O co se jedná a jak je v tom Eva úspěšná přináší následující rozhovor.

Termín „agility" asi většina lidí jako název pro sport ještě neslyšela. Mohla byste přiblížit, o co přesně jde?
Agility je druh sportu se psy, v podstatě se jedná o obdobu koňského parkuru. Psi musí v týmu s jejich cvičitelem absolvovat trať s překážkami. Cílem je doběhnout v co nejkratším čase a s co nejmenším počtem chyb. Pejsci se dělí na tři kategorie podle velikosti – small, medium a large. Pravidla jsou v každé z nich stejná, liší se pouze tratě.

Jak dlouhou dobu už se agility věnujete?
Bude to už 12 let, co jsem poprvé byla se psem na cvičišti. Dovedl mě tam tehdy kamarád a ze začátku jsem se k tomu moc neměla. Ale později jsem kouzlu „cvičáku" propadla a vydrželo mi to až dodnes, i přesto, že jsem s tím chtěla na začátku několikrát seknout.

Není žádným tajemstvím, že v tomto sportu Českou republiku reprezentujete. Jak je na tom u nás agility s popularitou?
Za poslední roky popularita rozhodně vzrostla. Když jsem začínala, agility bylo úplně jinde než je dnes. Postupem času se to ale začalo zvedat a počet lidí stále roste. Výrazný posun proběhl i v technice psů a obtížnosti tratí, to je nesrovnatelné.

Jak si vůbec Češi vedou ve světové konkurenci?
Řekla bych, že ostudu rozhodně neděláme. Bohužel v Česku se zatím agility netěší takové popularitě, abychom byli schopni konkurovat těm nejlepším zemím, jako je třeba Finsko. Tam je to na úplně jiné úrovni, o pejscích se tam točí reportáže do televize, celý sport je tam na stejné úrovni jako třeba u nás lehká atletika. Když ale zvážím naše zázemí tady, myslím že se umísťujeme docela slušně.

Je u agility důležité například plemeno psa nebo jeho povaha?
Určitě, vybírají se především ti menší hbitější pejsci, a to i v kategorii large. Já sama mám border kolie, často jsou k vidění ale i teriéři nebo pudli. Naopak se pro agility příliš nedoporučují větší psi , jako jsou například dogy. Pokud je ale vůle, každého psa lze správně vycvičit.

Když chce někdo s agility začít, potřebuje na to kromě vycvičeného psa ještě nějaké speciální vybavení?
To je právě jedna z výhod tohoto sportu. Nepotřebuje v podstatě nic, cvičit se dá se psem v podstatě všude. Žádný cvičitel se ale neobejde bez pořádné dávky trpělivosti (smích).

Zmiňovali jsme, že reprezentujete Českou republiku. Jaké jsou vaše největší dosavadní úspěchy?
Již od roku 2011 se pravidelně kvalifikuji jak na mistrovství světa, tak Evropy. Pořádají se dva typy soutěží, jedny pouze pro psy s průkazem původu, druhé pro jakékoliv psy, kam jezdím já. Velký úspěch na mistrovstvích světa i Evropy je už jen účast v samotném finále.

Na posledním závodě startovalo asi 380 psů, přičemž do finále postupovalo pouze nejlepších 60. Nejlepší umístění na mezinárodní scéně jsem zaznamenala v roce 2011 na mistrovství světa IMCA 
v Nizozemsku, kde jsem v celkovém součtu skončila na čtvrtém místě. Minulý rok 
se konalo mistrovství světa 
v Maďarsku, kde jsme v soutěži družstev vybojovali titul 
vicemistrů světa.

Jak taková soutěž družstev probíhá?
Jde tam především o celkový součet časů v jednotlivých družstvech. Každé z nich má čtyři týmy, tedy dvojice cvičitel a pes. Týmy vybíhají na trať jednotlivě, posléze se pak sčítají časy. Začíná se ale objevovat i nový formát, který byl na posledním mistrovství Evropy. V každém rohu parkuru je připraven jeden pes a okamžitě, když předchozí přeskakuje poslední překážku, vybíhá další. Takové závody jsou divácky atraktivnější.

Jaké nejbližší závody máte v nejbližší době v plánu?
Na začátek září jsem měla naplánované mistrovství světa v Itálii. Mám ale momentálně nadvakrát zlomený kotník a nohu na dalších pár týdnů v sádře, takže to bohužel padá. Potom ale následuje mistrovství republiky v Liberci, které bych rozhodně chtěla stihnout.

Kromě závodění se věnujete
i práci v psí škole Rarášek. 
Co přesně tam děláte?
Každou neděli mám trénink agility, kde ukazuji lidem, jak správně psy cvičit. Je o to docela slušný zájem.

Jakou radu dáváte lidem začínajícím s agility?
Především je důležité nemít od začátku přehnané ambice a nechtít od psa nemožné. Pak už se jen obrnit trpělivostí a výsledky se dostaví. Než člověk psa vycvičí, trvá to většinou tak dva roky.

Martin Vašina