Kliknutím zvětšíteCo dělá Evropská unie v těchto dnech pro boj s koronavirem a je to dost?
Evropská unie má činnost členských států doplňovat a dále pak podporovat jejich spolupráci při zavádění jejich opatření v oblasti zdravotnictví a civilní ochrany na několika úrovních, a to zejména v přeshraničních záležitostech apod.
Další úrovní je řešení ekonomických problémů, které už máme a které teprve přijdou. Zejména v době po epidemii budou opatření na společném evropském trhu a finanční injekce do ekonomiky životně důležité.
Musíme využít všechny nástroje, které máme k tomu, abychom pomohli členským státům a podnikům překonat následky krize. Přijali jsme komplexní soubor ekonomických opatření, kde jsme například uplatnili pružnost fiskálních pravidel. Vytvořili jsme investiční iniciativu ve výši okolo jednoho bilionu korun, díky které bude poskytnuta likvidita malým a středním podnikům.
A jak je to s možnostmi EU v oblasti zdravotnictví?
Pokud jde o zdraví, Unie zde nemá mnoho pravomoci, manévrujeme nyní v tomto úzkém prostoru a snažíme se udělat maximum. Proto podporujeme vlády a snažíme se využívat úspory. Evropská komise zorganizovala centrální nákup masek a ventilátorů pro členské státy, ale také jako vůbec poprvé nakoupíme ochranné pomůcky, které posléze přerozdělíme tam, kde budou nejvíce potřeba. Tato rezerva momentálně vychází přibližně na 1,3 miliardy korun.
Dále jsme investovali zatím 1,3 miliardy korun do vývoje vakcíny. Mimoto, když jsme se dozvěděli, že Donald Trump chce koupit jednu z německých společností, která pracuje na léku na koronavir, tak jsme tomu zabránili nabídkou v podobě výhodné sumy. Díky tomu teď vývoj léku zůstává v Evropě a výsledek výzkumu bude sloužit všem.
Bylo by rozpuštění parlamentu do konce roku, které navrhuje vláda Viktora Orbána, zásadním zlomem v pohledu na Maďarsko jako demokratický stát?
Na vládách členských států nyní spočívá největší tíže odpovědnosti za řešení krize. Právě vlády potřebují pravomoci, aby mohly navrhovat a řídit protikrizová opatření, která mají být zároveň nezbytná, přiměřená a také dočasná. To je i případ Maďarska, které se, tak jako ostatní státy, potýká s touto výjimečnou situací.
A je pravda, že v posledních dnech jsem ohledně této záležitosti dostala spoustu dopisů a měla i spoustu hovorů. Evropská komise podporuje činnost států v jejich úsilí zaopatřit bezpečí pro své občany, ale zároveň sledujeme situaci z hlediska evropského práva. Ale zpět k Maďarsku, prozatím zákon nebyl schválen. Jakmile se tak stane, budeme jej analyzovat a porovnávat se stavy nouzových opatření v jiných zemích.
Jsou ale Maďarsko a také Polsko dnes ještě demokratické a právní státy?
V Polsku už od roku 2015 probíhá justiční reforma, ve které spatřujeme řadu problematických bodu. V Maďarsku se dlouhodobě objevuji problémy v oblasti medií, a to nejen podle názoru Evropské komise, ale podle řady mezinárodních organizací, které se zabývají svobodou slova. Státy EU se dohodly, ze budou dodržovat základní pravidla ve vztahu k právnímu státu. Pokud jsou v některém státu problém, je to samozřejmě práce pro mě.
Co mohou Evropská unie a členské státy udělat pro to, aby byla plná demokracie v Polsku a Maďarsku udržena, nebo obnovena?
Pro mě je klíčové, zda jsou v té dané zemi možné svobodné volby. Na rozdíl od řady lidí v západní Evropě, jež se dnes dívají na Polsko a Maďarsko s despektem, já říkám, že nesmíme zapomínat na lidi, kteří tam žijí. To jsou pro mě svobodní občané, kteří mají volební právo, kteří věřím, že se nenechají úplně zmanipulovat. Pro mě je polský a maďarský volič naprosto zásadní aktér a na to se někdy na různých evropských fórech zapomíná.
Ale už ty poslední parlamentní volby v Maďarsku byly podle pozorovatelů Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě sice ještě svobodné, ale už nebyly férové, mimo jiné kvůli omezenému přístupu opozice do médií. Kde je ta červená linie, kdy řekneme, tohle už není demokracie?
Proto říkám, že v Maďarsku mám obavu o média. Podle expertů jsou tamní veřejnoprávní média už spíše státní média, je tam mediální kartel, který je podle expertů poplatný tomu, co chce „strana a vláda“, je tam nezávislá mediální scéna, která je ale slabší a pak jsou tam sociální média, internet. Tohle je ta zóna, demokratická zóna, která umožňuje každému se vyjádřit a umožňuje politickým aktérům tam dávat svoje informace.
Ale pokud bychom toto přijali, tak i v putinovském Rusku jsou volby, pár na státu nezávislých médií, nemáte ještě zásadně omezeny sociální sítě…
Pro mě jsou klíčové věci jako ústava a omezení moci. Ve všech zemích EU to má fungovat stejně. Ústavy nejsou stejné, ale ten princip se státy dohodly že fungovat stejně bude.
Kde je tedy klíč k řešení polské a maďarské situace?
Ten je stále v rukou polských a maďarských voličů. Až v momentu, kdy to tak přestane být, se situace v těchto zemích stane z mého pohledu nevratná. Zatím to tak nevidím. Polský a maďarský volič to má daleko víc v ruce než Brusel se svými právními nástroji. My nejsme vybaveni nějakým nástrojem, abychom si v nějakém státě Evropské unie vynutili demokracii.
Takže nemůžete nic dělat?
Máme nástroje, abychom reagovali na zákony, které jsou v rozporu s tím, co jsme se dohodli, že bude v EU platit. A to děláme. Máme nástroje k tomu, abychom vyvíjeli tlak na dodržování právního státu i svobody médií, byť tam jsou ty nástroje daleko slabší. Nový nástroj, který by mohl zafungovat, je navázání peněz z unijního rozpočtu na právní stát. Ale ten je nyní ve schvalovacím procesu.
A v jaké fázi?
Budou o tom rozhodovat premiéři a prezidenti členských zemí, a to v rámci jednání o rozpočtu EU.
Jak velký odpor proti tomu je? Má šanci to být přijato?
Ten odpor je menší, než jsem čekala na začátku. Je to dáno i neochotou občanů zemí, které do rozpočtu přispívají víc, než z něj dostávají, musí platit peníze v případě, že by neexistoval ve všech státech právní systém, který prostředky EU ochrání.
Právní stát je nyní nejohroženější v Polsku. Můžete nějak krátce a jasně vysvětlit v čem?
Problém polské soudní reformy je v tom, že po jejím dokončení by se mohlo stát, že soudci v Polsku nebudou nezávislí. Nezávislí na politické sféře. Nezávislost soudní moci je důležitá proto, aby zajistila rovnost všech před zákonem a aby spravedlivě rozhodovala např. kauzy politiku či ekonomických aktérů navázaných na politiku.
My jsme si zvykli podceňovat význam nezávislých soudců. V posledních polských zákonech je možnost disciplinárního postihu soudců už za vyjádření kritiky, že ve státě je něco špatně. A jsou tam velmi vágní ustanovení, která umožňují postih i propuštění soudců. To je samozřejmě velmi velká rána nezávislosti soudnictví.
Ale i soudce musí být přece postižitelný?
Systém disciplinárních řízení se soudci existuje v každém státě EU, protože ani soudci nejsou nedotknutelní. Ale polský zákon jde prostě za čáru. Další věcí, na kterou jsme museli reagovat, bylo umělé věkové kritérium, na jehož základě soudci pod heslem, že to jsou všichni bývalí komunisté, měli poslat do důchodu. Evropský soud už rozhodl, že to tak nelze, a vrátil to zpátky.
Jsou žaloby u Evropského soudu nejefektivnější obranou právního státu?
Já věřím, že to půjde i dialogem s polskou vládou a tady bych chtěla otevřít novou kapitolu.
Jaký je stav české demokracie. Ta není na rozdíl od Polska a Maďarska v ohrožení?
Já nechci být zaujatá. Ale pokud jde o nezávislost justice a prokuratury, tak tyto instituce ukazují svoji nezávislost.
Ale co česká média?
I pokud vezmu v úvahu, že některá média jsou ve svěřenském fondu premiéra, tak si nemyslím, že by to média vládě nějak usnadňovala, nebo něco zamlčovala. Možnost svobodného vyjádření v Česku funguje.
Vraťme se ke koronavirové krizi. Jak jsme v této krizi ohroženy fakenews o koronaviru na sociálních sítích?
Dezinformace mohou situaci o hodně ztížit. Nejenom tím, že vyvolávají paniku, ale třeba i tím, že nabízejí recepty na prevenci, které mohou být zdraví nebezpečné. A vyskytuje se tu i typ digitálního hyenismu, kdy se mnozí chtějí na epidemii ekonomicky přiživit a posílají do digitálního světa nabídky všemožného typu a lidé je pak v panice nakupují.
Co se s tím dá dělat?
Vedli jsme o tom tady v Bruselu jednání s Facebookem, Googlem, Microsoftem a dalšími. Dohoda je jasná. První, co by měl návštěvník sítě vidět, je autorizovaný důvěryhodný obsah, kde budou data od ministerstev zdravotnictví a světové zdravotnické organizace. A až potom má být možné se dostat na další informace, když bude člověk chtít.
Má už EU systém „rychlé reakce“ proti dezinformacím?
Ano, tento systém byl připraven už před evropskými volbami. A my jsme připraveni ho spustit. Kdyby dezinformační tlak byl tak velký, ze by to skutečně mohlo vyvolat rozsáhlé škody. Momentálně se zabývám bojem proti dezinformacím vztahujícím se k pandemii koronaviru. Lidé musí mít přístup k pravdivým a ověřeným zprávám a nebýt vystaveni dezinformacím.
29
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
