Nový prohlídkový okruh vede z podzemí, prochází spodním i horním patrem, kde lze nahlédnout do 34 metrů hluboké výtahové šachty vybudované pro dvě klece výtahu. Raritou jsou nosníky a dráha s výhybkou, zařízení, které na strop bylo přidáno podle originálního projektu.

Mělo sloužit k dopravě náhradních hlavní k houfnicím. Ty zde ale nejsou, i když pohled na střílny zvenčí klame, jako by v nich hlavně byly usazeny. Jde o zdařilou kamufláž. Připravují se tu také dvě informační tabule o zdejší dělostřelecké posádce.

Ještě na podzim vedoucí Muzea Pevnosti Muzea Pavel Minář přitom popisoval další lákadla, která zde budou. Kromě originálních muničních truhlíků měly patřit k nejpozoruhodnějším exponátům do budoucna maketa houfnice F10, horský kanon a s tematikou osazování zvonu mělo návštěvníky seznamovat video.

Seškrtaný rozpočet

Chybějící zvon měl být dosazen do levé šachty. Z plánovaného ale musí provozovatelé "slevit" a improvizovat i v případě zajištění některých potencionálně nebezpečných míst. K originálnímu řešení sáhli v případě zamezení přístupu k otvorům v podlaze na náboje z houfnic, místo klasického zábradlí tu postavili ohrazení z muničních beden.

Rozpočet Haničky se totiž odvíjí od rozpočtu města Rokytnice v Orlických horách a do financování výbavy srubu nejprve promluvilo období rozpočtového provizoria, kdy nebylo možné uplatnit mimořádné výdaje, a následný stav nouze kvůli pandemii koronaviru.

"Už první měsíc začalo být jasné, že ministerstvo financí neposílá peníze obcím tak jak dříve, protože z nich začalo odebírat na repatriace podnikatelům. Obcím a krajům jsou kráceny daňové převody, tím pádem přijímají opatření, aby se rozpočet okamžitě nerozkolísal. Preventivně seškrtají, co seškrtat jde, a pak se uvidí," říká Pavel Minář.

I když upozorňuje, že Hanička byla vždy schopna si na sebe vydělat, škrty se jí dotkly.

Když nebude zvon, snad bude kanón

"Nemohli jsme investovat. Připravovali jsme také projekt na doplnění zvonu do levé šachty. Měli jsme přichystanou žádost o dotaci z mikroprojektů Euroregionu Glacensis. Přišli restrikce, vedení města to neschválilo, žádost se nepodala a stavební povolení se zastavilo. Letos jsme chtěli probourat šachtu a vložit tam ocelovou vystýlku, na to bychom peníze měli. Ale vzhledem k tomu, že se příští rok nebude pokračovat a nebude se dělat odlitek zvonu, šachtu otvírat nebudeme," vysvětluje vedoucí muzea.

Peníze investuje do něčeho jiného, co je finančně zvládnutelné. "Požádali vojenský historický ústav Žižkov o zapůjčení protitankového kanónu. Vlastníme totiž pro něj střílnu zakoupenou před několika lety z Francie. V 38. roce měla zvláštní rám, který umožňoval, aby byla umístěna v prostoru a ne v bunkru. Je to takové ocelové monstrum, které střílnu drží. Do střílny se kanon usadil a posádka na něm mohla "nasucho" cvičit úkony," popisuje Pavel Minář.

Tyto rámy se prý od té doby nevyráběly, ale na Haničce už pro něj připravili výkres a jsou schopni ho zhotovit. Tento "luxusní" exponát doplněný o kanón by se možná už letos mohl stát velkým tahákem, který v Čechách jen tak k vidění není.

TVRZ HANIČKA

Patřila do systému předválečného opevnění budovaného ve 30. letech minulého století proti tehdejšímu rozpínajícímu se Německu. Do podzimu roku 1938, kdy naše armáda musela po Mnichovské dohodě bez boje opustit většinu pohraničního opevnění, bylo stavebně dokončeno celkem 5 tvrzí.

Mezi nimi i tvrz Hanička, která ještě nebyla dovybavena. Z hlavní výzbroje tu chyběly především tři 100 mm houfnice určené do dělostřeleckého srubu pevnosti a chyběla i dělová otočná a výsuvná věž se dvěma houfnicemi. Za okupace některé objekty ostřelovalo německé dělostřelectvo, která tak zkoušelo kvalitu našeho železobetonu.

Mnohem větší škody však způsobil v 50. letech státní podnik Kovošrot, který tu bez povolení odstřeloval a vytrhával ze stropních desek pancéřové zvony a odvážel je do hutí k dalšímu zpracování.

Další národní podnik, tentokrát Zelenina, se zde pokoušel vytvořit sklady zeleniny a v podzemí pevnosti byl zkoušen i systém spojení pro Pražské metro. V roce 1969 byly prostory zpřístupněny veřejnosti a na podzim roku 1972 na Haničce vznikaly scény do filmu režiséra Otakara Vávry Dny zrady. Později tvrz zabral tehdejším resort Federálního ministerstva vnitra a započal s budováním tajného Objektu Kahan. Práce se zde definitivně zastavily v roce 1993, spolykaly sta miliony korun, ale dokončeny nebyly. V roce 2006 byla tvrz Hanička vyhlášena kulturní památkou. Loni byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce dělostřeleckého srubu v rámci přeshraničního projektu Tajemství vojenského podzemí.