Myšlenka pořádat kurzy českého jazyka pro krajany žijící v jiných zemích vznikla přesně před 27 lety. Její autorkou je Alena Obstová, která se na výuce stále aktivně podílí. A podle studentů i kolegů je to obdivuhodná dáma, která to s krajany opravdu umí. Před pěti lety převzala pomyslné „žezlo“ vedoucí kurzu Vladimíra Koreňová. „Moc si toho vážím, je to každý rok nesmírně zajímavé a obohacující, setkáváte se s pozoruhodnými lidmi, jsou tu studenti od 18 do 80 let, a jsou ze všech koutů světa, například z USA, Argentiny, Ekvádoru, Bolívie, Kolumbie, Kamerunu a mnoha dalších zemí,“ říká. Kurz českého jazyka trvá měsíc a koná se v prostorách Studijního střediska Univerzity Karlovy v Dobrušce. A že je o něj obrovský zájem není pochyb. „Letos se nám hlásilo 150 zájemců, stipendium ale získalo jen 60 z nich, které vybrala krajanská komise. Všichni mají české předky, a jsou aktivní v krajanských spolcích,“ dodává Vladimíra Koreňová.

Jedním ze studentů, který se do Dobrušky přijel naučit správně česky je i Freddy, který pochází z Německa. „Moji rodiče jsou oba Češi, táta tady žil až do 23 let. Doma mluvíme česky, vůbec jsem nemyslel, že bych se tady naučil něco, co neznám, ale ono je to jinak. Já jsem měl velký problém s psaním, protože to v Německu nepotřebuji, tady jsem se konečně naučil kde se používá tvrdé „y“ a kde a měkké, taky slova a celé věty, které jsem vůbec neznal, například bez práce nejsou koláče, ta se mi moc líbí,“ svěřil se se svými zážitky.

Ester pro změnu pochází z Rumunska. „Bydlím v Banátu, v české vesnici Svatá Helena, tam se ale mluví spíše staročeštinou, takže mám ještě co vylepšovat. Ráda čtu české knihy a miluji české pohádky, například Tři oříšky pro Popelku nebo Třetí princ. Z knih čtu ráda ty od Boženy Němcové. Momentálně studuji v Rumunsku pedagogickou fakultu, přemýšlím, že se přestěhuji sem k vám do Čech,“ říká.

Šaza má domov v Sýrii. „Moje maminka je Češka, tatínek je Syřan, studoval tady a zamilovali se do sebe. Maminka s námi doma mluví česky, díváme se na české filmy, hlavně na pohádky. V Damašku společně pořádáme hodně aktivit s českou komunitou. Snažím se naučit dobře, chtěla bych číst české knihy a dobře rozumět.“

Všichni, kteří se do Dobrušky přijeli učit česky, si rodný jazyk svých blízkých a předků osvojili velice dobře. A mnozí z nich se netají přáním alespoň na čas v naší zemi zůstat a vystudovat tady vysokou školu nebo pracovat. Dokonce se sem někteří z absolventů kurzu opakovaně a rádi vrací, i když si další návštěvu musí uhradit sami. Jeden z účastníků byl letos na kurzudokonce po osmnácté. A všem do jednoho se v Dobrušce velice líbilo. Přejeme jim hodně štěstí v dalším životě, a také, aby v něm dokázali uplatnit vše, co se tady u nás naučili.