Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Čtenářka: 'Každý potřebuje lásku, vlídné slovo'

Východní Čechy - Každý pátek zveřejňujeme příběhy čtenářů, kteří se chtějí podělit o radost i smutek. Dnes otiskujeme další z vašich dopisů. Máte-li chuť, napište nám svoje zážitky.

23.1.2012
SDÍLEJ:

DALŠÍ "VEŘEJNÁ" ZAKÁZKA. Příliš mnoho tendrů má příliš mnoho doplňujících podmínek. Zakázka na web pražského magistrátu z řady vybočuje jen cenou./Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Luboš Jeníček

Stránka Řádků důvěry se těší mimořádnému zájmu. Do redakce chodí desítky dopisů. Proto mějte strpení, i váš příběh zveřejníme.

Příběhy Řádků důvěry

Moc ráda bych pomohla známé

Vaše řádky důvěry se mi velmi líbí, a proto jsem se rozhodla vám též napsat.

Ráda bych pomohla své známé pětatřicetileté ženě, která svého desetiletého mrňouse vychovává od narození sama. V životě to neměla lehké, ale je velice šikovná, se srdcem na pravém místě. Její problém spočívá hlavně v tom, že miluje život na vesnici, kde žije uprostřed lesů a luk. Chová hospodářská zvířata, na poli leccos vypěstuje a na bio mléko z vlastní stáje nedá dopustit. Ráda uvaří i upeče a pro rodinu by se rozdala.

Pro svůj budoucí život hledá muže podobného ražení jako ona, který by se nezalekl jakékoli práce, měl rád zvířata, měl odvahu mít třeba ještě děti a hlavně bydlet na vesnici, a měl kladný vztah k půdě. Možná by byl nejlepší muž pocházející ze zemědělství či rolník. Samota je zlá a každý potřebuje lásku, vlídné slovo.

Takže pokud toto chybí i někomu z vás a měl byste dojem, že můžete mít takovou ženu rád, budu ráda, když se ozvete. Odpovědět může případně i kdokoliv jiný, kdo by o takovém muži věděl.

Čtenářka z Rychnovska

(Pokud chcete reagovat na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vpravo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)

Příběh tak trochu detektivní

Vážená redakce, čtu vaše noviny se zpožděním, ale čtu hlavně Řádky důvěry. Jsem toho času ve výkonu trestu. Noviny čtu díky kamarádovi, který mi je po přečtení přenechává. To víte, práci tady nemám, jen sto korun sociálky měsíčně, tak ani moc nezbývá, když koupím nějakou hygienu a kafe. Nemohu si moc vyskakovat, ale nějak to musím vydržet. Můj příběh, se kterým bych se chtěl svěřit, je asi ojedinělý.

Dostal jsem se do tohoto zařízení, které není jen pro lumpy recidivisty, ale i pro lidi, kteří v životě udělali jakékoliv provinění proti zákonu, i když někdy se nad těmi zákony zastavuje zdravý rozum a člověk za banálnost putuje do vězení.

Já měl před dvěma roky takový nevšední poměr s dívkou, které tehdy chybělo do 15 let několik měsíců. Jenže já ji šíleně miloval a ona mě. Byla to neobvyklá láska, ale když jsem viděl, jak je šťastná a spokojená, úplně jsem zapomněl na zákony a ona taky.

Abych to upřesnil, ona moje dívka, byla vlastně sestra mé ženy, takže dcera mé tchýně a tedy i moje švagrová. Byl jsem v rozvodovém řízení, žena již měla ostatně také přítele a soud nás rozvedl bez problémů.

Se svou bývalou ženou máme dvě děti ve věku 12 a 4 let. Své děti miluji a vím, že ony mě mají také rády. Se svou švagrovou jsme byli v pohodě, já jezdil za ní i se svými dětmi na víkendy a pokud jsem nemohl, přijela ona za mnou. Z našeho vztahu, respektive z našeho milování, jsme si pořídili pár fotek na památku. To všechno samozřejmě včetně těch fotek mělo být naším tajemstvím. Bývalá žena žila s přítelem, kam jsem si jezdil pro děti, a vše bylo v pořádku. Za půl roku si švagrová našla jiného muže, opět o dost staršího než ona, a mně to vysvětlila slovy, že jí se mnou bylo dobře, ale že si chce žít svůj život. Bral jsem to, protože byla mladá, vzpamatovával jsem se z toho však dlouho, neboť mi v srdci udělala díru. Jsme ale stále kamarády.

Jednou moje bývalá žena se svým přítelem cosi oslavovali v místní hospůdce. Někdy po půlnoci kdosi bouchal na dveře v mém nouzovém bydlení z buněk, kde jsem s dětmi spal. Vstal jsem, a on to byl přítel mé bývalé ženy. Chytil jsem ho a vyhodil ven, a on mi tehdy pohrozil, že se sejdeme u soudu. Nevěnoval jsem tomu pozornost, uběhly dva roky, kdy jsem si po celou dobu jezdil pro děti každý víkend. Děti totiž tíhly více ke mně než k mámě, neboť tam s ní žil byl pro ně cizí chlap. Mým koníčkem je navíc vaření a pečení, a tak děti měly vždy vše, na co měly chuť. I v manželství tomu tak bylo, žena si toho ale příliš nevážila.

Protože jsem přes zimu neměl práci na stavbě, vypomáhal jsem v obchodě s potravinami, kde jsem bydlel v takovém malém kumbále. Vlastně jsem krom tohoto vypomáhal na celém sídlišti. Zkrátka, kdo co potřeboval, pomohl jsem mu.

V březnu kolem půlnoci si pro mě přijela policie s tím, že mají na mě zatykač. Odvezli mě na kriminálku do Pelhřimova, kde jsem se dozvěděl proč a za co. Po dvou letech si někdo vzpomněl, že mi ublíží, zbaví se mě a tím i pomstí. Nevěděl jsem přesně, kdo to byl, ale v obvinění znělo, že jsem měl poměr s nezletilou dívkou.

Přestože ona vypovídala v můj prospěch, nic mi to nebylo platné. Vyslechli celou mou rodinu, ta však o ničem nevěděla. Důkazem byly jen ty fotky, které mi, nevím jak a kdy, bývalá žena ukradla z telefonu. V té době jsem byl na svobodě, ovšem jen do chvíle, kdy mi došel dopis, že se vrací usvědčující a důkazný materiál svědkovi a udavači v jedné osobě – příteli mé bývalé ženy. Nemeškal jsem a hned jsem mu poslal mailem zprávu, že si jedu pro děti a že mu vymlátím ten jeho blbý mozek z hlavy. Samozřejmě bych to nikdy neudělal, chtěl jsem ho jen postrašit. Opět mě povolali na kriminálku, kde mě dali do vazby za nebezpečné vyhrožování svědkovi. Nikdy by mě nenapadlo, že toto je až tak moc trestné. Soud, který se konal v Pelhřimově, mě odsoudil na 2 roky a 6 měsíců podmínečně s odkladem na 5 let. To by bylo dobrý., ale státní zástupce se odvolal a vyšší soud mě odsoudil nepodmíněně ke třem letům a s ostrahou.

Tak takový je můj životní příběh, který měl být tajemstvím. Já, ze msty, skončil ve vězení a nejvíce tím utrpěly mé děti. Moje švagrová mi do věznice píše a podává mi zprávy o mých dětech, mám ji pořád rád, ale už jen jako švagrovou. Mým uvězněním jsem nemohl platit úvěry a naše nouzové bydlení i pozemek se tak dostaly do exekuce a o vše jsme přišli. Soud ze mě udělal žebráka a bezdomovce.

Budu potřebovat pomocnou ruku, ale kdo mi ji podá? Chápaví, obětaví a charakterní lidé dnes již nejsou.

Mám za sebou polovinu trestu a podávám si žádost o podmínečné propuštění, neboť jsem trestaný poprvé, ve svém trestním rejstříku mám zbytečný škraloup a to i přesto, že jsem jinak hodný, obětavý a charakterní muž, na kterého je vždy spolehnutí.

Doufám, že ten, kdo tento příběh bude číst, mě neodsoudí do pekla, ale čekám radu, pochopení, ale i nabídku, každopádně však přijmu i jakoukoliv kritiku.

Standa od Humpolce

(Pokud chcete reagovat na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vpravo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)

Jsem stále sama

Žiji v rodinném domku, který jsme s rodiči s velkými útrapami postavili ještě za socialismu, kdy se vše těžko shánělo. Rok po kolaudaci jsem se seznámila se svým mužem. Bohužel, jeho více zajímal dům než já. Ze začátku se přetvařoval, aby mě získal. Po svatbě jsem však zjistila, že je alkoholik a prospěchář. Máme spolu dceru ve věku 21 let, která se však již osamostatnila.

Hledám touto cestou inteligentního a šikovného muže, nekuřáka se smyslem pro humor ve věku 55 – 60 let. Sama mám ráda hudbu, tanec, jízdu na kole i autem a práci na zahradě.

Čtenářka z Pardubic

(Pokud chcete reagovat na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vpravo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)

Hledám vztah založený především na důvěře

Vážená redakce, chtěl bych touto cestou zkusit štěstí a najít „starší“ kamarádku či přítelkyni ve věku 40 let a více, neboť si myslím, že na věku vůbec nezáleží.

Je mi 35 let, jsem urostlé postavy s výškou 182 cm a mám tmavé vlnité vlasy. Rád vařím, pracuji na zahrádce a umím leccos opravit. Jsem abstinent a nekuřák, mírná kuřačka mi však nevadí.

Přál bych si vážný a trvalý vztah, založený na důvěře a věrnosti. Je totiž důležité být si jeden druhému oporou, umět si popovídat o svých starostech i radostech a podívat se občas za kulturou.

Budu rád, když mi napíše žena, která by chtěla změnit své samotářství.

Těším se na pěknou odpověď.

Daniel z Pardubic

(Pokud chcete reagovat na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vpravo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)

Najde se dívka pro život na vesnici?

Je mi sice teprve 30 let, ale zjišťuji, že je problém najít dívku či ženu, která by chtěla se mnou žít na vesnici. Jsem sice spíše domácí typ, ale mám samozřejmě spoustu zájmů, které k mému věku patří. Jsem nekuřák a abstinent. Rád se někam podívám, ale samotného mě to nebaví.

Nekoukám na krásu, ale na upřímné srdce a dobrou povahu. Mám rád děti, proto pro mě nejsou žádnou překážkou.

Říkám si, že letošní rok bude pro nás lepší a veselejší, a proto se budu těšit na případné odpovědi.

Čtenář z Hradecka

(Pokud chcete reagovat na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vpravo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)

Deník pomáhá

Potřebujete se „vypsat” z těžké životní situace? Toužíte nalézt přátele? Svěřte svůj příběh Deníku. Samozřejmostí je diskrétnost.
Chcete napsat do Řádků důvěry?

Do řádků důvěry napište vlastní příběh, v němž se můžete podělit o své starosti, samotu, ale i o radost a úspěchy. Možná právě tak získáte nová přátelství. Své příspěvky s kontakty na vás (adresou a telefonním číslem) i odpovědi na zveřejněné příběhy posílejte na adresu: Hradecký deník, Řádky důvěry, Kladská 17, 500 03 Hradec Králové nebo na e-mailovou adresu gabriela.capouskova@denik.cz.
Neuveřejňujeme anonymní příspěvky. V případě odpovědi uveďte vzadu na obálce, komu odpovídáte a datum otištěného příspěvku. Dopisy doručíme.

23.1.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Patrik Rybár.

Rybárovi rekord utekl, ale Hradci ne

Už téměř rok se hradecký krajský soud zabývá jedním z nejrozsáhlejších případů daňových úniků při výrobě tabáku ve východních Čechách. Osm podnikatelů a dvě firmy měli připravit stát o 130 milionů korun za nepřiznanou spotřební daň.

Řezali tabák a připravili stát o 130 milionů

Zase koncovka... Zase remíza

Praha, Hradec Králové - Mělo to být hradecké fotbalové derby, jenže Olympia po postupu do druhé ligy přesídlila do Prahy. „Už je neberu jako hradecký tým. Ani tam nehrají žádní kluci z Hradce,“ říkal záložník „pravého“ Hradce Ladislav Martan.

Obraz Klanění tří králů patří Smiřicím, rozhodl soud

Hradec Králové - Ve sporu města Smiřice a farnosti Holohlavy o vlastnictví barokního oltářního obrazu Klanění tří králů dal Okresní soud v Hradci Králové zapravdu Smiřicím.

Na Opočenský divadelní podzim zavítá Limonádový Joe

Opočno - Opočenský divadelní podzim pokračuje 20. října. Na pódiu Kodymova národního domu se v 19 hodin představí obnovený divadelní spolek Tyl z Rychnova nad Kněžnou s notoricky známým Brdečkovým příběhem Limonádový Joe – kusem z prostředí Divokého západu, kde se v místním baru scházejí kovbojové, honáci dobytka i různí dobrodruzi a podnikavci.

Chystá se turnaj neregistrovaných hráčů v Dobrušce

Dobruška - Kuželkářský klub Dobruška pořádá turnaj čtyřčlenných družstev mužů a žen pro neregistrované hráče v disciplíně 4 x 60 hodů sdružených.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení