Základní musherská výbava je poměrně rozsáhlá. „Základem jsou saně, v tomto případě těžké nákladní. Jejich součástí musí být pevná brzda a dečka na brždění při sjezdu. Každý musher má u sebe i nezbytný nůž, pro případ, když se zamotají psi. Dále zde mám pojistnou šňůru, ke které jsem připoutaný, aby mi v případě pádu ze saní psi neujeli,“ komentoval zkušený závodník vybavenost.

Vak na saních musí být pro podmínky deštenských závodů veliký natolik, aby se tam vešla povinná výbava včetně psa, kdyby došlo k jeho zranění. „Nesmíme zapomenout na kotvu pro ukotvení saní při zastavení. V případě když stojíte a potřebujete jít ke spřežení, je třeba toto kovové zařázení zašlápnout do sněhu a saně tím zajistit. Ve předu saní je pak instalovaný chránící oblouk, který brání tomu, aby sáně nenajely na psy a zranily je,“ pokračoval musher ze severních Čech, který Šediváčkův long navštěvuje pravidelně a považuje ho za nejlepší závody.

Kompletní výsledky Šediváčkova longu naleznete zde (dokument excel).

„Takže na podobné závody je povinná výbava saní a navíc je ještě specifická výbava pro každý závod. To jsou třeba náhradní postroje, botičky pro každého psa v týmu, vařič misky, krmení pro pejsky, stan, spacák, prostě základní věci pro přežití venku. Minimální váha je daná sedm kilogramů na psa, takže většina saní zde vážila mezi padesáti až osmdesáti kilogramy,“ uzavřel krátkou přednášku Roman Habásko, kterému se XIII. ročník Šediváčkova longu obzvláště líbil. „Bylo hodně sněhu a i vzhledem k proměnlivému počasí jsme si zde užili, co jsme mohli,“ dodal.