PETR DUJKA, majitel doudlebského zámku

V našem státě máme mnoho ztroskotaných osobností, mnoho rozvrácených rodin, bohužel i mnoho sebevražd a vražd a tím pádem i v mnoha případech i mnoho sirotků. A to zásluhou toho, že jsme zase někde zaspali, že jsme opět, jako i v tomto případě, se neubránili lobby, která prosadila svůj byznys nad etikou života. Tentokrát s pomocí našich zastupitelů, poslanců za mrzký peníz jsme vzali ztečí města, obce, vsi dokonce i ty nejmenší vísky a do nich jsme povolili nainstalování takového počtu automatů, že jsme se během páru let stali těmi nejlepšími a nevětšími – hazardéry. Opět jsme byli papežštější než papež a nyní, když jsme si konečně řekli, že tato cesta správná není, budeme mít hodně práce dostat vše zpátky pod kontrolu, neboť ti, kdo na tomto hazardu nejvíce vydělávali, nejsou ti nemocní posedlí závislostí, ale ti, kterým celá tahle hra patří. A ti nebudou chtít hned tak o svůj zdroj příjmů přijít. Je to problém z kategorie zapeklitých. Zákaz herních strojů mimo kasina určitě nepošle ty „neomotýlkované" do kasin, spíše podpoří kreativitu tzv. notorických hráčů při vymýšlení náhradních řešení nutných k uspokojení jejich vášně. A pokud jde o „boj proti gamblerství" obecně, obávám se, že ten naše současná společnost bohužel prohrává, přesněji řečeno spíše vzdává bez boje, dobrovolným a samovolným odklonem od Desatera a duchovních hodnot směrem k hmotnému blahobytu. Ale třeba ještě není všem dnům konec. Držím nám palce.