Tento historický román s detektivní zápletkou zavede čtenáře do doby Albrechta z Valdštejna. Podplukovník Pavel Bláha, vedoucí zvláštní vojenské kanceláře, obdrží od vévody dopis, v němž mimo jiné stojí: „Přeji si, abyste dohlédl na to, jak regent Taxis organizuje těžbu stříbra a železné rudy na všech mých panstvích. Dále pánovi ukládám pilně se zabývat možností hledání drahokamů na území celého vévodství."

Během plnění tohoto úkolu se Pavel Bláha a jeho lidé zapojí do vyšetřování vraždy pražských kupců, ke které došlo v Českém Dubu.

Je tomu přesně rok, co se na Rabštejně křtila kniha tohoto spisovatele, který řadu let působí v Kostelci nad Orlicí v pozici učitele na místní střední škole. Tehdy slíbil, že se hned pustí dalšího psaní. A výsledek? Nová kniha je tu. Nese název „Poslední haltýř".

Křest knihy proběhne na Rabštejně ve středu 30. října od 17.30 hodin.

Během příjemného podvečera se v poutavém vyprávění dozvíte mnoho zajímavostí. Nejen o vzniku knihy, ale též o reáliích zmíněné doby. Součástí večera bude i autogramiáda autora. Rychnovský deník přináší rozhovor s tímto zajímavým spisovatelem.

Nejedná se o vaši první knihu. Kolik knih jste již napsal?
Co se týče beletrie, tak vlastně jen tři: Smrt panského písaře, Hledání Čtyřokého a Poslední haltýř. Dříve jsem se věnoval regionálním dějinám vznikla tak řada populárně-naučných publikací, jež jsou vždy věnovány konkrétní obci. Skromné monografie v rozsahu 50 až 100 stran mají: Uhřínovice (1987), Černíkovice (1989), Voděrady (1999), Lično (2005) a Hřibiny-Ledská (2009). V roce 2000 se mi podařilo pro sdružení obcí kolem Přepych vydat knížku nazvanou Vyprávění o dřízenské vodě. Kromě toho vyšly čítanky určené pro výuku dějepisu mám na mysli tituly Toulky pravěkem Podorlicka (1989, spolu s Jiřím Militkým) a Výpravy za starými listinami (1990). Úplně první samostatná publikace ovšem spatřila světlo světa už v roce 1984. Nesla název František Martin Pelcl a jeho rodný Rychnov. Tenkrát se v okresním městě konala vědecká konference u příležitosti 250. výročí narození tohoto významného národního buditele. Brožurka mi vynesla mimořádnou dovolenou z vojny a já si na té konferenci připadal v uniformě četaře-absolventa strašlivě důležitý… Tyhle pocity ovšem patří k mládí a normálního člověka naštěstí během let přejdou.

Kniha „ Poslední haltýř" je součástí trilogie. Co Vás vedlo k napsání dalšího historického románu? Co bylo hlavním impulsem?
Sám nevím. Měl jsem pocit, že těm prvním dvěma knížkám chybí ukončení. Impuls? Těžko říct. Někdo renovuje stará auta, jiný člověk maluje obrazy. Ve výčtu bychom mohli dlouho pokračovat. Proč to ti lidé dělají? Prostě je to baví a je jim během té činnosti dobře. To bude asi ono.

Jak dlouho trvalo napsání tézo knihy?
Přibližně rok. V době, kdy vyšlo Hledání Čtyřokého, byla na světě zhruba polovina rukopisu. Někdy v dubnu již text začali číst moji nejbližší přátelé, maminka, potom obě dcery a nakonec manželka. Vychytávala se různá nedopatření. Třeba chybějící nebo špatně napsané uvozovky. Diskuze kolem interpunkce jsou bezva zážitek. Došlo i na větné rozbory… Právě jsem Vám prozradil, jak pracuje redakce stojící za vydáním knížky. Čím více očí rukopis vidí, tím lépe.

Odkud čerpáte inspiraci?
Opravdu nevím. Prostě dostanete nápad. Když člověka kupodivu něco napadne, musí si to okamžitě poznamenat. Třeba uprostřed noci. Tohle tajemství mi kdysi sdělil pan docent Karel Štefek, moudrý člověk a filozof. Učil na katedře historie královéhradecké pedagogické fakulty.

Ve svých románech se opíráte o historická fakta a data. Všechny postavy jsou pravdivé? Vyskytuje se během děje vymyšlený příběh?
Historická beletrie odjakživa staví na vymyšlených příbězích. Vtip je v tom, že autor musí děj věrohodným způsobem zasadit do určité doby a na reálná místa. Významné osobnosti, které v románu vystupují, musí být nejen vykresleny pravdivě, ale je třeba, aby se v dané době skutečně vyskytovaly na popisovaných místech. Jakmile vás čtenář jednou nachytá „na švestkách", už vám nebude věřit. Z postav, které rozehrávají děj Posledního haltýře, je kromě Albrechta z Valdštejna významný pouze jeho regent Gerhard Taxis. Znalci dějin Českého Dubu mi mohou potvrdit, že tamní purkmistr, lazebník a důchodní písař opravdu žili. Beletristické dílo není odbornou prací s číslíčky odkazujícími na poznámky a s obšírným soupisem použitých archivních pramenů a literatury. To je třeba mít na paměti a stále hledat rovnováhu mezi historickými fakty a autorskou fantazií. Kdo se chce o valdštejnské době dovědět o více, má v případě mých literárních pokusů k dispozici uvedení do dobové reality (text nazvaný Historické pozadí), přehled základní literatury a slovníček pojmů. Považuji to za slušnost vůči čtenáři.

Vaše první dva díly se týkají Podorlicka, kde žijete. Děj třetího dílu se přesouvá do Českého ráje. Co bylo hlavním impulzem k tomuto rozhodnutí?
Nejde jen o Český ráj. Centrem děje je Český Dub, příběh čtenáře zavede také na panství Pecka, kde bývaly zlaté doly. Impulz? Ta místa byla součástí obrovského Valdštejnova dominia, jsou nádherná a přitahují mě.

Během naší předchozí konverzace jste se zmínil, že velice rád navštěvujete popisovaná místa ve svých knihách osobně.

Na gymnáziu jsme měli vynikajícího třídního učitele, pana Františka Tesaře, jenž nás zároveň učil ruskému jazyku. K tomu tehdy patřilo, na rozdíl od dnešní hanebné praxe, seznámení s klasickou literaturou. Pan profesor nám vyprávěl o tom, jak Lev Nikolajevič Tolstoj přistupoval ke svému stěžejnímu dílu Vojna a mír. Místa, o nichž chtěl psát, osobně navštívil, a třeba i opakovaně. Proto jsou například pasáže popisující bitvu u Slavkova tak věrohodné. Ta dávná hodina ruštiny se mi vryla do paměti. Snažím se proto postupovat podobně. Co bylo dobré pro velikána světové literatury, musí být přece více než dobré i pro někoho, kdo se pokouší psát na úrovni o mnoho, mnoho pater nižší…

Neuniklo nám, že středeční křest knihy bude zpestřen hudebním vystoupením manželů Tomášových. Žijí nedaleko zříceniny skalního hradu Rotštejn, o němž je v knize řeč. Ovlivnilo Vás setkání s nimi i s místními tamními obyvateli?
Věc se má jinak. Jsou to naši milí příbuzní, pocházejí z Podorlicka. Žijí v Turnově a ve vsi Loučky, na dohled od Rotštejna, si koupili dům, který kompletně přestavěli. Jsou vynikajícími muzikanty a s akcí v Kostelci mi prostě vyšli obětavě vstříc.

Každý spisovatel ve svých dílech odhaluje své nitro, myšlenky a postoje. V jaké míře se s tím můžeme setkat u vás?
Může se každý, kdo něco sepíše považovat za spisovatele? Nevím, i když učím mimo jiné češtinu a ruštinu. Asi to nějak funguje, ale netuším jak. Upřímně řečeno, různí vykladači literárních děl mi šli na nervy už během vysokoškolského studia a tento stav mysli u mne přetrvává. Odhalování nitra, myšlenek a postojů autora zní to hezky, ale na kloudnou odpověď se bohužel nezmůžu…

Bude přímé pokračování trilogie? Na co se mohou čtenáři nyní těšit?
Přímé pokračování v žádném případě nebude. Trilogie je trilogie. Tři knížky a dost. Navíc se celá odehrává v roce 1628 a ten třetím dílem skončil. Momentálně zpracovávám publikaci jedné obce na pomezí rychnovského a ústeckoorlického okresu a mám s tím spoustu starostí. Jeden beletristický pokus plánuji, ale nebudu s ním pospíchat. Zatím mohu jen prozradit, že půjde o historický román, tentokrát bez detektivní zápletky. Doba opět valdštejnská, místa děje rozličná. Hlavní postava reálná, historicky významná, osudů přepestrých, těsně spjatá s Podorlickem. ..

Marta Klimešová