Jako by se historie neustále opakovala. S podobným scénářem, jen s malými obměnami. „Po skončení války zůstalo v republice mnoho Rusů a Ukrajinců, bývalých ruských zajatců, kteří buď nesouhlasili se stávajícím režimem vládním v Rusku, neb kteří co političtí provinilci neodvážili se vrátiti,“ popisuje situaci před sto lety v tehdejší mladé Československé republice Pamětní kniha obce České Meziříčí. Důvodem, proč se někteří z nich nemohli vrátit, byl i polsko-ukrajinský spor o část území.

Dějiny v kruhu. Kroniky popisují dnešní krize

Jak jejich přítomnost naši předci vnímali a jak se s nimi nakládalo? „V našem kraji byli soustředěni v táboře v Josefově, ale pro nedostatek zaměstnání se toulali po okolí a stali se záhy domácímu obyvatelstvu nepohodlnými, a i do jisté míry nebezpečnými. Byli proto přidělováni do dvorů a větších hospodářství na zemědělské práce a měli do jisté míry vlastní samosprávu. Ve dvoře Ostrově jich bylo 23, na Vranově 31, u místních rolníků celkem 3.

I do uhelných skladů ve Zlatých Horách míří ve velkém Poláci.
Poláci jezdí přes hranice pro uhlí s kamiony. Zpravidla odjíždějí s prázdnou

Netřeba podotýkati, že byli mezi nimi lidé dobří, kteří si vážili nejen pohostinství, ale i vlídného slova. Ukrajinci byli celkem mírnější než Rusové, kterým také namáhavá práce ve dvořích nebyla valně po chuti,“ vylíčil dále meziříčský učitel a kronikář Karel Dvořák. Kdo měl určité vzdělání, byli to například i právníci, dostalo se mu lehčího zaměstnání, pracovali ve dvorech například jako dozorci. Když se v letech 1925 až 1926 polsko-ukrajinský spor urovnal, valná většina se vrátila domů.

Nouze o palivo

To, že dnes lidé vyrážejí do lesů pro lacinější dřevo, po kterém je v důsledku prudkého zdražení energií velká poptávka, také není nic nového. Na sklonku první světové války vládla velká drahota a nouze o palivo. „Ve Včelném bylo hojně dříví káceno, ale že nebylo dělníků, prodávány celé kmeny, které si každý teprve doma rozřezával,“ popisuje situaci v zimě roku 1917 a 1918 publikace Dějiny Rychnova nad Kněžnou z roku 1928. Dříví se prý řezalo v ulicích i na zdejším náměstí.

V rámci úspor byli žáci i žákyně vyučováni od 8 do 13 hodin obden v budově chlapeckých škol. A když vyhořelo gymnázium, vyučování na školách obecných i měšťanských se ještě o několik půldnů v týdnu zkrátilo, aby se v nich ohřáli také studující gymnazisté.

Štípání dřeva.Štípání dřeva.Zdroj: Zdroj: Bartošovice v Orlických horách na starých pohlednicích/Muzeum zimních sportů

Pro paš za hranice

Dnes berou Češi útokem polské tržnice, Biedronky a další obchody na druhé straně hranice. I to je stejné jako před sto lety, jen s tím rozdílem, že tehdy šlo o území německé. „Ohromné valutové rozdíly způsobily v roce 1922 a 1923, že se do Německa i od nás hrnuly celé zástupy obyvatelů pohraničních krajů – nakupovat. Za cizí i naše peníze se v Německu nejen výhodně nakupovalo, ale i žilo a cestovalo. Nejsilnější proud valutových kupců směřoval z našeho kraje přes Náchod do Chudoby. Celnice měly neustále plné ruce práce, neboť se pašovalo kde co: od hraček až po kola a motory. Přeneslo se mnoho i přes značné risiko, neboť koupené věci u pašeráků nalezené propadly a trest, obyčejně peněžitá pokuta, byl značný. I náš příslušník sedral za trest v Chudobě mnoho peří za to, že se mu nezdařilo přenésti pár pneumatik,“ uzavírá kronikář Karel Dvořák.

Těsto se valí z náklaďáku u Třebechovic
Kynulo a kynulo. Těsto z korby náklaďáku zavalilo státovku z Hradce na Ostravu

Orlické hory jsou na pašerácké historky hodně bohaté. „Moje matka chodila tudy na druhou stranu kupovat cukerin a něco malinko pašovat. Tenkrát to děvčata měla o něco snazší, protože financové na to brali trochu ohled, nemohli je osahávat a koukat, co mají pod šaty schovaného, tak paš pronesly, mužské ale honili,“ vypráví Alois Galle, který pochází z Neratova v Orlických horách.

Za 40 korun husa, máslo skoro za 50

Podle zdrojů Českého statistického úřadu si dělník v Čechách mohl v letech 1921 až 1922 vydělat zhruba 32 korun za den. Ovšem záleželo i na odvětví, v zemědělství byly mzdy nižší. Průměrný výdělek deputátníků, kteří část odměny dostávali v podobě výrobku, na jehož vzniku se podíleli, se pohyboval mezi 100 až 180 korunami měsíčně. Rozšoupnout se rozhodně nemohli. V roce 1921 stál kilogram chleba necelých 6 korun, mouky 8,45 korun, vepřového masa přes 23 korun a kilo másla téměř 49 korun.

„Roku 1921 stál 1 cent pšenice 300 až 400 korun, párek selat podle váhy 500 až 800 korun. Tužka byla za 30 haléřů až 1 korunu, pero 20 haléřů, skleněná tabule 25 až 36 korun. Povozníci za den práce v poli s párem koní požadovali 150 korun. V srpnu 1922 prodáván 1 kilogram másla za 40 korun, ale většinou zmizelo z trhu, 1 kilogram tvarohu stál 7 korun, sádla domácího 22, amerického 12,50, na podzim za husu nekrmenou chtěli 30 až 40, za kuře 14 korun, za vejce 1 korunu,“ uvádí kniha Dějiny Rychnova nad Kněžnou.

„Drahota neklesala. Zvláště obuv a látky byly drahé. Botky mužské stály 250 korun, na špatný oblek obyčejný cajk 300 až 350 korun,“ zapsal Josef Hencl do kroniky Sněžného v Orlických horách.

Na snímku uprostřed Ferdinand Teuner, jeho družkou byla Anna Lutzke, sestra pověstného pašeráka. Lutzke byl vůdcem pašeráků ve zdejším kraji. Zahynul na konci 20. let spolu s dalšími pěti kamarády - pašovali z Německa kořalku a alkohol je zmohl natolik, aNa snímku uprostřed Ferdinand Teuner, jeho družkou byla Anna Lutzke, sestra pověstného pašeráka. Lutzke byl vůdcem pašeráků ve zdejším kraji. Zahynul na konci 20. let spolu s dalšími pěti kamarády - pašovali z Německa kořalku a alkohol je zmohl natolik, aZdroj: Zdroj: Bartošovice v Orlických horách na starých pohlednicích/Muzeum zimních sportů

Odstávky výroby, krachy

Pašování se stalo tehdy v mnoha případech otázkou přežití. Lidé byli rádi, když vůbec práci sehnali. Řada průmyslových a obchodních podniků orientovaných na vývoz zbankrotovala.

„Továrny pracovaly stále méně, ježto nebylo dost materiálu, a když stoupl kurs československých peněz, byl i vývoz do ciziny omezen. Továrníci vyjednávali zatím s dělníky, aby se vzdali kolektivních smluv a když tito se získaných vymožeností nemínili vzdáti, koncem roku 1922 práci v továrnách zastavili. Tím dělnictvo ocitlo se bez práce a výdělku a musilo, aby mohlo býti živo, dostávati od státu podporu nezaměstnaných,“ referuje o dění na počátku 20. let minulého století publikace Dějiny Rychnova nad Kněžnou.

Největší zahradní trpaslík na světě bude měři 11 metrů. Čepici by měl dostat koncem října.
Obří trpaslík u Hořic neumrzne. Čepici dostane ještě před zimou. Podívejte se

Stoupající valuta měla vliv i na tkalcovský průmysl, který byl v tomto kraji poměrně rozšířený. Tkalcovna u Tisu se úplně zastavila ke konci listopadu roku 1923. „My tkalci byli jsme odkázáni zase na podporu, která tak stačila pro kočku. Já jsem dostal 17 Kč týdně na 5 osob,“ poznamenal sněženský kronikář Josef Hencl.

V červnu roku 1923 bylo v politickém okrese rychnovském podporováno 1 563 nezaměstnaných, v celých Čechách 62 050.