„V tom kostele bylo ticho, jen německé babičky tam seděly, odříkávaly otčenáš nebo jiné modlitby, kostelem profukoval vítr a závěsy lustrů o sebe cinkaly,“ vzpomínal před deseti lety tehdy 87letý Dušan Pittich na návštěvu neratovského kostela nedlouho poté, co v květnu 1945 vyhořel. Chrám povstal z popela, ale dnes jím opět profukuje vítr, pohrává si se zavěšenou dekorací a ve velkých kalužích na podlaze se zrcadlí trámoví bez střechy a nad ním plující mraky. Co chvíli se obloha zatemní a do kostela se snáší další déšť.

Chcete přispět na opravu střechy kostela v Neratově? Případní dárci mohou peníze poslat na konto č. 6102849379/0800, variabilní symbol 1803.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově se po dlouhých desítkách let, kdy chátral a zůstaly z něj jen holé zdi, dočkal zastřešení před čtrnácti lety. Šlo tehdy o unikátní projekt, jenže čas a počasí na konstrukci se zasklením ve tvaru kříže zapracovaly a do chrámu začalo zatékat. Byla nutná oprava, a i vzhledem ke změnám norem, které stavba musí splnit, bylo jasné, že rekonstrukce bude nakonec rozsáhlejší, než se původně předpokládalo. Zahrnuje obnovu trámoví, zpevnění vazby, statiky modernizovanou koncepci uchycení velkoformátových skel, jejich výměnu či obměnu ocelových lan za torzní tyče. Celkový rozpočet se vyšplhal až k 19 milionům korun.

close Z poutního místa v Neratově v Orlických horách. info Zdroj: Deník/Jana Kotalová zoom_in Z poutního místa v Neratově v Orlických horách.

„Zastřešení by mělo být hotové do konce října. Zatím se nám podařilo nashromáždit necelého půl milionu korun. Ale ono to nějak dopadne,“ tvrdí neratovský kněz Josef Suchár.

Pomáhá sbírka i obrázky dětí

Farnost ve spolupráci se Sdružením Neratov hledá všechny možné cesty, jak se kvůli nutným opravám na dlouhá léta dopředu nezadlužit. Proto byla vyhlášena veřejná sbírka. A přispět lze i přímo v kostele. Kovové zábrany podél lešení nyní zdobí množství obrázků, jsou na prodej. Je na nich zachycen nejen neratovský svatostánek, ale třeba i orlickohorské chaloupky, zvířata, květiny, příroda.

„Koná se tu ZUŠ Open a školy, které sem jezdí, se rozhodly, že nám pomůžou. Děti namalovaly spoustu obrázků, které si lidé mohou zakoupit, čímž nám přispívají také na kostel. Je to od nich opravdu moc milé, jsem za to vděčný," říká kněz.

Pomáhají však i jiní. Jako kapela Epydemye. „Existují místa, u kterých víte, že se na ně musíte vrátit. Nejen koncertně, ale jen tak, na pár dní, nasát zdejší atmosféru. Neratov je jedním z nich. Je to místo, kam si člověk může dojet pro inspiraci a zklidnění, dnes už tedy raději mimo sezonu a víkend, přeci jen je rok od roku navštěvovanější a je to znát,“ podotýká kytarista a zpěvák Epydemye Mirek Vlasák.

Inspirace v Neratově přichází sama

Kapela dostala první pozvání zahrát v Neratově v létě 2020 a už tehdy slíbila, že se brzy vrátí a načerpá tady inspiraci pro novou desku. „Písně na předešlé desky jsme jako autoři tvořili každý sám doma, přehrávali jsme si je až na zkouškách. Neratov tohle změnil. V lednu 2021 jsme tam s Honzou Přesličkou odjeli na prodloužený tvůrčí víkend a trávili čas společně, brodili se sněhem, tříbili si myšlenky, potom jsme se třeba zavřeli každý sám a pracovali na písních. V noci mohl člověk zajít do prázdného kostela a přemýšlet. Takovou možnost klidu a koncentrace jen na psaní jsme předtím nezažili. Třeba minulá deska vznikala za plného provozu doma s malými dětmi. Dokonce jsme v Neratově jednu píseň složili společně, což se předtím nestalo,“ prozrazuje hudebník.

Místo a jeho atmosféra se do písní promítly víc, než oba členové kapely čekali. Ostatně jedna z nich se jmenuje Prosklený nebe a dala název celé desce. Je v ní prý vše, co za čtyři dny v Neratově prožili. „Večer jsme zašli na faru, kde jsme si povídali s Josefem Suchárem a Tondou Nekvindou o životě. Ráno už jsme viděli, jak Josef pracuje s traktorem, odklízí sníh… Inspirace přicházela sama. Časem jsme zjistili, že propojení s Neratovem je větší, než jsme si mysleli. Bydlíme s Luckou (Lucií Vlasákovou, další členkou kapely) v Týně nad Vltavou, v jehož okrajové části Čihovice je farma a chráněná dílna Domov sv. Anežky. Čihovice jsou pro nás srdeční záležitostí, je to místo, kde jsme měli svatbu, teď jsme tam pomohli vybudovat školku. Až zpětně jsme si uvědomili, že Domov sv. Anežky už od 90. let intenzivně spolupracuje právě s chráněnou dílnou v Neratově. Přitom naše setkání s lidmi ze Sdružení Neratov proběhlo náhodou, viděli nás na koncertě v Proseči. Ani oni původně netušili, že jsme z Týna nad Vltavou. Celé se to hezky propojilo,“ vypráví Mirek Vlasák.

Koncert Potmě pro Neratov

Epydemye minulý čtvrtek uspořádala v Praze charitativní koncert Potmě pro Neratov, bez nároku na honorář. Výtěžek jde na opravu střechy kostela: „Původně jsme plánovali odehrát koncert částečně osvětlený a na závěrečné písně v sále zcela zhasnout. Nakonec jsme po každé písni postupně zhasínali jednu svíčku a více než tři čtvrtiny koncertu jsme tak odehráli zcela potmě. Byl to pro nás a podle ohlasů i pro posluchače výjimečný zážitek, zvláštní kombinace mrazení v zádech a vtipných situací, které vznikly z toho, že jsme poprvé v životě neviděli nejen na publikum, ale ani na hmatníky nástrojů a mikrofony.“

„Byl to nádherný koncert. Je opravdu hodně milé, pokud ti, kdo pracují s lidmi s hendikepem, jsou ochotni do takovýchto akcí jít, a ještě podporovat někoho jiného. Myslím, že až dáme dohromady střechu, uspořádáme akci s nimi zase tady,“ plánuje Josef Suchár, který nyní věří, že se práce na střeše stačí dokončit dřív, než přijde první sníh. „Už i horolezci, chlapi, kteří pracují na střeše, se modlí. A když už se i řemeslníci modlí, mám splněno,“ dodává.

Kapela Epydemye o neratovském zázraku

V Neratově kapela Epydemye hrála už dvakrát. Další koncert se připravuje na příští léto. „Je to vždy výjimečné hraní, genius loci tu funguje. Desku Prosklený nebe jsme ani nemohli pokřtít jinde. Celá republika už měla nakročeno k další silné covidové vlně, přesto dorazilo do kostela téměř 400 lidí! Bereme to jako malý zázrak. Silným momentem křtu byl proslov faráře Josefa Suchára, který celý neratovský zázrak vydupal ze země. Ještě v době naší první návštěvy měl jako ministranty dva pomocníky, kluky s Downovým syndromem. Roman bohužel zemřel v zimě na covid. Ten druhý, Jára, vydržel celý náš koncert se svým plyšákem sedět vedle pódia a poslouchat. To také místní vnímali jako malý zázrak,“ vzpomíná člen kapely Epydemye Mirek Vlasák.