"Když jsem byl v primě v gymnasiu roku 1888, měli jsme podivínského profesora Jakuba Hrona, jenž se později stal po vlasti se svými literárními plody komicky pověstným. Přišel do třídy s kabátem asi 2 dm jinou látkou nastaveným, tomu kabátu se tehdá říkalo kaftan. Jako hošík desetiletý, nemající soudnosti a rozumu, sedící v první lavici, hned jsem se smál a za to jsem se stal terčem jeho čtyřleté msty. Byl jsem zapsán do třídníka a dostal lichotivé názvy jako: hoch je pleva, prkno, má kobylí hlavu, je Křovák, Hotentot, nemá pojem, smrdí tabáčkem, ubohý primán; takový byl výkvět jeho libomluvy," vzpomíná Jiří Vladimír Tolman ve své knize Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové.

Rád by vzhůru k nebesům..

Za Jakubem Hronem do Metánova

Kabinet Jakuba Hrona v Metánově (je součástí obce Častrov v kraji Vysočina) je otevřen denně od 11 do 16 hodin.

Návštěvu muzea (jednotlivců i větších skupin) je nezbytně nutné si dopředu dohodnout na tel. č. 608 400 285 (Milada Červenková).

Hron se proslavil i vynálezem nepřekotitelných kalamářů - skleněných buňátů a trojátů. Jeden takový si pořídil jako kuriozitu Karel Čapek. Jiný z jeho zlepšováků mu umožňoval kouřit jeden doutník déle než 14 dnů, vlastnoručně zkonstruovaným kulstínměrem se pak neúspěšně pokoušel změřit vzdálenost mezi Zemí a Sluncem. "Dále sestrojil lehátonohátopisát, sestrojil balon, s nímž se odvážil vzlétnout za bývalou plynárnou a s nímž záhy spadl, sestrojil model svého homolovitého klobouku, sepsal spis Čujba čili jsoucno prostora, Hranatiny, Libomudrovna, Přípona tvorebná ba a řadu podobných nesmyslů," pokračuje Tolman.

Své studenty během hodin zahrnoval termíny jako bezdílát (atom), nedrob (molekula), mluno (elektřina), háma (hmota). Místo pozorovat říkal čouti, materialismus byl podle něj hámitenstvem, policistu nazýval souchňapákem. Zatvrzelé používání novotvarů mu nakonec v jeho profesorské kariéře na hradeckém gymnáziu srazilo vaz.

Při návštěvě inspektora Kastnera při závěrečné konferenci ve sborovně prý prohlásil: "Já bych si jen přál, kdybych byl tak moudrým, jako zde přítomný pan zemský pozorovák, zkušebák a zpyták."

Dostal modrý arch a podepisoval se výslužník. S Hradcem Králové, kde působil mnoho let, se rozloučil již zmíněnou vzduchoplaveckou epizodou. V roce 1901 zkonstruoval balón, dobovými pisateli označovaný jako slonový. Měl být řiditelný. Od země se odlepil a dokonce se zvedl do výšky několika metrů, aby se záhy i s odvážným profesorem zřítil. Ten naštěstí přežil a kusy obalu z balonu se v roce 1902 rozprodávaly jako plachty na vozy.

V 61 letech se stal studentem lékařství

"Později studoval ještě práva, medicínu a bohosloví. Profesor ministr Dr. Srdínko, jeho bývalý žák, položil mu otázku, ale Hron neodpovídal. Na výtku, že jeho vědomosti jsou kusé, odvětil: "Předně, na vše jste se mě neptal a já vám též vše neřekl. Ostatně vy jste na gymnasiu též vždy vše neuměl." V zájmu trpícího lidstva při zkouškách propadl. Zemřel ve svém rodišti v Metánově," dodává Tolman.

Loni 29. dubna to bylo přesně sto let, co navždy odešel. Uznání se za svého života nedočkal. Zato dnes jsou na něj obyvatelé Metánova náležitě hrdí, v květnu roku 2007 bylo v budově metánovské školy otevřeno dokonce jeho muzeum - Kabinet profesora Hrona a také literatura spojená s touto nevšední osobností jde prý pěkně na odbyt. Část jeho kuriózních památek pak můžete vidět i v Muzeu v Kamenici nad Lipou.