Yellowstone je úchvatný i nebezpečný. Titán pod ním může rozpoutat apokalypsu

Divočina, jezera, kaňony, řeky, pohoří, gejzíry. Yellowstone, druhý nejstarší národní park na světě, láká svými krásami návštěvníky už 150 let. Je ovšem "domovem" nejen zřejmě nejznámějšího gejzíru na světě - Old Faithful - ale také něčeho mnohem nebezpečnějšího. Pod Yellowstonem totiž dříme stejnojmenný nebezpečný obr - největší supervulkán na kontinentu.

Nejdepresivnější město světa. Černobyl je oproti němu skoro ráj na zemi

Od prohlášení unikátního místa národním parkem uplynulo 150 let právě letos na jaře. „V roce 1872 tehdejší prezident USA Ulysses S. Grant podepsal zákon, kterým park zřídil. Tahy hrotu svého pera založil nejstarší národní park v Americe,“ píše CNN.

Yellowstone se rozkládá ve třech amerických státech. „Ze šestadevadesáti procent leží ve Wyomingu, ze tří v Montaně a jedno jeho procento se nachází v Idahu,“ zmiňuje CNN. Ovšem bez ohledu na to, ve kterém státu se návštěvník právě nachází, každý metr čtvereční Yellowstone mu nabízí jedinečné scenérie a zajímavosti, z nichž mnohé nejsou k vidění v žádném jiném koutě planety.

Disneyland pro milovníky přírody

Dopustit na Yellowstone nedají nejen návštěvníci, ale i jeho zaměstnanci. Mezi ně patří také Beth Prattová, která v parku pracovala několik let. „Yellowstone je nádherný. Žádný popis, který dokážu vytvořit, jej nedokáže spravedlivě přiblížit. Je okouzlující, plný přírodních divů. Všude kolem divoká zvěř. Je to Disneyland pro milovníky přírody,“ zapsala si Prattová do svého deníku v roce 1991, když v národním parku byla ještě jako turistka.

Lidé Yellowstone obdivovali dříve, než se myslelo - byť jej bělošské výpravy začaly postupně objevovat právě až v devatenáctém století a krátce na to byl označen za národní park, domorodí Američané v něm sídlili už dávno předtím. „Některé ze stezek, po kterých se mohou procházet nynější návštěvníci, jsou považovány za pozůstatky koridorů domorodců a jejich vznik se datuje do doby před zhruba dvanácti tisíci let, tedy z konce poslední doby ledové,“ upozorňuje americká vládní agentura US Geological Survey.

Dnešní národní park pro domorodce představoval území blahobytu. „Lovili zde, rybařili, sbírali rostliny, těžili obsidián (přírodní vulkanické sklo, pozn. red.),“ nastiňuje web National Park Service, správy Yellowstone.

OBRAZEM: Zázrak skrytý kousek za hranicemi. „Polské Maledivy“ vyrazí dech

Jenže domorodé kmeny, původní obyvatele Severní Ameriky, k místu přitahovalo ještě něco jiného. To, co fascinuje i dnešní návštěvníky. „Geotermální bohatství parku sloužilo i pro ceremoniální a léčebné účely,“ připomíná web US Geological Survey.

Všemu byl ovšem konec se založením národního parku. Zatímco nyní je prezidentské nařízení oslavováno jako významný milník, který zpřístupnil oblast turistům, pro původní obyvatele Yellowstonu znamenalo rozhodnutí konec. Správu nad parkem v prvních letech vykonávali vojáci. „Plukovník P. W. Norris byl odhodlán domorodé obyvatele z nově zřízeného parku odstranit, protože byl přesvědčen, že budou zastrašovat turisty. Začaly se šířit zvěsti, že domorodé kmeny se gejzírů a horkých pramenů v Yellowstone bojí. Mnoho jejich členů také zemřelo na neštovice, a pár zbývajících bylo po několika letech přesídleno do rezervace Wind River zřízené jihovýchodně od území parku,“ konstatuje web US Geological Survey.

Vyhnání domorodých obyvatel z Yellowstone ovšem nepředstavuje nejtemnější kapitolu minulosti jedinečného území. Ta se datuje do doby mnohem dřívější. Pod dechberoucím povrchem Yellowstone totiž "dříme" monstrum, před kterým by se lidstvo mělo mít na pozoru. 

Nové Pompeje

To, že Yellowstone se pyšní největší koncentrací gejzírů a horkých pramenů na světě (jde o stovky), že návštěvníci mohou pozorovat nádherná jezera překvapivě azurové barvy, z nichž stoupá k nebi pára, je dáno tím, že se národní park leží na největším supervulkánu na světě. Pokud by Yellowstone někdy vybuchnul, pro Ameriku by to znamenalo katastrofu. A nejen pro ni, důsledky takové erupce by pocítil celý svět.

Pro vědce je dosud velkou záhadou. Neví se totiž, jak přesně vznikl, ani kdy opět udeří. Jasné je jen to, že jednoho dne opět exploduje. A odborníkům se už na základě matematických modelů alespoň povedlo nastínit, co výbuch spícího obra způsobí.

Americká vládní organizace US Geological Survey uvedla, že pyroklastický proud z výbuchu by zcela zaplavil státy nejblíže národnímu parku a zbytek Spojených států by pokryl sopečný popel. Ze Spojených států by se tak mohly stát novodobé Pompeje. „Jeden z modelů ukazuje, že spad z erupce by mohl zasáhnout tři čtvrtiny USA. V okruhu do tisíc kilometrů od výbuchu by mohlo zemřít devadesát procent lidí. Velké množství obyvatel by ale zemřelo v celé zemi - vdechovaný sopečný popel totiž tvoří v lidských plicích směs podobnou cementu,“ nastiňuje BBC.

Umíraly by také rostliny a zvířata. Navíc by se zřítily mnohé budovy. „I třiceti centimetrová vrstva sopečného popela stačí k tomu, aby stavby zkolabovala,“ píše BBC.

Nejděsivější silnice světa: Přestávají na nich dýchat i nejotrlejší řidiči

Třeba Evropa by se sice tak masivnímu dopadu sopečného popela vyhla, erupce supervulkánu Yellowstone by ovšem změnila život i v ní. „Změnilo by se globální klima,“ upozorňuje US Geological Survey. Taková změna - výrazný pokles teploty - by znamenala vyhynutí mnoha rostlin druhů a živočichů. Šlo by o opravdovou apokalypsu - mezi přeživšími lidmi by nastal chaos a zcela určitě také boj o potraviny.

Svou sílu supervulkán ukázal v minulosti už několikrát. Současná kaldera byla formována při třech nejzásadnějších a největších erupcích. „Odehrály se v rozmezí období před 2,1 miliony let až 640 000 lety. Tehdy pokrývaly drobné částečky sopečného popela velkou část západní poloviny Severní Ameriky. Vítr roznášel sirný aerosol a nejlehčí částice popela po celé planetě. Výbuch pravděpodobně způsobil výrazný pokles teplot po celé zeměkouli,“ konstatuje web US Geological Survey.

Byť je podle vědců nemožné další erupci supervulkánu předejít a je nemožné stanovit přesný termín, kdy k ní dojde, situace zatím naznačuje, že se odehraje až za několik tisíc let.

Potkat grizzlyho

Podle všeho si tak návštěvníci oblíbeného a dobře přístupného národního parku mohou nadále vychutnávat jeho krásy zatím v klidu. Yellowstone kromě jezer (největší je Yellowstonské jezero), vodopádů či gejzírů nabízí i blízká setkání s divokou zvěří. V národním parku žijí stáda bizonů, orli bělohlaví, losi či medvědi grizzly. A zahlédnout divoké zvíře není tak těžké, jak by se mohlo zdát. „Jednou jsem za jediný den viděla devět medvědů grizzly. Při jiné příležitosti se kolem mě, než jsem stačila sníst oběd, motalo stádo asi čtyřiceti ovcí tlustorohých. Yellowstone nabízí taková setkání s divokou zvěří, jako žádné jiné místo v naší zemi,“ nastínila pro CNN Američanka Prattová.

Při pohybu v národním parku si ovšem lidé musí dát dobrý pozor na to, kudy chodí - a rozhodně neuhýbat do míst, která jsou označena jako nepřístupná. Supervulkán, který vytvořil kalderu, v jejímž srdci se nachází Yellowstonské jezero, totiž možná zatím nevybuchne, dává o sobě ale vědět tím, že v některých místech parku je aktivní sopečná činnost.

Peklo v Yellowstone

V národním parku Yellowstone rovněž kvůli vysokým teplotám často hoří. Velkou část požárů (ty, které vznikly přirozeně, například úderem blesku) správa parku nelikviduje - nechá je, aby postupně zanikly do ztracena. Největší požár, respektive nejničivější série požárů, se v Yellowstone odehrála v roce 1988 a stopy po ní lze najít v parku dodnes.

Peklo začalo v létě 1988. „V červnu 1988 po vyhodnocení a konzultaci s odborníky nechala správa parku hořet osmnáct požárů způsobených úderem blesku. Jedenáct z nich samo vyhořelo a zachovalo se tak stejně, jako mnoho dalších požárů v předchozích letech. První polovina roku 1988, včetně června, byla vlhká, a správci parku a specialisté na chování požárů očekávali, že i červenec bude deštivý, stejně jako v minulosti,“ nastiňuje web National Park Service.

Dovolená pro začínající dobrodruhy? Magický Island nabídne nevšední zážitek

Jenže déšť v červenci nepřišel. V polovině měsíce už správa parku zakázala nechat volně hořet i všechny přírodní požáry, kromě těch, které vznikly v blízkosti už hořících oblastí - a očekávalo se, že se vzájemně udusí. „Přesto se hořící plocha v parku za týden zdvojnásobila,“ uvádí web National Park Service.

V těch dnech už s požáry bojovalo množství hasičů, a hasilo se i ze vzduchu. „Extrémní povětrnostní podmínky i akumulace suchého paliva ovšem přivedly i ty nejzkušenější profesionální hasiče do podmínek zřídka pozorovatelných,“ zmiňuje web National Park Service.

Do boje s požáry, které trvaly až do prvního zářijového sněžení a dešťů, bylo podle údajů National Park Service nasazeno postupně celkem deset tisíc lidí. Oheň zasáhl více než třetinu území národního parku - tedy přes 3200 kilometrů čtverečních, což je o něco menší plocha, než rozloha Karlovarského kraje.