Včerejší rozhodování sněmovny o rozpočtu sledovali pozorně ředitelé domovů pro seniory – na výsledku totiž závisí průběh příštího roku. V Albrechticích nad Orlicí vznikají díky Královéhradeckému kraji tři jednopodlažní vilky, které rozšíří kapacitu zdejšího domova důchodců na 81 lůžek. Nastěhovat by se do nich měli senioři trpící Alzheimerovou chorobou. „Kromě zmíněných Albrechtic na Rychnovsku další významná investice do domovů důchodců v tomto roce nebyla a v brzké době se ani neplánuje,“ konstatoval Jiří Hošna z tiskového oddělení Královéhradeckého kraje. „Domky jsou ve fázi hrubé stavby. V září 2010 má být stavba hotova,“ upřesnil statutární zástupce domova Karel Vacek.

„V tomto roce jsme šetřit nemuseli, uvidíme, jak to bude příští rok. První čtvrt roku budeme v nejistotě, poněvadž rozpočet je stanoven na duben. Kdybych měl mluvit o plánech na příští rok, bylo by to věštění z křišťálové koule,“ vyjádřil se ředitel Domova důchodců v Borohrádku Jindřich Vašíček. Letos se zde podařilo zprovoznit dříve nevyhovující výtahy, opravu by však zasluhovaly komunikace uvnitř areálu domova, výtah ve staré budově a revitalizace parku. Také vedení Domova důchodců v Opočně musí šetřit a s plánováním investic na příští rok čekají na nový rok. Ředitelé se však shodují, že úsporná opatření nemají vliv na zajištění péče o ubytované seniory. (ira)

Glosa Evy Zerzánové

„Jenom zdržují provoz, měli by se někam zavřít,“ odfoukl si mladík na nádražním nástupišti směrem k méně pohyblivým starším spoluobčanům.
Ano, chybí jim rychlost doby a někteří z nich jsou „ zavřeni“ v domovech důchodců a jsou často rádi, že mají na stáří kde být. Fondy na podporu ohrožených, hladovějících a jinak trpících dětí se na konci roku obzvlášť hlásí o podporu. Je to v pořádku. Stejnou podporu si však zaslouží i staří. Od dětství a mládí není ke stáří zase tak daleko, jak se v mládí často zdá – jako tomu spěchajícímu mladíkovi. Nerozumí si snad při hrách a zlobení vnuk lépe s dědečkem či babičkou než s rodiči? Obě dvě skupiny jsou zranitelnější, některé zvyklosti ještě neznají nebo už je pozapomněli, na leccos ještě nebo už nemají síly.

Investice do domovů pro seniory, v nichž mohou žít např. postižení Alzheimerovou chorobou, je stejná priorita jako dětská hřiště a školy. Když pominu, že zkušenost, vlídnost a rozum nejstarší generace je leckdy více svěží než u pohodlných mladých v produktivním věku, čeká to jednou každého z nás, všichni si jednou řekneme s Josefem Kemrem v Kocábově písní: Pozvi mě dál, jsem tvoje stáří.