Od pátku do neděle mohli obdivovat milovníci skla výtvory nejlepších českých sklářů, brusičů a výtvarníků. Po šestadvacáté se letos v centu Deštného konaly Svátky skla – Tavení skla dřevem. Už ve středu začali skláři pod vedením huťmistra z Floriánovy hutě z Častolovic u České Lípy Petra Červeného roztápět sklářskou pec Magdaléna. „Od středy se roztápí, v pátek ráno ve 4 hodiny se začíná tavit a taví se celou noc. Je to šamtová pec bez ventilátorů, využívá se jen přírodní průvan, když zafouká vítr, tak, jako se to dělalo ve středověku tady v horách,“ říká Petr Červený. Na otázku, jaké předpoklady musí mít dobrý sklář odpověděl: „Sklář musím mít hlavně srdce na svém místě a hlavu v pořádku. Pak už je to o zručnosti, vytrvalosti a kreativitě, a může to dělat v podstatě kdokoli“. A dodává, že dobrých sklářů je málo. „Ti kluci nejsou tak zocelení, jak bývali, je to těžká práce a maminky neradi vidí, když se synáčkové dřou,“ postěžoval si huťmistr.

Tavení skla se už po třinácté koná pod taktovkou Jakuba Kříže. „Už od mala mě sem brali rodiče, pak jsem měl v 16 letech brígádu v muzeu a ledacos se tam o sklářském řemesle dozvěděl, a dovedlo mě to až sem. Dělám to rád,“ řekl hlavní pořadatel. K vidění byly nejen výtvory sklářů, ale také spousta technik, jako je broušení skla, malování, leptání, rytí, drátování, skleněné korálky, vinutí perel, podmalba na skle, výroba skleněných figurek a ozdob či tiffany výrobky i skleněné vitráže. Většinu technik si mohli návštěvníci sami vyzkoušet.

Aleš Zvěřina z Nového Boru patří mezi nejlepší brusiče skla nejen u nás, jeho designerské výtvory jsou známé po celém světě. „Máme to rádi, musí se to dělat s láskou a z úctou. Snažíme se prolínat několik technik dohromady například kuličské a hranařské broušení, malování drahými kovy, a ty techniky se snažíme kombinovat. Pokud se skloubí řemeslo a umění dohromady, tak to vypadá nádherně,“ říká, a dodává: „Je to o člověku, já vždycky říkám chceš to dělat, dělej to., nemáš to rád, nedělej to. Musí tam být talent, nejdřív řemeslo a pak umění.“

Za pravdu mu dává i Věra Vorobyová, která se víc než 40 let věnuje malování skla. „My jsme nejdřív chodili po různých fabrikách, dívali se, zkoušeli, a čím víc toho člověk projde, tím víc technik se naučí. A k tomu musí být láska. Každý kus trvá jinak, například umělecké kusy, to už není otázka hodin, ale otázka dnů,“ říká.

Historie sklářství Deštném sahá až do 14. století, velkého rozmachu se dočkalo ve století sedmnáctém. Poslední tavba skla se tady ve slavné Karolinině huti konala 26. února roku 1910. Tím zanikla poslední sklářská hut’ v Orlických horách. Nezaniklo ale sklářské řemeslo a láska k němu, ani fortel mistrů sklářů, kteří se každý rok scházejí v Deštném, aby předvedli svůj um.