„Jsem obyčejná maminka jedné dvanáctileté dívky jménem Lucka, která se skoro zabila, když pekáčovala a narazila hlavou do betonového sloupku. Díky duchapřítomnosti dvou žáků vaší školy se tak nestalo. Kluci jí zachránili život, a to doslovně. Jedná se o Daniela Kracika a Martina Pluhaře.“

Oba mládenci svůj čin považovali za samozřejmost a nebýt tohoto dopisu vděčné maminky zachráněné dívky, nikdo by o něm nevěděl.

K něšťastné události v dopisu popsané došlo na jednom ze svahů nedaleko sídliště U nemocnice v Náchodě. Jak se vše odehrálo?

„Seděli jsme na svahu, povídali si a sledovali dění na kopci, který se běžně využívá k zimním radovánkám. Ta dívka při sáňkování najela na hrbol, nadskočila a narazila hlavou a zády na betonové patníky. Tak jsme rychle běželi dolů zjistit co se jí stalo a viděli jsme, že má rozbitou hlavu a hodně krvácí. Dívka hodně naříkala, tak jsme ji vynesli do kopce a odnesli k jejímu domu, abychom ji předali rodičům.

Její matka byla moc vystrašená, zavolala otce a rychle jeli s dívkou do nemocnice. Nepovažujeme naše jednání za žádný hrdinský čin, v takovémto případě by snad každý druhý jednal stejně“ řekli k události studenti.

„Za tento čin byla žákům prvního ročníku Danielu Kracikovi a Martinu Pluhařovi na malé školní slavnosti udělena pochvala ředitele školy za záchranu lidského života spojená s finanční odměnou. V každodenní realitě, kdy bývají mladí lidé spojováni častěji s negativními jevy, je tento příklad o to cennější. Věřte, že s mladou generací to zase tak špatné není!“ vyjádřila se k tomuto chvály hodnému činu Renata Lelková, zástupkyně ředitele školy.

(Jiří Mach)