Zděděné památky

V rodině národního buditele, který se ve skutečnosti jmenoval František Vladislav Hek, se tato památka předávala během staletí jeho dětem, vnukům, pravnukům… Nyní doputovala z Frýdku-Místku do Hekovy rodné Dobrušky, kde dodnes stojí i jeho rodný domek.

Jednu z těchto mincí z pozůstalosti svého čtyřikrát pradědečka Františka Vladislava Heka darovali městu sourozenci Jan Šebelík a Jarmila Nikliborcová. Podle vedoucí dobrušského muzea Pavly Skalické jde o dvaceti krejcar: "Podle dobových hodnot to byla přibližně denní dělnická mzda."

A nejen mince dorazila z Frýdku-Místku do Dobrušky, kromě jiného rovněž Hekova knihovna. Také ona až doposud v rodině přecházela z generace na generaci, další pokračovatelé, kteří by ji převzali, však nejsou. “Chceme, aby dál sloužila lidem a aby připomínala odkaz našeho předka," vysvětlili sourozenci důvod, proč se upomínky rozhodli věnovat Dobrušce.

Město má důvod k radosti už proto, že památky na tuto osobnost získalo v roce, kdy slaví 700 let první písemné zmínky o Dobrušce. "Hekovi potomci věnovali městu také čtyři skleněné poháry s broušenými motivy. Rozhodujeme se, kam vše umístit, ale cílem je, aby se staly součástí expozice věnované F. V. Hekovi v jeho rodném domku," prozradil místostarosta Dobrušky Miroslav Sixta.

Heka si jeho potomci vážili

Jan Šebelík prý v mládí do Dobrušky do domku svého dávného předka také zavítal, bylo nedlouho po jeho otevření veřejnosti v 70. letech. Doma si ho vždy potomci vážili a v koutku, kde se uchovávaly památeční kusy nábytku a skla na něj, prý tatínek Jana a Jarmily rád stoloval. Byl to takový jeho rituál.

František Vladislav Hek (11. 4. 1769 Dobruška - 4. 9. 1847 Kyšperk - dnes Letohrad)

- syn dobrušského kupce, proslavil ho zejména Jiráskův román F. L. Věk a později stejnojmenný televizní seriál.

"František Vladislav Hek byl svérázný básník a spisovatel, břitký ironik, pilný populizátor, nadšený osvícenec a stejně hluboký křesťan, schopný hudební skladatel, svým posláním buditel a profesí kupec z malého města. Měl mimořádný zájem o dění kolem sebe i věci veřejné, což bylo výjimkou mezi obrozenci jeho doby," napsal o něm autor jeho životopisu Josef Johanides.