Koně rovněž často mohou trpět dýchavičností, odborně zvanou chronická obstrukční plicní nemoc. Tato choroba se velmi podobá astmatu u lidí.
Dýchavičnost koní je běžnější v zemích s chladnějším podnebím, kde jsou koně přes zimu ve stájích a seno je častěji plesnivé. Většina dýchavičných koní je alergická právě na tyto plísně i na jiné alergeny, například pyly, různé chemikálie, mikroby a různé složky krmení.

Onemocnění se většinou vyskytuje až u dospělých koní (obvykle nad 7 let věku), kteří jsou přes zimu chováni ve stájích. Zřídka se vyskytuje v teplém a suchém podnebí, kde jsou koně po celý rok ve venkovním výběhu. Existuje i určitá dědičná vloha k tomuto onemocnění.

Nemocný kůň obvykle musí vyvinout velké úsilí, aby vydechl z plic všechen vzduch, a při tom je slyšet hvízdání a sípání. Jeho průdušky jsou totiž zúžené a vzduch je v nich zadržován. Dalšími příznaky jsou také kašel, hubnutí, únava a zhoršená schopnost zvládat námahu. Někdy mají postižení koně i rýmu, zejména po fyzické zátěži. Při delším trvání nemoci je patrné zesílení břišních svalů způsobené zvýšeným úsilím při výdechu (tzv. dušná čára).

Alergizující částečky jako bakterie, spory plísní, součásti krmení, exkrementy a pylová zrna se při krmení víří a dostávají do vzduchu v podobě aerosolu. Kůň jej vdechuje a částečky se usazují v průduškách a působí tam zánět.

Prevence je do určité míry možná při dodržení určitých zásad zdravého chovu. Největší důraz je kladen na úpravu prostředí vedoucí k maximálnímu omezení prachu a plísní. Nejlépe je chovat koně co nejvíce ve venkovním výběhu. Pokud to není možné, je nutné omezit prašnost a riziko růstu plísní. Koni se musí podestýlat řezaným papírem nebo gumou, je třeba ho krmit granulemi, senem jen omezeně. Při uklízení je třeba koně odvést pryč ze stáje, dobře větrat. Pokud tato opatření nestačí, je nutné podat léky.
Zdroj:
Pylová služba ČIPA (zr)