V oblasti módy se pohybuje více než čtyřicet let. Je velice pracovitá a mimořádně úspěšná, stále plná energie a obrovské invence. Střídavě žije a tvoří v Bejrútu i v Praze, obléká perské princezny, manželky arabských šejků, první dámy a zakázky neubývají. Velice si rozumí se sklem a dalšími materiály. Blanka Matragi je nositelkou Evropské ceny za uměleckou a kulturní činnost, Mezinárodní ceny Salvadora Dalího i Františka Kupky, má za sebou velkolepé módní show, dvě autobiografické knihy, na stálé výstavě na prestižní pražské adrese představuje průřez bohatou tvorbou. Přesto všechno neváhala kývnout na talk show v malém městě pod Orlickými horami.

Ve středu 8. listopadu nadchla zcela zaplněné hlediště ve společenském centru v Dobrušce. Autogramiáda, jež následovala a trvala téměř hodinu, byla pro mnohé ženy umocněním zážitku a třešničkou na dortu ze setkání s ikonou módního návrhářství.

Strávila jste den ve městě mládí malíře Františka Kupky, jehož kubistickými obrazy jste se nechala inspirovat. Co především na něm obdivujete?

Velice si vážím jeho ceny, kterou jsem dostala za grafický projev v oděvní tvorbě. František Kupka se dokázal oprostit od klasické malby a byl úžasně nadčasový. V jeho abstraktních kompozicích, které jsou nevyčerpatelné, se nechá nalézt jednak právě ta kompozice, jednak barevná kombinace. Měl úžasné myšlení při použití geometrie, při vyjádření hloubky nekonečna světa. Obdivuji jeho kosmický svět, vyjádření nekonečna a středobodu, který se vlastně hodí i na ženu, protože bez ženy by svět nepokračoval.

Vytvořila jsem kolekci, kterou jsem mu vzdala hold - na jedny šaty jsem použila například motiv z obrazu Dvoubarevná fuga. Souvislost s tím, že jsem mohla Františka Kupku oslavit na zemských šatech, je pro mě hodně nosná.

Dá se říci, že tvoříte už pro třetí generaci. Jsou rodiny, kde se styl Matragi takzvaně dědí?

Velice si považuji toho, pokud jsou šaty objednány na zakázku a jedná se například o velké svatební nebo zásnubní šaty, že to ženy ocení. Je pro mě úžasné, že se takové šaty i dědí. Jsou schovávány a mám zprávy, že v jednom paláci v Abu Dhabí v Perském zálivu si šaty oblékla jako své zásnubní i vnučka. Je úžasné, že jsou tyto šaty tak nadčasové, že si je po čtyřiceti letech považuje i mladá generace.

Váš model si oblékla i naše současná první dáma. Jak se vám s Evou Pavlovou spolupracovalo?

Paní Eva je milá a velice noblesní žena. Má ráda módu, má ráda umění. Přišla za mnou do Obecního domu v Praze a vybrala si docela jednoduché šaty na mnoho použití, ne tak specificky náročné. Nedělali jsme jí je na objednávku, vybrala si z mé kolekce, kterou prezentuji i na svém e-shopu. Asi tím motivovala mnoho žen, protože si je pak hodně objednávaly.

Svoji tvorbu vystavujete v Praze. Co všech může návštěvník v Obecním domě vidět?

S radostí každého zvu na retrospektivní výstavu mé celoživotní tvorby, která bude pokračovat po celý příští rok. Myslím, že si tam přijde každý na své. Nejenom žáci škol, které motivuji, což je pro mě obrovská satisfakce. Předávám výstavou něco, co tady v Čechách neexistuje.

Povýšila jsem módu, šaty na tu nejvyšší formu vysoké krejčoviny, kdy je vidět dokonalé řemeslo, povýšené o výšivku a šperkařinu. Lidé tam zároveň vidí ve velkém detailu, jak jsou šaty vlastně zpracovány, vystaven je i rám, na kterém maluji na šatech. Velkou oblibu mají komentované prohlídky, kdy návštěvníky osobně provázím výstavou a vyprávím příběhy, protože každé šaty mají svůj příběh.

Prozradíte, co vás čeká v roce 2024?

Mám velice zajímavé zakázky, svatby. Dostávám výzvy, zda bych dělala i menší módní přehlídky. Osobně mám ráda velké show, které jsem připravovala při výročích mé tvorby. Bohužel v této době, kdy v Libanonu není klid, není možnost takovou kolekci vytvořit, je to náročné i z bezpečnostního důvodu. Proto jsme teď s manželem v Česku a uvidíme, jak se situace vyvine. Mám také objednávky na velké skleněné objekty do jednoho historického zámku a na to se těším. Práce se sklem mě velice naplňuje a velice ráda si k ní od oděvů odskočím.

Na závěr dodejme, že s Dobruškou Blanku Matragi pomyslně pojí nejen obdiv k Františku Kupkovi, ale také začátek 60. let minulého století, kdy se zde učil česky a studoval její manžel Makram.