Tým vědců v čele s Viliamem Vatrtem tady vypočítal tzv. střední hladinu moře. Pomocí ní bude možné sjednotit odlišné výškové systémy, kterých je na světě na dvě stovky.

„Na výpočtech jsme s Milanem Buršou začali pracovat v roce 1993. Práce postupně přibývalo a ukázalo se, že na náročné analýzy sami nestačíme. Proto jsme do týmu přibrali kolegyni Marii Vojtíškovou,“ vzpomíná Vatrt. S výzkumem, který má vést k úspěchu, jsou ovšem spojeny i nákladné cesty na vědecké kongresy. Trojice tedy začala spolupracovat s Akademií věd ČR, která pro cestování zajistila peníze. A po osmnácti letech se konečně zadařilo.

Nadmořskou výšku jednoho místa bylo dosud možné stanovit různě s rozdílem až čtyř metrů podle toho, k hladině kterého moře se výpočet vztahoval. V Česku se například řídíme hladinou Baltského moře. Pokud bude zavedena do praxe jednotná konstanta W0, slovy nazývaná „W nula“, připíšeme českým horským vrcholkům na mapách devatenáct centimetrů navíc.

Tento objev však neznamená jen to, že může zamotat hlavu žákům při hodinách zeměpisu nebo přinést kartografům práci s přetištěním map. „ Skýtá v sobě výhody například pro mezinárodní spolupráci. Pokud se budou všichni řídit stejným systémem, omezí to nedorozumění třeba mezi staviteli nebo piloty letadel, kteří se výškovými body řídí,“ vysvětlil Vatrt.

Stejně jako se jen postupně rýsovaly výsledky práce, přicházel pomalu a postupně i úspěch. Proto teď prý dobrušský badatel nikterak bujaře neoslavuje.
„Je to pro mě samozřejmě veliký osobní úspěch. Konstanta už je zavedena v tabulkách veličin a už se dokonce osvědčila při práci astronomům. Její objev se však nedá patentovat a draze tak zpeněžit. Vždyť si představte, že bychom lidem zakázali používat třeba Newtonovu jednotku, to je nemyslitelné,“ směje se.

Měřítko úspěchu zde místo výdělku představuje spíše uznání jiných vědců podle toho, jak hodně budou s objevem pracovat a citovat jej v odborných článcích. V Česku už se za něj Vatrtovi dostalo ocenění, když mu ministerstvo obrany udělilo medaili za zásluhy.

„Mám o to příjemnější pocit, že se uznání dostalo člověku z tak malého státu, kde není příliš silné vědecké zázemí a práce je tak obtížnější, než by byla například ve Spojených státech,“ zakončil Vatrt, kterému by prý bylo největší odměnou, kdyby měl na výzkumnou práci dostatek času a patřičný klid.

(jar)