Proč právě on? "Byl to takový umělec, který byl nepochopen svým okolím a myslel si, že je velikán. To nás na tom zaujalo," říká Zdeněk Svěrák.

Alois Beer absolvoval tři třídy německé školy a už jako třináctiletý se učil dřevosoustružníkem. Po vyučení se vydal na vandr do Vídně a prošel řadu zemí rakousko-uherského mocnářství. Jeho cesty ho zavedly také do Štýrska, Bavorska, severní Itálie, Benátek, Verony a Milána. V Lublani pak navštěvoval kursy malířství.

Do rodné Dobrušky se však vrátil a otevřel si vlastní dřevosoustružnickou dílnu. Sám píše, že byl: "soustružníkem, řezbářem, pasířem, pozlatitelem, brejlařem a malířem".

"Popsal několik desítek sešitů, dohromady tři a půl tisíce stran. Uložené jsou v našem muzeu. Celou pozůstalost jsme naskenovali a já jsem z toho něco vybral. Ale těch výborů vyšlo několik, péčí Karla Michla především, byly to Památnosti mého podomování, Na vandru, Lituji, že nejsem básník a ještě za první republiky celý sešit Nevděk. Ten název byl pro jeho osobnost dost příznačný, byl mimo jiné docela ješitný člověk a cítil se být, částí právem, odstrkován, opovrhován. Z toho pramenila určitá frustrace, kterou si kompenzoval psaním svých sešitů a kreslením. Je to úžasný materiál po všech stránkách zatím nevyčerpaný zdroj informací," upozorňuje na opožděně doceněný význam díla tohoto dobrušského rodáka publicista a bývalý vedoucí Vlastivědného muzea v Dobrušce Jiří Mach.

Z Dobrušky.
FOTOGALERIE: Vánoční stromy na Rychnovsku se strojí do gala. Jak se vám líbí?

V Dobrušce měl pověst podivína

Aby Alois Beer zřejmě dodal důrazu na své světa znalosti, zápisky z cest psal nejen v češtině, ale i němčině, písmem kurent a narazit v nich můžete dokonce na maďarštinu, ačkoli tento jazyk neovládal.

Dům, v němž Alois Beer žil.Dům, v němž Alois Beer žil.Zdroj: Deník/Jana Kotalová

Byl také propagátorem technických novinek, za což si v Dobrušce vysloužil pověst podivína. "Byl první, kdo měl v Dobrušce deštník. Deštník v 19. století na malém městě neexistoval. Jednak do roku 1866 tady byla kolem celého náměstí podloubí, takže když pršelo, lidé ho mohli celkem bez problémů přejít a když holt zmokli, oblečení si dali uschnout, hlavu si s tím nelámali. A Beer tu najednou chodil s deštníkem, měli ho tak za blázna. Lišil se od ostatních, byla to velmi svérázná osobnost. Já bych ho asi za souseda nechtěl. Neustále se se svým sousedem o něco přel a soudil a nejslušnější výraz, který pro něj měl, byl "mamlas Franc". Ale to, co po sobě zanechal, je úžasný dokument doby, ve které žil," dodává Jiří Mach.

Když se pak prý v jednom z rozhovorů Ladislav Smoljak zmínil o Aloisu Beerovi jako o jednom předobrazů Járy Cimrmana, Jiří Mach jemu a Zdeňku Svěrákovi poslal tehdy čerstvě dokončené DVD s naskenovaným dílem Aloise Beera. A nakonec ho osobně předal i Miloni Čepelkovi. Jeho význam doceňuje až současná generace badatelů. Dobruška sice doposud Aloisi Beerovi žádnou pamětní desku neodhalila, na místním hřbitově má však své čestné místo.

Více o Aloisi Beerovi (27. února 1833, Dobruška – 10. října 1897, Dobruška)

"Byl velkým příznivcem a nadšeným propagátorem technického pokroku. Podílel se na uspořádání a úspěchu dvou krajinských hospodářských a průmyslových výstav, které se uskutečnily v Dobrušce v letech 1889 a 1892. Beerovo kronikářské dílo je takřka monumentálním dokumentem, zobrazujícím slovem a obrazem život ve druhé polovině 19. století. Na třech a půl tisíci stránkách v téměř sedmdesáti sešitech zachytil především Dobrušku, ale značná část sešitů je věnována i jeho cestám a tovaryšskému vandrování. V rodném městě nakreslil a popsal všechny domy a podal i charakteristiku jejich obyvatel. Obdobnou pozornost věnoval Beer také ostatním městům a vesnicím v celém Podorlicku, ale i v jiných regionech, které třeba jen krátce navštívil (např. Povltaví, Šumava). Jsou zde zachyceny např. plány dnes již neexistující domů a jejich nákresy, lidé i významné události. Podrobně jsou dokumentovány především válečné události roku 1866, které podstatným způsobem zasáhly do života tehdejších měst a obcí východních Čech. Beer zachytil také oblečení, výrobní nástroje a výrobky a mnoho dalších věcí, které viděl vnímavýma očima. Jeho dílo nám tak zprostředkovává nejen svět objektivní, ale i myšlení a názory jeho i jeho současníků. Tvoří tak zvláštní svědectví o jeho době, kraji i městě. Dosud ne plně byly využity informace nejen historického, ale především etnografického charakteru. (Zdroj: Jiří Mach)