S lupou a v plášti připomínajícím Sherlocka Holmese rozhodně nechodí. Při sledování detektivky však naštve rodinu, když v půlce téměř s jistotou odhadne pachatele. V restauraci si zásadně sedá tak, aby měl krytá záda, rozhlíží se po lidech. Nahrává si na mobil SPZ aut s divně se chovajícími osobami.

28 let u policie

Profesionální deformaci nezapírá rychnovský kriminalista Roman Popiolek, který se stal Detektivem roku Královéhradeckého kraje. Klání se letos konalo poprvé na Krajském ředitelství Policie východních Čech ČR v Hradci Králové. Velitelé z okresů navrhovali své kandidáty, obhajovali je a posléze všichni zvolili ty nejlepší. V kategorii detektiv se jím stal Roman Popiolek, který pracuje u policie 28 let, nyní ve skupině vyšetřování majetkové trestné činnosti. „Běží třeba sériová trestná činnost a mým úkolem je nalézt pachatele a shromáždit důkazy, na základě kterých může být obviněn, a předat ho vyšetřovatelům,“ přibližuje práci, po které toužil už za gymnaziálních studií.

Čas, kreativita, týmová práce
Potřebuje kreativní myšlení, dobrý odhad situace, pečlivost a hlavně musí práci obětovat veškerý volný čas, o víkendech, ve dne i v noci. Nesmí se bát, musí umět ve správný čas zdravě zariskovat. „Záleží na praxi, člověk se časem naučí v případu číst. Je nutná dobrá parta, dobré velení, tady člověk nikdy nepracuje sám, dělá se v týmech. Mám parťáka, bez kterého bych nic nedokázal,“ chválí Popiolek kolegy téměř za každou větou.
Neobejde se bez profesní mluvy: krádež je čórka, případ napadne (stane se), zloději jdou na ránu (trestná činnost). Pachatel, kterého vezmou kriminalisté na dílnu, se může „těšit“ na výslech.

Vyřešené případy
Může být hrdý na vyřešení několika závažných případů. Vloni běžela v osmi okresech východních Čech obrovská série vloupání do firem, při nichž pachatelé v několika případech rozbrušovačkou rozřezali pancéřové trezory. Rychnovští kriminalisté se případu věnovali asi tři čtvrtě roku a objasnili 106 případů vloupání. Spáchali je dva bratři, přičemž způsobili škody za několik milionů. Dále to byla série vloupání do prodejen, chat i hospod, usvědčení pachatele, který obcházel školy pod záminkou, že jde přihlásit dceru, a přitom zde vykrádal peněženky zaměstnanců, v minulosti vyřešení některých vražd v regionu (zámělská, v Liberku ad.)

Upekla dítě

Naopak ho mrzí, že se mu před více než 10 lety nepodařilo dokázat mladé matce, že upekla své narozené dítě v peci na chleba. „Nalezené trosky těla byly tak spečené, že tam nebyla jediná buňka, podle které by šlo něco prokázat,“ přibližuje otřesný případ.
Že musí využívat psychologii, potvrzují i situace, kdy se pachatel naopak přiznává k něčemu, co neudělal: „Tvrdí vám, že vyloupil třicet chalup, a neudělal ani jednu, jen chce jít na zimu do vězení.“

Není zloděj jako zloděj
Z poslední praxe má Popiolek zkušenost, že detektivům kromě zákonodárství, jež často nadržuje pachatelům, ztěžuje práci i sofistikovanost a vybavení zlodějů. „Dnes mají většinou všichni auta, najíždějí sem z různých koutů republiky. Často jsou lépe technicky vybaveni než my. Například zloději vozidel si vystopují signál při zamykání vozu, podle toho vám přehodí řídicí jednotku a během několika vteřin bez násilí vniknou do auta a odjedou,“ popisuje.
Zažívá i kuriozity jiného druhu. Některým zlodějům to „pálí“ pouze na lumpárny. „Na otázku, co je za den, jeden z nich odpověděl, že září. Jiný v opilosti bezdůvodně vysekával sekerou obrovské díry do dveří, ve kterých byly klíče,“ vzpomíná si, avšak s dodatkem, že veselých příhod je méně.

Seriálové nesmysly
Roman Popiolek si rád přečte dobrou detektivku, podívá se na ni v televizi. „Americké seriály nám ale v práci spíš ubližují. Přijedeme na místo činu a lidé nám říkají: Tady jsme nesahali, máte tu DNA. Proč tam neberete otisky prstů? Vysvětlíme jim, že je to hrubý povrch a nejde to. Nevěří nám, když v seriálu viděli, jak seberou otisky z dva roky staré mrtvoly ve vodě. Myslí si, že na to kašleme,“ usmívá se nad nereálnými nesmysly.