Většina z nás si chvíle naplněné strachem, kdy jsme byli malými caparty, zapamatovala patrně nadosmrti.

Řinčení řetězů, pekelný kouř, černá tvář a hrozivý jazyk. Obrovité postavy čertů s velkým pytlem přes rameno, z něhož čouhá bota. Netvoři si přišli pro zlobivé děti. Mikuláš se tvářil přísně, ďábel nosí děti do pekla s jeho požehnáním. Sobotní podvečerní čertovskou jízdu prožívali naši nejmenší opět s reálným strachem z maskovaných postav, přestože ty je vždy nakonec královsky obdarují.

Mikulášská tradice je na Rychnovsku hluboce zakořeněna. Také nyní ve městech a vesnicích putovaly po domech známé postavy s vysokou mitrou a dlouhou biskupskou berlí s nerozlučnými pomocníky.

Většina rodičů si neuvědomuje, že malé děti považují pohádkové masky za skutečnost. Mikulášská nadílka může skončit i psychickým traumatem. „Rodiče by měli být v rozhodování, zda své dítě vystaví čertovi či nikoliv, obezřetní. Malé dítě ještě nemá schopnost reflektovat skutečnost, že se nejedná o opravdovou zlou bytost," upozorňuje psycholog Jiří Pilz a radí, co dělat pokud už dojde k setkání s čerty. „Rodiče by měli počínání čertů komentovat a dítěti vysvětlit, že nejsou skuteční. Důležité je, aby svému dítěti poskytovali neustálý pocit bezpečí. "

Předvečer mikulášského svátku byl v předchozích letech spojen s hlukem a veselím. Do večerního klidu zněly ohlušující výbuchy petard, které vystřelovaly partičky výrostků. Zdá se, že Mikuláši a čerti už mají na svoji službu opět více klidu. „Letos byl u nás na sídlišti relativní klid. Děti asi sedí doma u počítačů," domníval se jeden z obyvatel dobrušského sídliště „Hečmanda" .

Mikuláš také letos obdarovával děti už s předstihem ve školách, mateřských školách, sportovních oddílech a podobně. V pátek krátce před polednem zavítal mimo jiné také na dětské oddělení rychnovské oblastní nemocnice, kde obdaroval malé pacienty.

Na léta „Mikulášské služby" vzpomínal vysloužilý anděl

Dobruška – Více než dvacet let rok co rok se pátého prosince oblékala do kostýmu anděla, aby společně s Mikulášem a čertem obcházela domovy známých. „Začala jsem chodit za anděla už ve dvanácti letech společně s tátou, který dělal Mikuláše," vzpomíná JITKA JARKOVSKÁ z Pulic u Dobrušky.

„Nosili jsme s sebou knihu dětských hříchů a z ní se předčítalo. Třeba to, že si děti neuklízí, nechtějí chodit brzy spát nebo si třeba zapomínají čistit zuby. Co si budeme namlouvat, všude to bývalo stejné."

Jarkovská byla z trojice ta nejhodnější – s velkými křídly na zádech. „Od rodičů jsem dostala do košíku dárky, které měli připravené za dveřmi. Čert zahudroval, že když děcko zarecituje pěknou básničku, tak dostane dárečky. Scénář býval ve většině domácností stejný. Návštěva jedné domácnosti nám zabrala okolo deseti minut."

Jitka Jarkovská vzpomíná na vlastní dceru, která se zásluhou návštěvy čertů zbavila jednoho zlozvyku – konečně odložila dudák. „Vyměnila ho s čertem za dětský kočárek a už si na něj nevzpomněla."

Vysloužilý anděl s úsměvem vzpomíná na to, jak děti za bývalého režimu občas začaly recitovat básničky v ruštině a rodiče se červenali…

Andělský převlek tolik nezakrýval tvář, jako tomu bylo u čertů a vousatého Mikuláše, přesto Jarkovskou děti málokdy poznaly. „Přitom jsem měla přes obličej jen takový závoj zavěšený na hvězdičce. Ale děti vyplašené z čertů mě skutečně nepoznaly, přestože jsem se s některými vídala téměř denně."

Když se v Dobrušce postavilo sídliště, „mikulášské řemeslo" se stalo náročnějším. „Když jsme chodili po panelácích, tak mládež po nás házela bláto nebo petardy. Nebylo to příjemné. Když byli v partě, přestali se bát. Předváděli se před kamarády a dovolovali si na nás neskutečné věci."

Během Mikulášských poutí se zažila spousta legrace. „Jednou jsme čekali v přízemí bytového domu na výtah. Když konečně přijel, tak se z něho po čtyřech vypotácel opilý čert z jiné party. Rodiče nám často alkohol nabízeli, ale my jsme nepili. Otec říkával: Já to dělám kvůli dětem a nechci před nimi blekotat."

Na druhou stranu některé děti návštěvu pekelníků neustály. Jarkovská vzpomíná především na nejmenší děti, které se převlečených postav čertů skutečně velmi bály. „Pamatuji si, že se našli malí caparti, kteří se ze strachu počůrali…"

Bývalý anděl za nejkrásnější období považuje zimy, během nichž se společně s Mikulášem vozili v kočáře taženém koňmi. „Vypadalo to velmi vznešeně, akorát nám na voze bývala zima, přestože jsme seděli zabalení v příjemné kožešině. Později jsme přesedlali do auta, což skýtalo řadu komplikací. Aby se do něj vešla mikulášská berle, musela trčet ven pootevřeným oknem. Já jsem zase měla problémy, abych se na sedadlo vešla s rozměrnými křídly," uzavřela Jitka Jarkovská.