Práce krajkářek si přišlo prohlédnout několik tisíc lidí. Kromě mezinárodní výstavy zhlédli návštěvníci také módní přehlídku, nechyběly ukázky paličkování a přehlídka šperků a módních doplňků. Krajkářská škola připravila expozici Kouzla krajky, na radnici bylo možné si zblízka prohlédnout novou kolekci deseti textilních výtvarnic s názvem Zašitá krása v krajce, v areálu podniku Vamberecká krajka byl k vidění Kouzelný krajkový svět ženy a Krajkové kouzlo a sklo.

Anna Valdekerová přijela až ze Slovenska, z Nová Dubnice. Na otázku, jak dlouho se krajkou zabývá odpověděla: „Paličkuji už víc než dvacet let, máme klub v Nové Dubnici a věnujeme se hlavně regionálnímu slovenskému krajkářství, které je velmi pestré a pokrývá 17 různých oblastí. Jsou barevné, protože jsou dělané ke krojům, kterým se přizpůsobovaly. Přitom je zajímavé, že krajka neměla původně ozdobný charakter, ale ochranný. Nejdřív krajky nosili hlavně šlechtické rody, pak měšťané. Řemeslníci byli chudí a neměli peníze na drahý materiál, tak začali dělat krajky z konopí, kopřiv, z vlny, z toho, co se pěstovalo a přizpůsobilo se to barevně výšivce. Základem byly barvy žlutá, modrá, zelená, červená, barvily se přírodními barvivy. My se snažíme krajkářství uchovat a dál rozvíjet, máme to moc rádi.“

Krajkářství má ve Vamberku čtyřsetletou historii a bohatou tradici. Počátky sahají až do roku 1627, kdy zdejší panství získal císařský generál Kašpar z Grambu, jehož manželka Belgičanka Magdaléna, původem z Flander zavedla mezi místními paličkování jako robotní povinnost. Místní ženy se tak naučily paličkovat mnohopárové krajky z flanderského a bruselského hedvábí, což bylo technicky i řemeslně velmi náročné. Výtvory krajkářek se zdobila hlavně šlechta. V 19. století se krajkami začaly zdobit i lidové kroje. Do Vamberka přijížděli takzvaní faktoři, kteří krajky vykupovali a vozili na Moravu, do Slezska a Uher. V roce 1889 byla ve Vamberku otevřena První česká odborná škola krajkářská. Dodnes zde funguje jako organizační složka města Krajkářská škola Vamberk.

„V tomto školním roce jsme měli 83 dospělých a 51 dětí. Vedeme zájmové kurzy a máme smlouvu s Vyšší odbornou a Střední uměleckou škola textilních řemesel v Praze, a můžeme vydat osvědčení že jsme vychovali profesionální krajkářku,“ řekla pedagožka Krajkářské školy Miroslava Šustrová. A dodala, že ve Vamberku se paličkování se dědilo z generace na generaci. V dřívějších dobách pravděpodobně paličkovali i muži, když nebyla za zimních měsíců práce na poli, aby přispěli k obživě. Vymýšlely se nové vzory, každá krajkářka měl svůj typ, takže existovalo 330 druhů krajek. Názvy se jim dávaly, podle toho, co připomínaly - srdíčková, jetýlková, hrušková, nebo podle hustoty sítě - fajnové krajky, žabové, šantaláše, i podle ceny půzlatkové, grošové…

„My umíme tady ve Vamberku udělat východní páskové krajky, polské, italské, španělské… i západní, mnohopárové, složité. Já se tomu věnuji už 41 let, uchvátilo mě to a je to pro mě láska na celý život,“ doplnila Miroslava Šustrová.