Na tyto dva dny si pro nás naše třídní učitelka Marie Čtvrtečková a výchovná poradkyně Pavlína Školníková připravily spoustu zábavných her na seznámení, kterými jsme strávili čtvrteční dopoledne.

Po obědě následoval malý výlet k altánku, kde jsme se dozvěděli pravidla k naší odpolední hře, kterou jsme hráli  po cestě k hotelu Studánka. Na hře se perfektně ukázalo, kdo umí hrát fér a komu to ještě moc nejde.

Večeře ve sborovně? Žádný problém

Když jsme šli zpátky, stavili jsme se ještě v Penny, kde jsme si mohli něco koupit. Po návratu do školy si každý vybral svoje útulné místečko na spaní v učebně DOV. Pak jsme se přesunuli večeřet na místo, kam se jen tak nějaký student nedostane – do sborovny. Poté, co jsme si ve sborovně vypili čaj a snědli výbornou bagetu s nugetkami, jsme se šli dívat na film a těšili se na noční hru.

Nastala tma a paní učitelky nám sdělily, že princip noční hry spočívá v tom -odpovědět správně na co nejvíce otázek napsaných na lístečcích, které jsou nalepené na dveřích učeben po celé škole.

Nečekaný budíček přišel dřív

A tak jsme se vydali jako lupiči pomalu ve tmě, slyšící jen odbíjení hodin, s baterkou a plánkem v ruce, hledat otázky. Potom, když se všichni zdraví a živí vrátili, pustil se druhý film a ten už byl opravdu „ na dobrou noc". Ráno vysvitlo sluníčko , ale místo kohouta zazvonil budík,který si někdo z nás zapomněl vypnout, takže místo v 7 hodin, jsme vstávali asi v 6:20 hod.

Bystrost, hbitost 
a týmová práce

Po nepříjemném probuzení  na nás ale čekala příjemná snídaně – nugátová kobliha a čaj. Snídani jsme měli za sebou, a proto jsme se vypravili ven, kde jsme si nejen vyzkoušeli týmovou práci, ale i spoustu her na bystrost, rychlost atd. Když jsme se vrátili do školy, museli jsme se bohužel rozloučit a jít domů.
Myslím si, že paním učitelkám patří velký dík, protože jsme se nejen více seznámili, ale taky jsme si užili spoustu legrace a určitě na tyto dva dny v dobrém budeme ještě dlouho vzpomínat.   Tereza Dýčková  1.A8

ADAPTAČNÍ KURZ 1.A4 A 1.B4

Během prvního školního měsíce jsme se celá třída jeli seznamovat do Orlických hor na Jedlovou, kde s námi byli také žáci z 1.B4. Trávili jsme tam tři dny a dvě noci, které jsme si naplno užili. Společně s námi se celého kurzu zúčastnilo i pět učitelů školy – V. Čiháková, O. Ešnerová, M. Marková, P. Školníková a F. Štěpánek.

Ve středu ráno jsme se sešli před budovou gymnázia a jelo se. Už cestou v autobuse panovala dobrá nálada a bylo vidět, že jsou všichni zvědaví na to, co nás všechny následující dny čeká. Po příjezdu na Deštnou jsme byli rozděleni do chat / Verner, Kristýna/ a do pokojů,  poté jsme měli čas se ubytovat.
Následně  jsme se sešli všichni ve společenské místnosti, kde jsme se dozvěděli program kurzu a jeho hlavní zaměření.

Chtělo to dobrého pamatováka

Nejprve jsme hráli seznamovací hry, jejichž cílem bylo nejen naučit se křestní jména spolužáků, ale zároveň se o nich něco zajímavého dozvědět. Většinu her jsme potom byli rozházeni do skupin i s druhou třídou, abychom se poznali všichni, společně jsme zkoušeli různé aktivity zaměřené na přesnost, bystrost, postřeh.

Po každém obědě naše plná bříška potřebovala oddych, a tak jsme měli polední klid, který se  klidem asi jen nazýval, protože jsme tento volný čas trávili po svém. Když volná zábava skončila, chodili jsme vždy ven – buď jsme sportovali, nebo jsme hráli hry zaměřené na psychickou odolnou a pevnou vůli. Po večeři jsme byli  ve společenské místnosti, v níž  jsme kreslili, vymýšleli odpovědi na zapeklité otázky, různě se bavili a diskutovali.

Nechyběla noční hra s příběhem

Jeden večer jsme měli noční hru, ve které jsme byli rozděleni do oddílů a běhali k lesu číst papír s příběhem  a přepisovali text, jenž jsme si měli zapamatovat. Přijeli se za námi podívat i někteří další učitelé z gymnázia a společně jsme zpívali  písničky.

Celé dny jsme se rozhodně neflákali, ale každý z nás vydal svoje největší síly, když nás paní profesorky vážně přesvědčily o tom, že pochod na Velkou Deštnou není vtip, a  nám nezbylo nic jiného než opravdu jít.

Můžu vám říct, že to byl pro většinu z nás celoživotní úspěch. Každý den před snídaní byla rozcvička, kterou všichni opravdu zbožňovali.

Tři dny utekly 
příliš rychle

Tři dny nám utekly jako voda a byl tu den odjezdu. Nezbývalo nic jiného než vytvořit společná trička, zhodnotit kurz, pečlivě se sbalit a hurá domů.
A jak hodnotím adaptační kurz? Byly to příjemné dny smíchu a poznání nových spolužáků, s kterými budeme trávit další čtyři roky, jež budeme muset společně zvládnout.

Určitě budeme dobrá parta a adaptační kurz tomu jen napomohl.   Kristýna Krištufová, 1.A4