Chodila po skupinkách a zpívala velikonoční koledy. Dívčí koleda se na Rychnovsku odnepaměti držela a drží čtrnáct dní před Nedělí velikonoční. V České republice to není běžný jev. Turisty přijíždějící do našeho regionu většinou překvapí, když vidí chodit po koledě malé holčičky i větší děvčata s pomlázkami a ženy pak s vařečkami ozdobenými pentlemi.

To aby vyšlehaly kluky nebo mužské. Nebo taky kluky ze sousoší Bylo nás pět – ty samozřejmě symbolicky, tedy i Petra Bajzu s jeho kamarády, hrdiny Poláčkova humoristického románu Bylo nás pět.

Při „holčičí" koledě, jak se taky říká, je to stejné jako při té klučičí na Pondělí velikonoční. Ostatně na koledu se dřív chodívalo v Podorlicku i o Zeleném čtvrtku nebo děvčata v úterý po Velikonocích. Například v Ohnišově přicházely děti do síně, zpívaly Pochválen Pán Ježíš Kristus / my jsme k Vám přišly na Zelenej čtvrtek a hospodyně obdarovala koledníky sušeným ovocem, jablkem či chlebem.

V německy mluvících vesnicích v Orlických horách se koledě říkalo v orlickohorském nářečí kloppagín podle německých slov klappen a gehen = klapat a chodit. Němečtí hoši totiž chodili s řehtačkami a klapačkami. V některých vesnicích pod Orlickými horami chodili hoši na koledu v Pondělí velikonoční s pomlázkou a děvčata – také s pomlázkou – v úterý po Velikonocích. Koledníci při ní museli ochutnat svěcený mazanec, to aby se hospodyně nehněvala. V horských vesnicích němečtí kluci vyrazili na šmerkustn a odříkávali Ene bene ustn, ich bin zu dir šmerkustn.

Rychnov nad Kněžnou, centrum podorlické oblasti, měl ještě jinou velikonoční specialitu, a to až do konce první republiky. Byla jí valbiska nebo taky balviska – zábava soukenické mládeže o Hodu božím velikonočním a Pondělí velikonočním.
Takových valbisek bývalo ve městě až pět. Nechaly se zhotovit ze dvou 10 až 14-metrových „hrází" neboli dřevěných klád. Podbily se prkénky a vnitřek se vyplnil cihlářskou hlínou. To se pak uhladilo a vysypalo popelem ze dřeva. Vznikl tak jakýsi žlab, na jedné straně o výšce 1,3 metru, dole zakončený jílovištěm, a nahoře musel být můstek neboli štábec. Vajíčka se koulela dolů. Komu se dokutálela nejdál, ten vyhrával. Hrávalo se do noci.⋌ (jk)