„Dobře. Ale jen se tak moc nerozmachuj, neber si tak velký kus a čepel kosy nech jen klouzat po zemi. Nerozpřahuj se s ní jako s motykou,“ uděluje rady mistr kosiště a čepele ostré jako břitva Josef Morávek z Vamberka. A ty rady jsou potřeba. Jako typicky městský člověk znám totiž kosu jen z filmů či stránek knih, kde je nedílnou součástí výbavy Smrtky či Smrťě. Avšak měl jsem tu drzost vmísit se mezi účastníky desátého mistrovství sečení trávy kosou v malebné vesničce Nebeská Rybná na Rychnovsku.

Bez vavřínů, bez ostudy

Jen jsem nevěděl, co od toho očekávat. Už při příjezdu jsem však věděl, že se nakonec hlavní klání musí obejít bez mé přítomnosti. Při pohledu na skupinku mužů a žen v „sekáčských“ krojích jsem si totiž uvědomil, že bych mezi ně svým městským oblečením asi jen těžko zapadl, a s povděkem jsem přijal nabídku pořadatele klání Josefa Jehličky, abych si jako sečební panic vyzkoušel tuto činnost jen nanečisto mimo soutěž.

K tomuto účelu mi nakonec nepřidělil jen kosu, ale i mistra ostré kosící čepele Josefa Morávka. A byl to trpělivý učitel. Bez pohlavků a plácání po mých neohrabaných rukou mi hned dává dobré rady, jak se k dílu postavit: „ „Pevně se postav, dej nohy od sebe, napřim se a při manipulaci s kosou používej jen trup. Možná tě budou bolet za chvilku záda, ale na to si zvykneš. Kosení je vlastně taková posilovna v přírodě,“ radí mi zkušený sekáč a pozoruje mé první dotyky s povyrostlou trávou.

Po první pokusech zkrotit nevinný pažit přichází „motyková“ rada. Ta zabírá a stébla trávy padají poslušně k zemi – a začínají mě bolet záda. Postupuji – dva desetimetrové řádky mám hotové asi za pět minut (za tu dobu mají soutěžící pokoseno 100 metrů čtverečných). Mezi svistem čepele po trávníku se svého učitele ptám, jaký, kromě bolestivého poznání, má vlastně sekání v době sekaček význam. „Je to šetrnější pro trávník. A navíc není tak náročné na provoz. Nemusíš hledat elektriku či benzinovou pumpu. Stačí kosu „přelíznout“ brouskem a sekáš,“ vysvětluje mi muž, který nakonec i pro moje krkolomné lopocení našel slova uznání: „Vidíš, že ti to jde. Když budeš pilně trénovat, můžeš příští rok naskočit do soutěže:“ A já přemýšlím, kde v Hradci najdu vhodnou plochu na trénování. Zároveň však upozorňuji své kamarády a známé, že otročení na jejich travnatých pozemcích není trénink. Nicméně uznávám, že kosení je dobrá posilovna, a navíc pod širým nebem.