V současnosti je tu 31 dětí celé palety národností, jsou tu děti z Ukrajiny, Ruska, Kyrgyzstánu, Konga, Iráku, Běloruska, Kazachstánu, zvláštní skupinu tvoří děti bez státní příslušnosti.

Děti nemohou být přijaty do třídy okamžitě, nejprve navštěvují tzv. vyrovnávací či přípravnou třídu přímo v táboře po dobu dvou až čtyř měsíců. Následně jsou děti umístěny do tříd, nikdy ne víc než tři děti v ročníku kvůli riziku vzniku komunity, která by tak zůstala bez motivace učit se česky. „Jde o děti často mimořádně inteligentní, nebo rozhodně srovnatelné s našimi,“ prohlašuje ředitel školy Hynek Martinek.

Rodiče z azylového zařízení výborně spolupracují, když jsou pozváni na nějakou školní akci, projevují obrovskou hrdost na své děti, které mají často za sebou traumatické zážitky ze svých vlastí.

V kolektivu ostatních se děti azylantů cítí výborně. Učitelka Božena Kuncová má mezi svými prvňáčky tři z nich, Asmu, Morada a Aliho z Kazachstánu a Čečenska. Děti se mezi sebou naprosto bez zábran přátelí, kulturně náboženský střet však nastává při výuce některých předmětů.

Asma jakožto muslimka například kvůli pravidlům své víry nesmí zpívat, takže se může věnovat jen rytmizaci a vytleskávání, některé děti jsou proto osvobozeny z hudební výchovy.

Problém je také ve výtvarné výchově, je zakázáno znázorňovat cokoliv živého. „Oni třeba můžou nakreslit sněhuláka, ale už mu nemůžou nakreslit oči,“ popisuje Kuncová, „Snažíme se to řešit nějakými upravenými úkoly.“

Pro ortodoxní věřící je rovněž nepřípustný plavecký výcvik, kdy jsou dívky smíšené s chlapci, nebo fotografování. „Vycházíme dětem i rodičům v rámci jejich vyznání vstříc, ale rovněž se snažíme, aby si uvědomili, že je třeba se v hostitelské zemi přizpůsobit,“ vysvětluje zástupce ředitele Jiří Němec.

Iva Růžičková