Horní Lužici založené českými bratry. Byl také hostem manželů Rettigových v jejich rychnovském bytě, na zámečku v Bukovci u hraběnky z Redenu. Těch míst bylo více, a to včetně Kyšperku, dnešního Letohradu, kde 4. září 1847 zemřel a byl na hřbitově za městem na neznámém místě pochován. Připomíná ho pamětní deska na zdi zvonice kostela.

„František Vladislav Hek byl svérázný básník a spisovatel, břitký ironik, pilný populizátor, nadšený osvícenec a stejně hluboký křesťan, schopný hudební skladatel, svým posláním buditel a profesí kupec z malého města. Měl mimořádný zájem o dění kolem sebe i věci veřejné, což bylo výjimkou mezi obrozenci jeho doby,“ dodává Josef Johanides.