Od druhé poloviny září, kdy začala řepná kampaň, jezdí do obce pod Orlickými horami denně 300 kamionů s řepou. „Svážíme sem řepu z východních Čech, průměrná vzdálenost je 50 kilometrů, maximálně je to kolem 110 kilometrů,“ vysvětluje ředitel cukrovaru patřícího do skupiny Tereos TTD Petr Karkoš. Na rozlehlé ploše, kam kamiony vysypávají svůj náklad, jsou hromady řepy. Slouží jako zásoba na noc, kamiony sem jezdí z polí jen od 6 ráno do 22 hodin večer.

Cukrovar.
Cukrovar v Českém Meziříčí zpracuje přes milion tun cukrové řepy

Další kamion sype svůj náklad přímo do násypky, odkud putuje vodním kanálem a pásovým dopravníkem stovky metrů přímo do budovy na okraji Meziříčí. „Denně tady zpracujeme necelých 8 tisíc tun řepy,“ říká muž, který řídí potravinářský závod posledních sedm let. Cukrovka se sem sváží z plochy 14 a půl tisíc hektarů. „Řepy je letos dost, cukernatost se pohybuje kolem 16,5 procenta, což je mírně pod průměrem,“ konstatuje Petr Karkoš.

Vstupujeme do haly, ve které hučí stroje. Všude je cítit vůně, či chcete-li zápach řepy. Čím jsme blíž střeše haly, tím víc se otepluje. Tady už jede po dopravníku čistá řepa, která padá do zásobníku. Z řezaček pod ním už jedou po pásu bílé řízky zhruba o velkosti hranolek. „Řezačky řežou řepu na cukrovarnické řízky, které potom putují dále do difuzí, ve kterých je z těchto řízků vylouhovaná šťáva o koncentraci cukru přibližně 16 až 20 procent,“ vysvětluje počátek výroby Petr Karkoš.

Kolona do Polska před hraničním přechodem v Náchodě - Bělovsi v sobotu 14. října dopoledne.
Zdraží se po volbách v Polsku benzin a nafta? Češi vyrazili tankovat i nakupovat

Řepa se tady zpracuje do posledního kousku. Vylouhované řízky slouží jako krmivo pro hospodářská zvířata. Část se pak také suší na krmné pelety v obří válcové sušičce na okraji areálu.

Mimo sezónu tady pracuje 120 lidí na údržbě a modernizaci technologií. Během kampaně, kdy se továrna na cukr rozběhne naplno, přibyde třicítka dalších pracovníků. „Vyrábíme bez ohledu na víkendy, soboty, neděle nebo svátky. Je to nepřetržitý proces, který trvá čtyři až pět měsíců,“ nastiňuje program závodu do přelomu ledna a února šéf podniku.

„Řepa obsahuje kolem 70 procent vody. Té denně po přečištění vypustíme do Dědiny tři tisíce kubíků.“

Procházíme bludištěm kovových schodišť, dopravníků, potrubí. Petr Karkoš občas prohodí pár slov se svými zaměstnanci. Míjíme moderní dispečink. V nervovém centru cukrovaru sleduje na monitorech parametry výroby trojice mužů. S tím, jak postupujeme dál, je i provoz tišší a čistější. A cukerná šťáva houstne. „Šťáva se dále čistí, odpařuje se z ní voda na odparkách a na závěr je to potom krystalizace, kde se vlastně z této cukroviny už dostává hotový krystal,“ popisuje zjednodušeně výrobní postup Petr Karkoš. Cukr se nakonec suší a skladuje v silech.

Výroba cukru v Česku

V Česku se ročně vyrobí kolem 600 tisíc tun cukru. Celkem u nás funguje sedm cukrovarů, dva jsou v Čechách a pět jich stojí na Moravě. Cukrovary patřící do skupiny Tereos TTD vyrábí v Českém Meziříčí a v Dobrovici u Mladé Boleslavi. Oba vyrobí ročně více než 350 tisíc tun. Ročně se u nás spotřebuje kolem 350 tisíc tun cukru. Zbytek cukru se vyváží. Pro pěstování cukrovky je ideální 50. rovnoběžka. Většina cukru, přibližně 80 procent, se ale ve světě vyrobí z cukrové třtiny.

Kromě elektřiny je potřeba obrovské množství tepla. To dodává čtveřice kotlů na uhlí, které se sem vozí po železnici. Mimochodem cukrovar dává okolní krajině jeden v dnešní době čím dál tím vzácnější produkt. „Řepa obsahuje kolem 70 procent vody. Té denně po přečištění vypustíme do Dědiny tři tisíce kubíků,“ připomíná Petr Karkoš. Dalším produktem je melasa. „Je to zbytkový produkt, který dále už nemá ekonomický smysl dále zpracovávat na cukr.“ Cisterny ji odtud vozí do koncernových lihovarů 300 až 400 tun denně. 

Endiaron
Jedete na dovolenou? Endiaron zmizel z lékáren, lze ho ale zčásti nahradit

Z hlavní haly přecházíme do sousední, kde se skladuje vyrobený cukr. Tady už je ticho a čisto. Nezbytnou přilbu a bezpečnostní vestu měníme na konci výroby za bílý plášť a pokrývku hlavy. „Cukr končí buď na kamionech nebo v pytlích po 25 kilogramech. To je nejmenší balení, které závod opouští,“ vysvětluje Petr Karkoš. Denní produkci cukru 1 200 tun odtud odváží 40 kamionů za den. Většina směřuje přímo k zákazníkům, kteří cukr využívají dál v potravinářské výrobě a menší část pak do balícího centra v Mělníku. Tady se pak balí do sáčků od čtyř gramů do 25 kilogramů. Také se zde vyrábí moučka a kostkový cukr.

„Cukr ze třtiny se v Brazílii, Indii nebo v Thajsku už dnes vyrábí levněji. Mezi řepným a třtinovým cukrem ale není výživový ani kvalitativní rozdíl.“

Také na cukrovarnictví dopadla válka na Ukrajině. Například když ceny zemního plynu letěly vzhůru, tak se v Českém Meziříčí zastavila výroba krmných pelet. Jejich sušení bylo prostě neúměrné drahé a při současných cenách je na hranici rentability.

Velká změna pak čeká cukrovar za dva roky. Čtveřice uhelných kotlů už má před sebou jen poslední dva roky provozu. „Sloužit budou ještě dvě kampaně a pak přejdeme na plyn. Plynofikace kotelny je jednou ze stěžejních akcí strategie společnosti na snížení emisí CO₂ o 50 procent do roku 2032,“ vysvětluje Petr Karkoš.

Noční osvětlený běžkařský okruh v Orlickém Záhoří na Rychnovsku.
Nový lyžařský areál se dokončuje v Orlickém Záhoří. Nejspíše otevře ještě letos

Výroba se tím prodraží, ale světové ceny cukru udává komoditní trh. „Může nastat jediný problém. Pokud bychom vyráběli dráž, cukr od nás by byl neprodejný. Cukr ze třtiny se v Brazílii, Indii nebo v Thajsku už dnes vyrábí levněji. Mezi řepným a třtinovým cukrem ale není výživový ani kvalitativní rozdíl,“ dodává k rozšířenému mýtu Petr Karkoš, šéf cukrovaru, který v Českém Meziříčí funguje už od roku 1871.