Jsou to necelé tři roky co se Milena Tarkowská procházela po palubě lodi Costa Concordia. Všechno se jí zdálo úžasné, nablýskané a hlavně – nepotopitelné. „Říkala jsem si, že taková loď nemůže ztroskotat,“ vzpomíná. O to větší šok pro ni byla zpráva o potopení Concordie. Zpočátku tomu nechtěla věřit.

„Říkala jsem si, že je to nesmysl, kachna. Když už jsem ale věděla, že je to pravda, hned mi blesklo hlavou, že to musela být něčí chyba. Pokud by loď plula, tak jak měla, nic by se podle mě nestalo. Všichni se na palubě chovali profesionálně a organizace byla skvělá. Věděla jsem, že to musela být individuální chyba,“ říká Milena Tarkowská.

Už jen to, že kapitán lodi Francesco Schettino, údajně popíjel u baru s cestujícími, je prý dosti zarážející. „Kapitán lodi s celou posádkou včetně kuchařů se s cestujícími seznámí při zahajovacím večírku. Ten se také jmenuje večírek kapitána, ale pak už ho nevidíte. Rozhodně nesedí u baru a nepopíjí s ostatními cestujícími či personálem. Alespoň takto jsem to zažila já,“ říká Tarkowská.

K pobřeží se nepřiblížili

S Costa Concordia absolvovala Milena Tarkowská spolu se svou maminkou naprosto stejný okruh, při němž loď minulý pátek ztroskotala. To, že by ale byli někdy tak blízko pobřeží, vyloučila. „Člověk chce mít těch zážitků co nejvíc, takže hned po večeři spěcháte, abyste se dostala na palubu a mohla si prohlédnout zářící pevninu. Nicméně nikdy jsme nezažili, že bychom při plavbě byli takhle blízko skal. Ostrůvky samozřejmě vidíte, ale jsou strašně daleko,“ tvrdí první Česka, která se v sezoně 2009 na lodi plavila.

Odmítá i to, že by na palubě nastala panika a chaos, který nikdo neřídil. „Personál byl skvěle vyškolený. Všechno organizovaný. Myslím si, že jistá míra chaosu byla způsobena tím, že na lodi nebyl kapitán, který by dával jasné pokyny. A navíc ukočírovat čtyři tisíce lidí, není vůbec jednoduché,“ dodává Tarkowská.

Během týdenní dovolené zažila i jednu menší bouři. Ta se přehnala, když loď projížděla mezi Tuniskem a Malorkou. Kdo si však představuje, že nádobí se sunulo po stolech a alkohol ve sklenkách se nebezpečně nakláněl, je na omylu. „Cítili jste při chůzi, že jdete jakoby do protipohybu. Ale jinak nebylo nic poznat. Ostatně ta loď je vysoká jako několikapodlažní dům. Při zásobování dovnitř najíždějí celé kamiony, takže to ani není možné, aby se nakláněla,“ popisuje Milena Tarkowská.

Důležitý nácvik

Ti co však měli nejdražší kajuty v horních patrech, cítili naklánění lodi přeci jen víc. „My jsme bydleli v podpalubí. To byly kajuty pro ty chudší,“ směje se. pak jí ale rysy trochu ztvrdnou a pokračuje: „Když jsem sledovala, že se Concordia naklonila po ztroskotání na pravobok, uvědomila jsem si, že právě v těch místech jsme měli kajutu. Pokud bychom tam byli, tato část lodi by se automaticky jako první hermeticky uzavřela a ven bychom se asi nedostali,“ říká.

Až teď si i zpětně uvědomuje, že dvouhodinový nácvik evakuace není radno podceňovat. Tehdy jí to ale nepřišlo zas až tak podstatné. „Říkali jsme si, že tady budeme blbnout zbytečně. Ale teď teprve člověk vidí, že to má skutečně smysl. Kdyby se totiž opravdu něco takové stalo, víte kam jít, kde sehnat vestu a jak se zachovat. My bychom tehdy nevěděli nic,“ vzpomíná.

V hlavě se jí vybavil i obraz manželů ze Spojených arabských emirátů, kteří šli na nácvik již oblečeni do záchranných vest. „Ptali se nás jestli jdeme. V tu chvíli nám to přišlo vtipné, ale teď vím, že nejspíš už měli zkušenosti a proto byli natolik zodpovědní,“ dodává Tarkowská.

Luxusní vybavení

Interiér lodi byl plný mramoru, ebenového dřeva, zlata a křišťálu.Když paní Tarkowská poprvé vcházela na palubu, nedokázala si představit, co tam na ni čeká. „Už když jsme přijížděli do přístavu v Barceloně, byl to úžasný pohled. Jak jsme se k lodi blížili, zdála se čím dál tím větší. Dohlédli jsme na dolní paluby, záchranné čluny a první balkonky kajut, ale dál už v té výšce člověk nic neviděl. Jen komín,“ popisuje první pocity Tarkowská.

Neuvěřitelná pro ní byla i obsluha a celý personál. Jen co se spolu se svou maminkou dotkly nohou palubních prken, hned se jich ujal jejich stevard. „Staral se o čtyři a ž pět kajut a pokud bychom cokoliv potřebovali, mohli jsme se obracet na něj. Úklid tady probíhal pětkrát denně. Člověk měl stále uklizeno. Dokonce i kdyby si tam nechal spodní prádlo, bylo by uklizené,“ směje se Tarkowská.

Podobně vše vypadalo u večeře v restauraci. „Opět dostanete přiděleného svého číšníka, který se točí jen kolem vás. Je to úžasné. Neskutečné je i to množství jídla. Připadá vám, že to nikdy nekončí. Navíc kdybyste si nevybrali z denního menu, ani jídelního lístku, můžete si říct kuchaři na co máte chuť a on vám to připraví,“ vypráví Tarkowská.

Žádný problém nebyl ani v komunikaci. „Kohokoliv se bylo možné na cokoliv zeptat. Vybavuji si, že jsme se jednou i ztratili. Při vyloďování v přístavu si totiž musíte pamatovat, z jaké je to paluby. V každém přístavu má loď jiný ponor a vstupuje se různě vysoko. No a my jsme samozřejmě zabloudily až jsme se dostaly do podpalubí. Důstojník se divil co tam děláme, ale s úsměvem nás doprovodil ven,“ popisuje Tarkowská.

Lodní noviny

Právě kvůli dostatku informací ať již o denním programu nebo podstatných věcech o vyloďování, vycházejí lodní noviny. „Ze začátku jsem si říkala, proč bych je měla číst, ale potom jsem přišla na to, že to má smysl. Bylo tam spoustu důležitých informací,“ dodává Češka.

Pokud se zábavy týče, člověk si prý na Concordii připadal jako by procestoval celý svět. Nespočet barů byl vždy laděn podle určité země. „Ale nejenom výzdobou, i personálem či nápoji. Bylo to neskutečné,“ dodává. Kdo si chtěl zaběhat, mohl využít atletický ovál. Na své si přišli vyznavači četby i kultury.

Loď jejíž paluba byla 290 metrů dlouhá skrývala divadlo, kina, kasino, knihovnu, čítárnu, nespočet vířivek a bazénů, barů či restaurací nebo i galerii. „Pobyt samotný není zase až tak drahý, ale musíte počítat s tím, že neodoláte a něco si koupíte. Ale rozhodně to stojí za to. Ani za týden jsme nestihly projít vše. Rozhodně bychom se chtěli ještě na palubu, byť ne stejné lodi, vrátit,“ poznamenal Milena Tarkowská. Za týdenní plavbu po Středozemním moři poznala čtyři země a zastavili v sedmi různých přístavech. Zážitek prý neskutečný…