Jiří Mach,
vedoucí muzea v Dobrušce:

Česká republika je malá a poměrně velmi hustě zalidněná země. Jedna vesnice zde téměř navazuje na druhou, takže je velmi obtížné vybudovat všude potřebné obchvaty. Stejně tak není možné, aby všechna křížení železničních tratí a silnic byla mimoúrovňová, což by vyloučilo současná rizika.
Nedá se nic dělat, železniční přejezdy byly, jsou a zřejmě i budou. V každém případě by měly být zabezpečeny alespoň světelnou signalizací.
Přejezd, který není ničím takovým zajištěn, je opravdu krajně nebezpečný. Nebezpečnost těch, které zajištěny jsou, spočívá téměř výhradně v účastnících silniční dopravy. Tím míním nejen automobilisty a motorkáře, ale i cyklisty a chodce.
S téměř železnou jistotou informuje pan Železný a další moderátoři zpráv o dalších a dalších neštěstích na přejezdech. Následky bývají takřka bez výjimky tragické.

Problém není v malém zabezpečení železničních přejezdů, ale v nekázni účastníků dopravy.
Silniční piráti bezdůvodně spěchající za něčím, co může klidně počkat, jsou pravidelným jevem.
Proč by jejich chování na železničních přejezdech mělo být jiné? Je zajímavé, že v zahraničí, zejména v eurozóně, kde jsou pokuty pro průměrného českého občana téměř likvidační, jsou mnohem ukázněnější.
Výše pokut však není řešením. Nejcitelněji postihne tato individua (volil jsem záměrně slušný výraz, i když se nabízí mnoho jiných) odebrání řidičského průkazu. Na určitý čas, a když to nepomůže, tak i navždy. Silnice a slušní řidiči na nich by si jen oddechli, bezpečnost by se pronikavě zvýšila a počet nehod neméně pronikavě klesl.

K poslední části otázky: já osobně, díky Bohu, žádnou takovou negativní zkušenost nemám. Mezi Dobruškou a Opočnem vlaky teď téměř nejezdí a jinde si dávám pozor. Nic to nestojí, jen minimum respektu před zákony a pravidly, která určují chování na silnicích. Myslím, že se to v každém případě vyplatí.