Rudolf, Hermína a synové Karel a Zdeněk – rodina Kornfeldova, která po příchodu z nedaleké Skalky žila od roku 1924 v Dobrušce na náměstí v domě čp. 19, kde měl otec velkoobchod s potravinami. Právě jejich jména jsou spolu se jmény Bedřicha, Anny a Hany Kornfeldovými z Kostelní ulice čp. 8 vyryta do nových kamenů zmizelých v Dobrušce.

Již potřetí se při takové příležitosti mohli setkat obyvatelé Dobrušky, aby tímto způsobem uctili zdejší oběti holocaustu. Kameny zmizelých byly odhaleny 18. května v podvečer a předcházela jim pietní akce v synagoze, během níž Zdeněk Zahradník seznámil se zajímavými fakty a zavzpomínal na mnoho setkání s jediným členem první rodiny přeživším šoa - Zdeňkem.

V průběhu vystoupení se účastníci setkání mohli dozvědět, že na počátku druhé světové války byli Kornfeldovi jako židovská rodina násilně vystěhováni do Lhoty u Dobrušky čp. 5. Zde je v prosinci 1942 zastihlo předvolání do transportu. Pravděpodobně pod tíhou děsivých zpráv a naprosté beznaděje se rozhodla 16. prosince 1942 paní Hermína dobrovolně odejít ze světa. Podle jedné ze dvou verzí její manžel zemřel v říjnu 1942, podle jiného dokumentu zemřel v tentýž den 16. prosince 1942 v koncentračním táboře v Osvětimi o stovky kilometrů dál, a to o tři hodiny později než Hermína.

O dva dny později, 18. prosince 1942, se bratři Karel a Zdeněk, jejich synové, dostavili do Hradce Králové, odkud byli transportováni do Terezína. Karel byl zavražděn 4. března 1943 v Osvětimi. Zdeněk prošel šesti koncentračními tábory, ale přežil. V květnu 1945 se z vězně č. 131212 stal opět Zdeněk Kornfeld.

Vrátil se do Dobrušky, v roce 1946 získal nakrátko zpět rodinný majetek, ale v roce 1948 přišel při znárodnění o všechno. Vystudovaný právník odešel přes Argentinu do Brazílie. Ještě předtím, na konci roku 1946, vystoupil z židovské obce a zůstal bez vyznání. Pak také požádal o změnu příjmení na Klimeš a usnesením Zemského národního výboru mu byla tato změna v červnu 1947 povolena.

Dlouho po válce, někdy v 60., 70. letech, začal jezdit na návštěvy do Dobrušky, do rodiny Hany a Václava Vaňkových (rodičů manželky Zdeňka Zahradníka). Přijížděl jednou, někdy vícekrát do roka - sám nebo s někým z rodiny. Vyprávěl o světě, seznamoval s ekonomickou situací po celém světě a s jeho perspektivami. Zemřel 3. srpna 2003.

Proč zvolil Zdeněk Kornfeld příjmení Klimeš, dlouho jeho přátelé nevěděli. K odhalení tohoto tajemství došlo až několik let po jeho smrti při návštěvě dvou Kornfedových vnuků v Dobrušce.

„Chtěli jsme jim ukázat židovský hřbitov na Skalce, kde jeden z náhrobků patří Michaelu Korneldovi, který zemřel těsně před koncem 19. stol. Cestou podél Zlatého potoka se odehrála podivná scéna. Když jsme se blížili k židovskému hřbitovu, najednou se oba kluci zastavili a tiše beze slov hleděli před sebe. Na otázku „Co se stalo?“ jsme dostali neuvěřitelnou odpověď: „My to tu známe. My to tu známe, protože v Brazílii u tety visí obraz s tímto pohledem,“ líčil Zdeněk Zahradník a pokračoval, jak po návratu vnuků domů nastala komunikace s latinskou Amerikou a Eva, dcera Zdeňka Kornfelda, poslala jako důkaz fotografii obrazu, který visí u nich doma v Sao Paulu. Tento obraz dostali Rudolf a Hermína Kornfeldová v roce 1911 jako svatební dar.

Poté přiblížil osud za války ukrývaného a v taxíku při cestě z letiště v Sao Paulu zapomenutého obrazu, jehož autorem je, a to je podstatné, František Klimeš.

„Toto jméno převzal Zdeněk Kornfeld za své na památku míst a doby, kdy ještě svítilo plné sluníčko,“ uzavřel Zdeněk Zahradník svoje emotivní vystoupení a na náměstí pak položil symbolický malý kamínek na památku tohoto vzácného člověka.

Letošního odhalení kamenů zmizelých se opět zúčastnili studenti dobrušské průmyslovky pod vedením pedagožky Nadi Pochobradské, kteří jak v synagoze, tak následně před domy na náměstí a v Kostelní ulici četli jména obětí. Růže na pamětní kameny v dlažbě chodníku s nimi položili starosta města Miroslav Sixta a místostarosta Jan Špaček. Modlitbu přednesla farářka Erika Oubrechtová.

Organizátoři akce pod vedením Pavly Žďárkové z vlastivědného muzea na závěr pozvali účastníky na komentovanou prohlídku místního židovského hřbitova s hebreistkou a kulturoložkou Terezií Dubinovou.

Dalších šest kamenů zmizelých připomíná oběti holocaustu z Dobrušky